ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.33.2014.1
MSPH 89 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 33/2014-A-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka T. R. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele M. Š. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, PSČ 150 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2013, č. j. MSPH 89 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2013, č. j. MSPH 89 INS XY, 1 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013, č. j. MSPH 89 INS XY , se mění tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
Odůvodnění:
Ve výroku označeným usnesením odmítl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh, jímž se insolvenční navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužníka.
K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze rovněž ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že byl důvod postupovat dle §128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jelikož v insolvenčním návrhu chybí údaj o splatnosti pohledávky dalšího věřitele. Při posouzení náležitostí insolvenčního návrhu vyšel odvolací soud z:
1/ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněného pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
2/ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3/ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011, uveřejněného pod číslem 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 44/2012“).
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost (dle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“) vymezuje tím, že napadené rozhodnutí odporuje závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sen. zn. 29 NSČR 52/2011 [uveřejněném ve zvláštním čísle I. časopisu Soudní judikatura (Judikatura konkursní a insolvenční), ročník 2012, pod číslem 23].
Dovolatel uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), neboť údaj o splatnosti pohledávky dalšího označeného věřitele (Ž. P. - dále jen „Ž. P.“) z insolvenčního návrhu vyplývá.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné dle §237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Oba soudy ve svých rozhodnutích přiléhavě reprodukovaly obsah insolvenčního návrhu z 30. září 2013, z nějž se podává, že insolvenční navrhovatel identifikoval svou pohledávku č. 1 za dlužníkem (ve výši 3 milióny Kč) tak, že vznikla na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. dubna 2009, ve znění dodatku ze dne 11. prosince 2009 (dále jen „dodatek“) a stala se splatnou 10. prosince 2009. Pohledávka č. 1 činila původně 5 miliónů Kč, poté byla tato částka zvýšena (dodatkem) o dalších 500.000,- Kč a insolvenční navrhovatel její část ve výši 2,5 miliónu Kč postoupil dne 10. září 2010 na Ž. P.
Z těchto tvrzení lze podle Nejvyššího soudu dovodit, že splatnost původně půjčených 5 miliónů Kč nastala 10. prosince 2009, takže k témuž datu musí být splatná i část pohledávky č. 1 postoupená na Ž. P. (v rozsahu částky 2 milióny Kč).
Oba soudy tedy sice vyšly z judikatury Nejvyššího soudu (výše označené), zejména pak správně poukázaly na R 44/2012, leč na danou věc tam obsažené právní závěry nesprávně aplikovaly.
Dovolání je proto opodstatněné.
Jelikož jsou splněny podmínky uvedené v §243d písm. b/ o. s. ř. (z údaje o splatných pohledávkách insolvenčního navrhovatele a Ž. P. zároveň plynou tvrzení o domněnce platební neschopnosti dlužníka ve smyslu §3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že usnesení insolvenčního soudu se mění tak, že insolvenční návrh se neodmítá.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2014
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu