ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.797.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 797/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. Petra Janíčka, se sídlem v Uherském Brodě, Kaunicova 76, PSČ 688 01, jako insolvenčního správce dlužníka R. J., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26, proti žalovanému Mgr. Luďku Kurečkovi , jako správci konkursní podstaty úpadce Ing. P. S., zastoupenému Mgr. Romanem Stýblem, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 102/10, PSČ 603 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 11/2011, o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. září 2013, č. j. 10 Cmo 9/2013-131, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 3. ledna 2013, č. j. 55 Cm 11/2011-119, Krajský soud v Brně zamítl návrh žalobce, aby do řízení přistoupil jako další žalobce dlužník R. J. (dále jen „dlužník“).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že připustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalobce přistoupil dlužník.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, kterému nebylo zřejmé, čeho se dlužník proti žalovanému domáhá – dospěl k závěru, že podle tvrzení žalobce je dlužník zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí a podanou žalobou se tudíž domáhá ochrany svého vlastnického práva (vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce Ing. P. S., dále jen „úpadce“). Připuštění přistoupení dlužníka do řízení podle odvolacího soudu není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť řízení je teprve na počátku. Rovněž nelze uzavřít, že by přistoupením dlužníka nastal nedostatek podmínek řízení, pro který by muselo být řízení zastaveno, když žaloba je vymezena jinými skutkovými tvrzeními než v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34/4 Cm 21/2006, ve kterém se dlužník již jednou (neúspěšně) domáhal vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce. Podle názoru odvolacího soudu v dané věci nejde o obcházení institutu záměny účastníků tím, že by žalobce nejprve navrhl, aby do řízení přistoupil další účastník a on sám by pak vzal zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce, neboť je „dána i aktivní věcná legitimace“ žalobce (insolvenčního správce) „vyplývající z toho, že jednak podání žaloby mu bylo uloženo konkursním soudem a jednak tím, že mu také svědčí dispoziční oprávnění k majetku sepsanému v majetkové podstatě dlužníka“. K tomu zdůraznil, že se zabýval pouze procesními předpoklady pro přistoupení dalšího účastníka řízení, v tomto stádiu řízení nehodnotil věcnou opodstatněnost podané žaloby (ze strany původního žalobce i ze strany přistoupivšího žalobce).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jímž se domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu.
Dovolatel především namítá, že aktivní legitimace dlužníka ve sporu se mu jeví jako „nemožná a to i v úrovni teoretické“ v situaci, kdy je zcela na žalobci coby insolvenčnímu správci majetkové podstaty dlužníka, jak se domůže věcí, o kterých se domnívá, že patří do majetkové podstaty. Zápis vlastnického práva dlužníka k předmětným nemovitostem, o který se žalobce opírá, podle dovolatele dlužník nemůže v řízení jako účastník nijak využít, když navíc v tomto řízení nejde o spor o vlastnické právo, ale o právo domáhat se vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty. Nehledě k tomu, že dlužník podle dovolatele vůbec není vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť vlastnické právo mu „ani nevzniklo, resp. mu zaniklo, odstoupením od kupní smlouvy dne 28. května 2009“.
Dovolatel dále nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil zásadu hospodárnosti řízení. Podle dovolatele nelze za nehospodárné považovat to, že žalobce vezme žalobu v tomto řízení zpět a dlužník si podá proti žalovanému novou žalobu. Podle dovolatele „je reálné si připustit“, že přistoupením dlužníka jako účastníka se dlužník i žalobce snaží obejít institut záměny účastníků.
Konečně dovolatel namítá, že přistoupení dlužníka do řízení brání překážka věci rozhodnuté. Dlužník se totiž vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty již bezúspěšně domáhal v řízení před Krajským soudem v Brně vedeném pod sp. zn. 34/4 Cm 21/2006, což odvolací soud v napadeném rozhodnutí nijak nezohlednil.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem) byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§433 bod I. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007]. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., není však důvodné.
Podle §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Dovolatel především namítá, že přistoupivší účastník (dlužník) není ve věci aktivně legitimován. Potud však pomíjí, že jde o otázku, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí o věci a že důsledkem nedostatku legitimace je zamítnutí žaloby. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 903/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006, pod číslem 18 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 5073/2008. Úvaha, zda tomu, kdo má do řízení přistoupit jako další účastník, svědčí věcná legitimace, se tedy promítá až do výsledku sporu a v rámci rozhodování podle §92 odst. 1 o. s. ř. tak místo nemá.
Ani zbylé výhrady, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost napadeného usnesení, Nejvyšší soud nepovažuje za důvodné. Při posuzování splnění podmínek pro vyhovění návrhu dle §92 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud respektoval východiska, která vyplývají z judikatury Nejvyššího soudu (srov. především usnesení ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 9/2002“), podle níž platí, že soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.), jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení, jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci, věcné příslušnosti nebo překážku věci zahájené či překážku věci rozsouzené. Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.
V posuzované věci není přistoupení dlužníka do řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť z obsahu spisu se nepodává, že by si přistoupení dlužníka do řízení vyžádalo další dokazování, jež by jinak nebylo potřebné.
Dovolateli lze v obecné rovině přisvědčit, že je nepřípustné, aby institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníků ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2006, pod číslem 47).
Nejvyšší soud však přisvědčuje odvolacímu soudu, že v posuzované věci nic nenasvědčuje tomu, že by návrhem žalobce mělo dojít k obcházení institutu záměny účastníků dle §92 odst. 2 o. s. ř. Ostatně ani dovolatel tuto svou námitku blíže nekonkretizuje a naopak lze říci, že si v dovolání v tomto směru protiřečí. Tvrdí-li totiž, že aktivně věcně legitimován má (může) být toliko žalobce (legitimaci dlužníka dovolatel zpochybňuje), nemůže být (současně) důvodná jeho námitka, že žalobce podáním návrhu na přistoupení dlužníka do řízení obchází institut záměny účastníků.
Konečně, namítá-li dovolatel, že ve vztahu mezi ním a dlužníkem jde o věc pravomocně rozhodnutou, pak je nutno konstatovat, že v obecné rovině jde o námitku, která by mohla být důvodem pro nepřipuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení (viz opět R 9/2002).
Dovolatel však přehlíží, že odvolací soud se touto námitkou zabýval a dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem věci v daném případě o nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, nejde. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci nejde o překážku věci rozhodnuté, neboť žaloba je vymezena jinými skutkovými tvrzeními (když žalobce v žalobě nově tvrdí, že Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov vydal dne 12. ledna 2011 rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva k předmětným ve prospěch dlužníka), dovolatel nijak nezpochybňuje. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007.
Jelikož vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2014
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu