ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3809.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3809/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce F. Z., zastoupeného JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Ruská 87/11, PSČ 703 00, proti žalované CHARMING VOTE a. s., se sídlem v Ivančicích, Budkovice 64, PSČ 664 91, identifikační číslo osoby 26 83 18 64, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem, se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, PSČ 615 00, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 Cm 298/2009, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 275/2010-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalované usnesením ze dne 8. prosince 2010, č. j. 14 Cmo 275/2010-97, potvrdil usnesení ze dne 11. června 2010, č. j. 3 Cm 298/2009-52, jímž Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu na obnovu řízení proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2008, č. j. 3 Sm 139/2007-84 (dále jen „směnečný platební rozkaz“), doručenou označenému soudu dne 24. července 2009 (a podanou na poštu k přepravě dne 23. července 2009).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem uložil žalované zaplatit žalobci částku 4,500.000,- Kč s 6% úrokem od 29. června 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu 15.000,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 333.158,- Kč.
2) Směnečný platební rozkaz byl žalované „doručován poštou na adresu sídla“ dne 30. května 2008 a jelikož žalovaná nebyla zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla u pošty, což předseda představenstva žalované V. P. učinil osobně 18. června 2008.
3) Námitky žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu (učiněné podáním ze dne 19. června 2008) odmítl Krajský soud v Ostravě jako opožděné usnesením ze dne 14. července 2008, č. j. 3 Sm 139/2007-94, a Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. září 2008, č. j. 14 Cmo 30/2008-109, označené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4) Podle lékařské zprávy ze dne 2. září 2009 „byly v období od června do července 2008 rozpoznávací schopnosti V. P. sníženy následkem maximální možné terapeutické dávky medikamentů, která byla nutná ke stabilizaci zdravotního stavu, k němuž došlo až v první polovině roku 2009“.
5) V. P. (jednaje jménem žalované) ve věci sp. zn. 3 Sm 139/2007 podal dne 19. června 2008 námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, dne 24. července 2008 nahlížel do spisu, dne 30. července 2008 podepsal odvolání proti usnesení o odmítnutí námitek pro opožděnost, dne 14. ledna 2009 opětovně nahlížel do spisu a dne 12. dubna 2009 udělil plnou moc advokátu k podání žaloby na obnovu řízení.
Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení §233 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba na obnovu řízení (doručená soudu dne 24. července 2009) „byla podána po uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty“.
Proto, aniž se zabýval žalovanou uplatněnými důvody obnovy řízení, shledal usnesení soudu prvního stupně věcně správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (podáním učiněným z datové schránky advokátní kanceláře Economy JUDr. Pecl a spol., v. o. s. – dále jen „advokátní kancelář“) dne 14. března 2011 dovolání, majíc napadené rozhodnutí za zásadně významné, jelikož „v rámci jednání jsou uváděny zcela mylné a chybné skutečnosti a tyto omyly pak brání v posouzení dalších skutkových otázek přípustnosti obnovy řízení“. Dovolatelce je tak upíráno právo na spravedlivé vedení procesu, v němž mají všichni účastníci rovné postavení.
Dále zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu „se zabývá toliko odůvodněním nedodržení subjektivní lhůty k podání návrhu na obnovu řízení, aniž zkoumá další podmínky přípustnosti obnovy řízení. Toto odůvodnění se zakládá na naprosto nepochopitelných tvrzeních, která nemají oporu ve spise“. Z lékařské zprávy je přitom patrné, že „hodnotila“ zdravotní stav V. P. již v době probíhajícího řízení, přičemž i v dané době byly rozpoznávací schopnosti statutárního zástupce žalované „ještě omezené“. Dále snáší argumenty na podporu nesprávnosti zjištění, podle něhož měl jmenovaný dne 24. července 2008 nahlížet u Krajského soudu v Ostravě do spisu, k čemuž současně přikládá čestné prohlášení jmenovaného.
Jelikož podle názoru dovolatelky byla subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení dodržena, požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně přípisem ze dne 6. dubna 2011 (doručeným zástupci žalované dne 12. dubna 2011) žalované sdělil, že k dovolání „ze dne 14. března 2011“ nelze přihlížet, jelikož bylo podáno datovou schránkou advokátní kanceláře, nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem JUDr. Pecla a nebylo doplněno ve lhůtě tří dnů originálem dovolání.
Podáním ze dne 21. července 2011 (doručeným soudu prvního stupně 22. července 2011) zástupce žalované (JUDr. Ivan Pecl) vyslovil nesouhlas s postupem soudu prvního stupně, požádal o „projednání dovolání“ a předložil (jím podepsaný) „originál dovolání“.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že nemá důvod se odchýlit od právního závěru formulovaného v usnesení ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013, podle něhož bylo povinností soudu prvního stupně vyzvat dovolatelku, nechť odstraní (postupem podle ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř.) „obsahový rozpor“ mezi označením autora podání – dovolání (přílohy datové zprávy), jímž je v poměrech dané věci JUDr. Pecl (zástupce žalované) a fikcí podpisu tohoto podání (založenou ustanovením §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) advokátní kanceláří.
Za stavu, kdy dovolatelka odstranila zmíněný rozpor, aniž k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána, neobstojí závěr soudu prvního stupně o tom, že ke včasnému dovolání (učiněnému prostřednictvím datové schránky) žalované nelze přihlížet.
Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, mohlo být ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bezvýznamné námitky, jimiž dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a jejichž prostřednictvím namítá, že jí „je upíráno právo na spravedlivé vedení procesu, v němž mají všichni účastníci rovné postavení“. Správnost závěru, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož žalovaná podala žalobu na obnovu řízení po uplynutí subjektivní lhůty určené ustanovením §233 odst. 1 o. s. ř., dovolatelka zpochybňuje prostřednictvím argumentů, jimiž polemizuje se správností skutkových zjištění, na kterých odvolací soud napadený právní závěr vybudoval, tj. ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze.
Samotné hodnocení důkazů pak nelze − se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. − úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 145. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu