ECLI:CZ:NS:2014:29.ICDO.75.2014.1
KSOS 13 INS 954/2012
36 ICm 393/2013
sp. zn. 29 ICdo 75/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Jiřího Hanáka, se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Erbenova 29, PSČ 703 00, jako insolvenčního správce dlužníka Eiffage Construction Česká republika, s. r. o., zastoupeného JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Milíčova 1670/12, PSČ 702 00, proti žalovanému Eiffage Construction S.A.S., se sídlem 11 place de l'Europe – 78140 Vélizy Villacoublay, Francouzská republika, zastoupenému Mgr. Martinem Šípem, advokátem, se sídlem v Táboře, Tyršova 521, PSČ 390 02, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 393/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Eiffage Construction Česká republika, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Porubě, Francouzská 6167, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 15504158, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 13 INS 954/2012, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 ICm 393/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce (insolvenční správce dlužníka Eiffage Construction Česká republika, s. r. o.) se žalobou, podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 7. února 2013, domáhá vůči žalovanému (Eiffage Construction S.A.S.), určení neplatnosti, event. neúčinnosti Smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 13. prosince 2011, kterou dlužník převedl na žalovaného obchodní podíl dlužníka ve výši 100 % na dceřiné společnosti Eiffage Construction Slovenská republika, s. r. o.
V podání ze dne 9. června 2014, doplněném podáními z 22. srpna 2014, 15. září 2014 a 24. října 2014, žalovaný mimo jiné navrhl, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Městskému soudu v Praze. Žalovaný má pochyby, že za situace, kdy insolvenčního správce zastupují advokáti, kteří dříve zastupovali dlužníka (JUDr. Richard Mencner, Mgr. Martin Šmuk, JUDr. Klára Tomaierová), JUDr. Mencer je bývalým soudcem insolvenčního úseku Krajského soudu v Ostravě a veškeré (odpůrčí) žaloby insolvenčního správce směřují víceméně proti skupině Eiffage, nejsou u Krajského soudu v Ostravě splněny podmínky pro zachování práva na spravedlivý proces. V dané souvislosti poukazuje i na to, že insolvenční správce je „profesně“ spojen se znaleckým ústavem Dědic & partneři a. s., kterou využívá coby znalce v incidenčních sporech, přičemž znalecký posudek vypracovaný tímto znaleckým ústavem posuzuje zásadní otázku tohoto sporu. Žalovaný vyjadřuje „značné pochybnosti“ o objektivitě a věrohodnosti znaleckého posudku vypracovaného tímto znaleckým ústavem i proto, že jediný akcionář a (v období od 9. listopadu 2010 do 23. dubna 2014) předseda dozorčí rady společnosti Ing. M. D. byl obviněn z přijetí úplatku, legalizace výnosu z trestné činnosti a sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, veřejné soutěže a veřejné dražby. Přikázání věci Městskému soudu v Praze by „pomohlo vyvrátit“ pochybnosti žalovaného o „propojení osob v ostravském regionu“. Podle žalovaného by o věci měl rozhodovat soud, který „nevzbuzuje pochybnosti ohledně případného vztahu mezi právním zástupcem žalobce a jednotlivými soudci daného soudu“. Námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě však žalovaný nevznáší, což výslovně uvádí ve svých podáních z 22. srpna 2014 a 24. října 2014.
Žalobce s delegací nesouhlasí.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 7. října 1996, sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvodem pro delegaci vhodnou podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
Právě o situaci, na níž míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci, neboť žalovaný na odůvodnění svého návrhu uvádí pouze to, že má pochybnosti o „nestrannosti předmětného soudního řízení“. Protože jiné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti žalovaný neuvedl, Nejvyšší soud jeho návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze nevyhověl.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s §15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2014
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu