ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3500.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3500/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce JUDr. P. N. , proti žalovanému Ing. V. R. , zastoupenému JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, PSČ 120 00, o obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 233/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2012, č. j. 7 Cmo 150/2011-349, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. prosince 2010, č. j. 49 Cm 233/2009-327, povolil obnovu řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cmo 520/2007.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu o obnovení řízení zamítl (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalobce, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odmítl podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle kterého znalecký posudek, jehož zpracování si žalobce objednal po vydání rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 14 Cmo 520/2007, není důkazem, jenž by podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odůvodňoval obnovu řízení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i judikaturu v něm citovanou (označené usnesení je veřejnosti dostupné, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Otázka, zda by takový důkaz případně mohl přivodit pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve věci, je pak za této situace právně bezvýznamná.
Namítá-li dovolatel vady původního řízení, přehlíží, že žaloba o obnovu řízení není opravným prostředkem určeným k jejich nápravě (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2002, sp. zn. 20 Cdo 1170/2001, uveřejněného pod číslem 31/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 2560/2009).
Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za nadbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu