ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.92.2014.1
KSOS 33 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 92/2014-A-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka R. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřinou Křížovou, advokátkou, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Boženy Němcové 1720, PSČ 756 61, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS XY, o návrhu JUDr. Tomáše Vrány , soudního exekutora, se sídlem v Přerově, Komenského 38, PSČ 750 00, na vydání předběžného opatření, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. května 2014, č. j. KSOS 33 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka (R. M.) usnesením ze dne 30. května 2014, č. j. KSOS 33 INS XY, 3 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 14. března 2014, č. j. KSOS 33 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) k návrhu exekutora JUDr. Tomáše Vrány podle ustanovení §82 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nařídil předběžné opatření, jímž označenému soudnímu exekutorovi umožnil provést již nařízenou exekuci (vedenou pod sp. zn. 103 EX XY) prodejem ve výroku specifikovaných nemovitých věcí, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 33 INS XY k dispozici v tomto řízení.
Proti tomuto usnesení podal dlužník dovolání, domáhaje se jeho zrušení.
Jelikož ustanovení §238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), výslovně určuje, že dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném, přičemž přípustnost dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, nezakládá ani ustanovení §238a o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
Na shora uvedeném závěru pak nemůže ničeho změnit argumentace dovolatele vycházející z právní úpravy přípustnosti dovolání podle ustanovení §238a o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), ani argumentace nálezy Ústavního soudu ze dne 3. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 170/11, ze dne 1. března 2011, sp. zn. I. ÚS 2912/10 a ze dne 15. června 2011, sp. zn. I. ÚS 1920/11.
O tom, že ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. nečiní rozdílu mezi tím, zda o předběžném opatření soud rozhodl v insolvenčním či jiném řízení, pochybnosti rovněž nejsou.
Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je (při splnění zákonem určených podmínek) přípustné, přípustnost dovolání rovněž nezakládá (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v insolvenčních poměrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2012).
Toto se usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. září 2014
JUDr. Petra Gemmel
předseda senátu