ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3524.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3524/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatele M. M. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Černým, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 5, U Teplárny 1212/9, PSČ 158 00, za účasti 1) TASO s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Radčina 13, PSČ 161 00, identifikační číslo osoby 63995921 , 2) D. K. a 3) A. K. , obou zastoupených Mgr. Veronikou Zelenkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Seifertova 455/17, PSČ 130 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad a o určení neplatnosti smluv o převodu obchodního podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 110/2005, o dovolání D. K. a A. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2012, č. j. 14 Cmo 82/2011-162, ve znění usnesení ze dne 28. dubna 2014, č. j. 14 Cmo 82/2011-242, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. D. K. a A. K. jsou povinni zaplatit navrhovateli společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.904,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. července 2010, č. j. 28 Cm 110/2005-139, ve znění usnesení ze dne 4. března 2014, č. j. 28 Cm 110/2005-239, vyslovil neplatnost usnesení valných hromad společnosti TASO s. r. o. (dále jen „společnost“) konaných ve dnech 10. června 2004, 14. června 2004 a 25. října 2004 (výrok I.), určil, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 14. června 2004 uzavřená mezi navrhovatelem a A. K., jakož i smlouva o převodu obchodního podílu uzavřená mezi A. K. a D. K. jsou neplatné (výroky II. a III.), a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok IV.) a o nákladech řízení opatrovníka (výrok V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze odmítl odvolání D. K. a A. K. do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), výroky II. a III. potvrdil ve znění ve výroku blíže specifikovaném, výrok IV. o nákladech řízení změnil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky (třetí a čtvrtý výrok) a o nákladech odvolacího řízení opatrovníka (pátý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu – výslovně „do všech výroků“ – podali D. K. a A. K. dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, §218 písm. b) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243b odst. 5, §240 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na jeho webových stránkách).
Brojí-li dovolatelé i proti pátému výroku napadeného rozhodnutí (jímž bylo rozhodnuto o odměně jejich opatrovníka za zastupování v odvolacím řízení), napadají výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým v jejich poměrech nebyla způsobena žádná újma; dovolání tudíž není v tomto rozsahu subjektivně přípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl změněn výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Taktéž v rozsahu, v němž směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není dovolání přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 381/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání do té části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu, která má povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.
Odvolací soud svůj závěr o neplatnosti napadených smluv o převodu obchodního podílu opřel o nedostatek úředního ověření podpisu navrhovatele jakožto zmocnitele na plné moci k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu z něj na A. K. ze dne 14. června 2004.
Námitka, podle níž podpis na takové plné moci nemusí být úředně ověřen, napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, neboť opačný závěr (s nímž je názor odvolacího soudu plně v souladu) Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v usnesení ze dne 23. května 2007, sp. zn. 29 Odo 894/2006, v němž uzavřel, že podpis zmocnitele na plné moci udělené k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu musí být úředně ověřen a absence této náležitosti je důvodem neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu (srov. §115 odst. 3 obch. zák.).
A konečně napadené rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani námitka, podle níž v projednávané věci došlo k nabytí obchodního podílu od nevlastníka dle §446 obch. zák. Je tomu tak proto, že k závěru, podle něhož §446 obch. zák. o nabytí věci od nevlastníka nelze analogicky použít pro nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, Nejvyšší soud dospěl již v rozsudku ze dne 23. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněném pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Závěrem Nejvyšší soud podotýká, že řízení v projednávané věci je svou povahou řízením nesporným [§9 odst. 3 písm. b) a g), §120 odst. 2 a §200e odst. 1 o. s. ř.], ve kterém soud rozhoduje usnesením (srov. §200e odst. 1, odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou - kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou - formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod číslem 45).
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání D. K. a A. K. bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce navrhovatele za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 – jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 5 a §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí 2.100,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 504,- Kč tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži D. K. a A. K. celkem 2.904,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 13. srpna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu