ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2971.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2971/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně Compas Capital Consult, s. r. o. , se sídlem ve Frýdku – Místku, Frýdlantská 1237, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 62301730, zastoupené Mgr. Bohdanou Šocovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Gajdošova 4392/7, PSČ 615 00, proti žalovaným 1) Městu Holešov , se sídlem v Holešově, Masarykova 628, PSČ 769 17, identifikační číslo osoby 00287172, 2) Městu Hulín , se sídlem v Hulíně, nám. Míru 162, PSČ 768 24, identifikační číslo osoby 00287229, 3) Obci Kvasice , se sídlem v Kvasici, nám. A. Dohnala 18, PSČ 768 21, identifikační číslo osoby 00287385, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00, 4) Městu Chropyně , se sídlem v Chropyni, nám. Svobody 29, PSČ 768 11, identifikační číslo osoby 00287245, zastoupenému JUDr. Jiřím Taláškem, advokátem, se sídlem v Chropyni, Ječmínkova 494, PSČ 768 11, 5) Městu Bystřice pod Hostýnem , se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Masarykovo nám. 137, PSČ 768 61, identifikační číslo osoby 00287113, a 6) České spořitelně, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o určení neplatnosti smluv, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 115/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2012, č. j. 5 Cmo 464/2011-833, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. července 2011, č. j. 50 Cm 115/2006-732, zamítl žalobu o určení neplatnosti v jednotlivých výrocích uvedených právních úkonů učiněných mezi žalovaným 1) a žalovanou 6) [výrok I.], mezi žalovaným 2) a žalovanou 6) [výrok II.], mezi žalovanou 3) a žalovanou 6) [výrok III.], mezi žalovaným 4) a žalovanou 6) [výrok IV.] a mezi žalovaným 5) a žalovanou 6) [výrok V.], konkrétně smluv o budoucích smlouvách o koupi akcií, smluv o budoucích smlouvách o postoupení pohledávky – převodu samostatně převoditelných práv, příkazních smluv a souvisejících plných mocí; výrokem VI. pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení.
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci zastavil řízení o odvolání žalobkyně do výroků II. až V. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), k odvolání žalobkyně potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok) a zrušil výrok VI. o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok).
Proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal, neboť dovoláním napadený závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1997, pod číslem 21, či rozsudky ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, a ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, nebo usnesení ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 3736/2012, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na jeho webových stránkách) jakož i Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu). Určení neplatnosti označených právních úkonů nemůže do budoucna zabránit případnému podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti Vodovody a kanalizace Kroměříž, a. s.
Námitkou neprovedení navržených důkazů, která žádnou otázku zásadního právního významu nezahrnuje, dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko postupem podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici [srov. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.] a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu