ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.357.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 357/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce L. M. , zastoupeného JUDr. Lubošem Komůrkou, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Benešova 1304/8, PSČ 586 01, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Telč , se sídlem v Telči, Za Stínadly 426, PSČ 588 56, identifikační číslo osoby 00137162, zastoupenému JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Telečská 1720/7, PSČ 586 01, o zaplacení 332.358,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 17/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 2. října 2012, č. j. 54 Co 687/2010-90, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.164,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 6. května 2010, č. j. 3 C 17/2010-41, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 332.358,- Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodnuto o zaplacení 174.858,- Kč s příslušenstvím ve výroku blíže určeným (první výrok), ve zbývající části výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu co do částky 134.657,74 Kč s příslušenstvím zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, řízení odvolacího i dovolacího (třetí výrok).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když (v pořadí první) rozsudek ze dne 2. prosince 2010, č. j. 54 Co 687/2010-59, kterým Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, jíž byla žalovanému družstvu uložena povinnost zaplatit žalobci částku 309.515,74 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok první), a ve zbývajícím rozsahu, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 22.842,26 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozhodnutí, výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok druhý), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok třetí), byl k dovolání žalovaného ve výroku prvním a třetím zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2012, č. j. 29 Cdo 1402/2011-79 (jenž je veřejnosti přístupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na jeho webových stránkách).
Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitky zpochybňující výklad obsahu smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti uzavřené dne 25. ledna 1996 mezi žalovaným jakožto převodcem a žalobcem coby nabyvatelem napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, neboť odvolací soud vyložil obsah této smlouvy v souladu s výkladovými pravidly určenými §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. května 2013 – jejíž výše podle §6 odst. 1, §7 bodu 5 a §8 odst. 1 advokátního tarifu činí 8.100,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1.764,- Kč tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži žalovaného celkem 10.164,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 10. září 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu