ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.915.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 915/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63 99 89 80, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, proti žalovanému L. K. , zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Chrustenicích č. p. 208, PSČ 267 12, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 222/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo 207/2013-287, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.245,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 8. června 2011 č. j. 30 Cm 222/2011-6, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 441.398,- Kč s 6% úrokem od 22. ledna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.471,30 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 73.832,- Kč.
Rozsudkem ze dne 18. března 2013, č. j. 30 Cm 222/2011-246, soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz co do směnečného peníze ve výši 269.658,- Kč s 6% úrokem od 22. ledna 2010 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 898,86 Kč a ve výroku o nákladech řízení co do částky 16.243,- Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu směnečný platební rozkaz zrušil (výrok II.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení účastníků (výrok III.) a státu (výroky IV. a V.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti co do částky 374.398,- Kč s 6% úrokem od 22. ledna 2010 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 1.248,- Kč, s tím, že ve zbývající části směnečné sumy a jí odpovídající části úroků a odměny se směnečný platební rozkaz zrušuje (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a náhradě nákladů řízení státu (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku přitom dovolatel (neuváděje v dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti ničeho) nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. března 2014), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 375.646,- Kč) částku 9.820,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.125,20 Kč Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 12.245,20 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu