ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3322.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 3322/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, č. p. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalované S. V. , zastoupené JUDr. Boženou Konvalinkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1368/26, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 218/2010, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2013, č. j. 12 Cmo 387/2012-113, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. června 2013, č. j. 12 Cmo 387/2012-113, k odvolání žalované (mimo jiné) potvrdil usnesení ze dne 21. srpna 2012, č. j. 50 Cm 218/2010-105, jímž Městský soud v Praze přiznal žalované (k její žádosti o úplné osvobození od soudního poplatku za dovolání) jen částečné osvobození od soudního poplatku za dovolání co do výše 30 % poplatkové povinnosti, tj. ve výši 3.000,- Kč.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání (podáním ze dne 10. července 2013, doručeným soudu prvního stupně 12. července 2013, doplněným podáním sepsaným její zástupkyní, datovaným 17. června 2014, došlým soudu prvního stupně téhož dne), namítajíc, že splňuje veškeré podmínky „pro plnou úhradu hotových nákladů a odměny za zastupování její osoby v dovolacím řízení ze strany státu“ a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc „vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.
Dovolání žalované Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu