ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2712.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2712/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele E. L. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, PSČ 128 00, za účasti družstva Bytové družstvo Boloňská 306 , se sídlem v Praze 10, Boloňská 306, PSČ 109 00, identifikační číslo osoby 26174804, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 98/2009, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2011, č. j. 14 Cmo 420/2010-105, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2011, č. j. 14 Cmo 420/2010-105, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. června 2010, č. j. 75 Cm 98/2009-76, vyslovil neplatnost usnesení členské schůze družstva Bytové družstvo Boloňská 306 ze dne 26. května 2009 „v bodech:
3) neschválení programu sestaveného a prezentovaného představenstvem na pozvánce,
4) schválení návrhu změny programu dle návrhu 40 členů Bytového družstva ze dne 29. 4. 2009,
5) schválení návrhu na vložení hlasování o odvolání pí. Š. proti rozhodnutí o vyloučení z bytového družstva,
6) hlasování o odvolání členů představenstva – představenstvo odvoláno,
7) hlasování o volbě členů představenstva – nové představenstvo + náhradníci byli zvoleni,
8) členská schůze schvaluje výsledky hlasování o správní firmě – další spolupráce s firmou JiH Servis pí. H. (výrok I.)“.
a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že více než třetina členů družstva požádala představenstvo o svolání členské schůze s těmito body programu:
- informace o důvodech výpovědi mandátní smlouvy tvrzených představenstvem družstva, rozhodnutí o správě budovy ve vlastnictví družstva a další spolupráci s firmou J. H. JiH servis,
- odvolání členů představenstva,
- volba členů představenstva.
Představenstvo svolalo členskou schůzi na 26. května 2009, avšak s těmito věcnými body programu:
- představení nové správní firmy – SBD Prahy 6 (JUDr. A.), informování členské základny o sjednaných právech a povinnostech,
- aktuální informace a poté věcná diskuse k převodům družstevních bytů do osobního vlastnictví a podmínky převodu DB na SV,
- účetní závěrka za rok 2008 (KK),
- seznámení členské základny ze strany KK k počtu projednaných stížností (oprávněné/neoprávněné), přijatá opatření k jejich nápravě,
- vyhodnocení ankety – možné opravy v bytovém domě,
- plán oprav na rok 2009 a 2010,
- informace o soudních sporech.
Členská schůze vzala na vědomí informaci o účasti členů a své usnášeníschopnosti, zvolila sčítací komisi a zapisovatele a následně přijala shora uvedená usnesení pod body 3) až 8), která nebyla uvedena v pozvánce. Přitom na schůzi nebyli přítomni všichni členové družstva.
Soud prvního stupně dovodil, že tímto postupem bylo porušeno ustanovení §239 odst. 2 a 3 s odkazem na ustanovení §182 odst. 1 písm. a/ a §185 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Důsledkem je neplatnost těchto usnesení členské schůze.
K odvolání družstva Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl.
Odvolací soud vyšel z toho, že odsouhlasením změny programu členské schůze, aniž by byli přítomni všichni členové družstva, sice došlo k porušení zákona, ale v projednávané věci se uplatní ustanovení §131 odst. 3 písm. a/ ve spojení s §242 odst. 2 větou poslední obch. zák.
K porušení práv navrhovatele podle názoru odvolacího soudu nedošlo (a jiní členové družstva nebyli v dané věci oprávněni ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 obch. zák. návrh podat). Odvolání z funkce člena představenstva je výrazem družstevní demokracie. Navrhovatel, jako člen představenstva, „spoluzavinil“ protiprávnost rozhodnutí členské schůze. Pokud by představenstvo splnilo svoji zákonnou povinnost a svolalo členskou schůzi s požadovaným programem, nebylo by potřeba rozhodovat o změně jejího programu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázal na §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), co do důvodu pak na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odvolávaje se na argumentaci soudu prvního stupně, dovolatel zdůrazňuje, že odvoláním z funkce člena představenstva byla zásadním způsobem porušena jeho práva. Do této funkce byl řádně zvolen a měl ji vykonávat celé funkční období. Tímto nezákonným postupem došlo k hromadnému odvolání celého představenstva. Základem jakékoliv demokracie, nejen družstevní, je respektování zákona. Důvod pro nevyslovení neplatnosti usnesení členské schůze podle ustanovení §131 odst. 3 písm. a/ ve spojení s §242 odst. 2 věta poslední obch. zák. dán není.
Dále dovolatel uvádí, že odvolací soud měl provést doplnění dokazování k pravosti žádosti členů družstva o svolání členské schůze, anebo rozhodnutí zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k doplnění dokazování.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení §239 odst. 1 a 3 obch. zák. nejvyšším orgánem družstva je schůze členů družstva (dále jen „členská schůze“). Členská schůze musí být svolána, požádá-li o to písemně alespoň jedna třetina všech členů družstva, kontrolní komise, jakož i v dalších případech, určují-li tak stanovy. Jestliže představenstvo nesvolá členskou schůzi tak, aby se konala do 40 dnů od doručení žádosti, je osoba písemně pověřená osobami nebo orgánem, který požadoval svolání členské schůze, oprávněna svolat členskou schůzi sama. Členové představenstva jsou společně a nerozdílně povinni vydat této osobě na její žádost seznam členů, popřípadě delegátů družstva.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností závěru odvolacího soudu, podle něhož jsou splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení §131 odst. 3 písm. a/ ve spojení s §242 odst. 2 větou poslední obch. zák.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, které je veřejnosti dostupné, stejně jako níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách www.nsoud.cz , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právo napadnout u soudu usnesení valné hromady akciové společnosti upravené v ustanovení §131 odst. 1 ve spojení s §183 odst. 1 obch. zák. není pouze prostředkem ochrany individuálních práv a právního postavení určitého navrhovatele (byť i tento účel může v konkrétním případě plnit), nýbrž především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, respektive souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. V tomto širším kontextu se musí pohybovat nejen soudní přezkum napadených usnesení, nýbrž také úvaha soudu o případné aplikaci ustanovení §131 odst. 3 písm. a/ obch. zák. Nejde tedy pouze o to, jak závažné právní následky mělo porušení zákona či stanov společnosti v právní sféře konkrétního navrhovatele, resp. zda se takové důsledky v této sféře vůbec bezprostředně projevily. Neméně podstatné je i posouzení, zda a jaké právní následky takové porušení obecně vyvolalo uvnitř společnosti či ve vztahu ke všem osobám, kterých se vnitřní poměry společnosti dotýkají, včetně ostatních osob aktivně legitimovaných k podání návrhu podle ustanovení §131 odst. 1 obch. zák., byť by tento návrh v konkrétním případě nepodaly. Opačný výklad by popřel účel tohoto významného práva v systému právní úpravy obchodních společností a způsobem hrubě odporujícím vůli zákonodárce by je zbavil podstatné části jeho obsahu (člen statutárního orgánu či likvidátor společnosti by např. nemohl úspěšně napadnout protiprávní usnesení valné hromady, která by se jakkoliv vážně dotýkala společnosti, nikoliv však jeho vlastních práv, což by výrazně snížilo počty případů, ve kterých by právo mohlo být uplatněno).
K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil také v usneseních ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007, ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009, ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010, ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012. Tyto závěry se obdobně prosadí i v právních poměrech družstva (viz ustanovení §242 odst. 2 věta poslední obch. zák.; srov . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 2804/2007).
Prosadili-li členové družstva, kteří byli přítomni na členské schůzi, změnu programu členské schůze oproti programu uvedenému na pozvánce a přijali napadená usnesení, zasáhli tím nepřípustným způsobem do členských práv členů družstva, kteří na členské schůzi přítomni nebyli. Tímto postupem jim upřeli jak možnost seznámit se před konáním členské schůze v dostatečném předstihu s obsahem jednání (aby se mohli kvalifikovaně rozhodnout, zda se jednání o tomto programu zúčastní), tak právo zúčastnit se projednání doplněných bodů programu, vyjádřit se k nim a hlasovat o nich. Závěr, podle něhož na členské schůzi družstva nelze bez souhlasu všech členů zařadit do programu další bod nad rámec programu uvedeného v pozvánce na členskou schůzi, formuloval a odůvodnil Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. února 2000, sp. zn. 32 Cdo 2637/99, a přihlásil se k němu např. v usneseních z 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2340/2007, či z 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 241/2011).
V poměrech projednávané věci je nutné mít na zřeteli i to, že rozhodnutí o odvolání stávajících a jmenování nových členů představenstva má závažný dopad do vnitřních poměrů družstva, obdobně jako rozhodnutí o odvolání člena družstva proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva. Tato rozhodnutí se dotýkají všech členů družstva. Proto zákon rozhodování o těchto otázkách svěřuje do výlučné působnosti členské schůze (viz ustanovení §239 odst. 4 písm. b/ a §231 odst. 4 věta čtvrtá obch. zák.).
Odvolací soud se při úvahách o aplikaci ustanovení §131 odst. 3 písm. a/ ve spojení s §242 odst. 2 věty poslední obch. zák. neřídil ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť pouze konstatoval, že k porušení práv navrhovatele nedošlo a žádný jiný člen družstva si nezajistil včas podanými námitkami aktivní legitimaci k podání návrhu dle ustanovení §242 odst. 1 obch. zák. Dopadem zjištěného porušení zákona v širším kontextu ve smyslu citované judikatury Nejvyššího soudu se odvolací soud nezabýval.
Nevyhovělo-li představenstvo žádosti o svolání členské schůze s požadovaným programem, resp. nezařadilo-li na program jednání členské schůze záležitost, pro kterou členové o její svolání požádali (tj. odvolání dosavadních a volbu nových členů představenstva), byli členové družstva, kteří o svolání členské schůze se stanoveným programem požádali, oprávněni sami svolat členskou schůzi postupem podle ustanovení §239 odst. 3 věty druhé obch. zák.
Ani odkaz odvolacího soudu na „družstevní demokracii“ nemůže bez dalšího obstát. Tzv. družstevní demokracie spočívá zejména v tom, že se na členské schůzi rozhoduje většinou hlasů, kdy každý člen družstva má zásadně jeden hlas, tj. nerozhoduje výše vkladu, jak je tomu u obchodních společností (srov. např. Helešic, F. Základy teorie evropského a českého družstevního práva. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 227).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, aniž se pro nadbytečnost zabýval vytýkanými procesními vadami či tvrzeným skutkovým dovolacím důvodem (ustanovení §243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (ustanovení §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (ustanovení §243d odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (ustanovení §243 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu