ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2228.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2228/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Kamilou Roučkovou, advokátkou, se sídlem v Roudnici nad Labem, Mlýnská 298, PSČ 413 01, proti žalovanému Ing. S. K. , zastoupenému JUDr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem v Praze 8, U Nádrže 625/6, PSČ 182 00, o zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 20 C 101/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. března 2013, č. j. 22 Co 80/2013-120, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 16. listopadu 2012, č. j. 20 C 101/2012-102, Okresní soud Praha-východ zamítl námitku místní nepříslušnosti, vznesenou žalobcem při jednání dne 16. listopadu 2012.
Krajský soud v Praze, k odvolání žalobce, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, podle kterého žalobci, jenž podáním žaloby k určitému soudu vyjadřuje svůj názor na místní příslušnost soudu, nepřísluší námitka podle §105 odst. 1 o. s. ř. Vyslovil-li soud, k němuž byla žaloba podána, svoji místní nepříslušnost a postoupil-li věc jinému soudu (§105 odst. 2 o. s. ř.), otevřela se žalobci možnost brojit proti místní příslušnosti soudu, kterému věc má být postoupena, odvoláním. Jestliže žalobce proti usnesení ze dne 6. srpna 2012, č. j. 213 C 75/2011-70, jímž Městský soud v Brně vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu Praha-východ, nepodal odvolání, „skončila jeho možnost napadnout místní příslušnost“ posledně označeného soudu.
Uvedený závěr dovolatel nenapadá (namítaje toliko, že „žalovaný věrohodně neprokázal existenci svého bydliště v obvodu Okresního soudu Praha – východ“, a že „tuto námitku nemohl vznést dříve, protože mu rozhodné skutečnosti nebyly dříve známy“) a žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá, dovolacímu soudu nepředestírá. Dovolání již z tohoto důvodu nemůže být přípustné.
Nehledě k uvedenému závěr odvolacího soudu odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu; k tomu srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. dubna 1965, sp. zn. Cpj 4/65-2, uveřejněné ve Výběru rozhodnutí a sdělení ve věcech občanskoprávních, sešit číslo 4/1966, běž. č. 5/III.
Zbývá dodat, že účastník řízení (kterému již námitka místní nepříslušnosti podle §105 odst. 1 o. s. ř. nepřísluší a který nebrojil proti usnesení podle §105 odst. 2 o. s. ř.) si nemůže vynutit postup podle §105 odst. 3 o. s. ř.; je pouze věcí úvahy soudu, jemuž byla věc postoupena, zda s jejím postoupením nesouhlasí a zda ji předloží svému nadřízenému soudu k rozhodnutí podle §105 odst. 3 o. s. ř.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z části první, článku II., bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu