ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3269.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3269/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně J. S. , zastoupené JUDr. Janem Křečkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Osadní 324/12a, PSČ 170 00, proti žalované J. S. , zastoupené Mgr. Martinem Prosserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Myslíkova 174/23, PSČ 110 00, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 532/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č. j. 15 Co 587/2011-197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7. června 2011, č. j. 16 C 532/2008-172, zamítl žalobu o určení vlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal, neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož v poměrech projednávané věci nečiní smlouvu o výstavbě neplatnou absence ujednání podle §18 odst. 1 písm. e) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, je v souladu se závěry Nejvyššího soudu, formulovanými a odůvodněnými v související věci (mezi týmiž účastníky) v rozsudku ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1473/2012 (jenž je veřejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Námitka, jíž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení „důkazů, na jejichž podkladě se domáhala vrácení daru“, pak žádnou právní otázku, natož otázku, jež by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezahrnuje; dovolání tudíž k jejímu přezkoumání (již z tohoto důvodu) připustit nelze.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení podle obsahu spisu nevznikly
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu