ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4046.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4046/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce Ing. P. Ch., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 20/2000, o žalobě úpadce, zastoupeného Mgr. Daliborem Franzem, advokátem, se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Římská 1276/36, PSČ 120 00, na obnovu konkursního řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 55/2008, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2012, č. j. 11 Cmo 313/2011-361, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. dubna 2011, č. j. 58 Cm 55/2008-44, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“) rozhodl, že v řízení (přerušeném usnesením téhož soudu ze dne 29. října 2009, č. j. 58 Cm 55/2008-38) bude pokračováno (bod I. výroku), dále zamítl žalobu úpadce na obnovu řízení v jeho konkursní věci (bod II. výroku) a uložil úpadci zaplatit konkursnímu věřiteli DEREO, spol. s r. o. na náhradě nákladů řízení částku 17 520 Kč (bod III. výroku).
Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí konkursního soudu, když předchozí usnesení ze dne 8. října 2008, č. j. 58 Cm 55/2008-4, jímž konkursní soud žalobu na obnovu řízení rovněž zamítl, zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. září 2009, č. j. 11 Cmo 353/2008-30, a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok) a změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil úpadci povinnost nahradit konkursnímu věřiteli DEREO, spol. s r. o. náklady řízení ve výši 9 120 Kč (druhý výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Ve vztahu k zamítavému výroku o žalobě na obnovu řízení soudy obou stupňů poukázaly na ustanovení §66b odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), podle kterého obnova konkursního řízení není přípustná.
Úpadce napadl usnesení odvolacího soudu („v plném rozsahu“) dovoláním, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá dle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, popřípadě změnil.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněného pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti rozhodnutím, kterými odvolací soud potvrdil usnesení konkursního soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, změnil nákladový výrok usnesení konkursního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, je důvodem odmítnutí dovolání skutečnost, že dovolání proti takovým rozhodnutím není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž se potvrzující výrok napadeného usnesení odvolacího soudu týkal zamítnutí žaloby na obnovu řízení, pak dovolání mohlo být přípustné jen podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. však Nejvyšší soud nemá, když to, že obnova konkursního řízení není přípustná, plyne přímo z textu ustanovení §66b odst. 5 ZKV, z nějž vyšly zcela správně také soudy obou stupňů.
Dovolání konečně nečiní přípustným ani námitka podjatosti soudců rozhodujících v dané věci v řízení před soudy obou stupňů. Touto výhradou totiž dovolatel vystihuje zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., která však není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení přípustnost dovolání založit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí vydaném v konkursní řízení, kde platí §33 odst. 1 písm. b/ ZKV; proto se ani zde o nákladech řízení nerozhoduje (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2007, sp. zn. 29 Odo 34/2005).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2014
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu