ECLI:CZ:NS:2014:28.ND.382.2013.1
sp. zn. 28 Nd 382/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci úpadce J. K. , P., obchodní jméno Jiří Kabourek - Potraviny, IČ 12583618, trvalým pobytem v Praze 3, Havlíčkovo nám. 9/700, o návrhu úpadce na zproštění správce konkursní podstaty z funkce, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Ko 18/2013, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, Mgr. Martin Liška, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a Mgr. Luboš Dörfl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 2 Ko 18/2013.
Odůvodnění:
U Vrchního soudu v Praze se pod sp. zn. 2 Ko 18/2013 projednává odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2012, č. j. 52 K 92/97-8534, jímž byl zamítnut návrh úpadce na zproštění JUDr. J. Š. z funkce správce konkursní podstaty v projednávané věci.
Po zahájení odvolacího řízení podal úpadce k Vrchnímu soudu v Praze podání, jímž uplatnil námitku podjatosti. Poukázal předně na zjevně nepřátelský poměr Vrchního soudu v Praze vůči jeho osobě. Tuto námitku dále rozvedl tvrzením, že si senát 2 Ko jeho věci zcela zjevně „vybral“, aniž by byl dodržen rozvrh práce, což má za následek, že byl odňat svému zákonnému soudci a že je soud v dané věci nesprávně obsazen.
Ve vyjádření k námitce podjatosti soudci Vrchního soudu v Praze, jež se zabývají konkursní agendou, tedy JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, Mgr. Martin Liška, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a Mgr. Luboš Dörfl, uvedli, že se necítí být jakkoliv podjatí ve vztahu k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Osobně účastníka neznají a na věci nemají jakýkoliv osobní zájem. Předseda senátu 2 Ko JUDr. Jiří Kareta dále uvedl, že věc byla přidělena do senátu 2 Ko v souladu s platným rozvrhem práce dle svého pořadí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený (§16 odst. 1 o. s. ř.), aniž by nařizoval jednání (§16 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v rozhodném období), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský
Z podání úpadce ovšem nelze usuzovat, že by se v souzené věci mohlo jednat o některý z případů uvedeného charakteru. Úpadce zmiňuje pouze v obecné rovině nepřátelský vztah k jeho osobě, aniž by jej jakkoliv blíže doložil poukazem na konkrétní skutečnosti, pro něž by případně na jeho tvrzení bylo možno pohlížet jako na důvodné. Rovněž zmínka týkající se nerespektování rozvrhu práce postrádá jakékoliv objasnění, jak mělo dojít k porušení pravidel pro přidělování věcí jednotlivým senátům, přičemž z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze se nepodává, že by uváděný senát nebyl příslušný k rozhodování o odvoláních ve věcech konkursu a vyrovnání. Námitka týkající se nesprávného obsazení soudu přitom navíc ani nemůže být sama o sobě důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců senátu, jemuž byla věc přidělena k vyřízení (k tomu srov. více např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 29 NSCR 29/2012). Z výtek úpadce tedy nelze usuzovat, že by v projednávaném sporu bylo možno mít soudce, jež mají o věci rozhodovat, za vyloučené ve smyslu výše citovaného §14 o. s. ř.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze ve výroku rozhodnutí uvedení nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 2 Ko 18/2013.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 12. března 2014
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu