ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3846.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3846/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky D. K. , zastoupené JUDr. Janem Hostinským, LL. M., advokátem, se sídlem v Brně, Kostelní zmola 2932/9, PSČ 612 00, za účasti společnosti CENTRUM KAB a. s. , se sídlem v Praze 8, Horňátecká 9/786, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 60734469, zastoupené Mgr. Tomášem Gartšíkem, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 26/2009, o dovolání společnosti CENTRUM KAB a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2012, č. j. 7 Cmo 293/2009-151, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 15. dubna 2009, č. j. 72 Cm 26/2009-21, Městský soud v Praze vyslovil neplatnost usnesení valné hromady společnosti CENTRUM KAB a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 19. února 2009, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, v ostatních částech návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadené části (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Jde v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesení ze dne 14. ledna 2010, č. j. 7 Cmo 293/2009-54 (jímž Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů) zrušil Nejvyšší soud k dovolání navrhovatelky usnesením ze dne 15. února 2012, č. j. 29 Cdo 4782/2010-115.
Proti usnesení odvolacího soudu (ze dne 14. června 2012, č. j. 7 Cmo 293/2009-151) podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal, neboť dovolání je pouhou polemikou se závazným právním názorem vysloveným v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 29 Cdo 4782/2010), na němž Nejvyšší soud nevidí důvodu ničeho měnit.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovatelce podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu