Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.11.2014, sp. zn. 29 NSCR 96/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.96.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.96.2014.1
KSPH 41 INS XY sp. zn. 29 NSČR 96/2014-B-48 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v insolvenční věci dlužnice V. L. (dříve K.), narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 41 INS XY, o neschválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Jiřím Švehlou, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Viktora Huga 377/4, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2013, č. j. KSPH 41 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 11. dubna 2013, č. j. KSPH 41 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku) a prohlásil na její majetek konkurs, s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku). K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14. Výše uvedenému požadavku přitom dovolatelka v projednávané věci nedostála. V podání samotné dovolatelky datovaném 27. září 2013 není ohledně předpokladů přípustnosti dovolání uvedeno ničeho a k odstranění této vady pak nedošlo ani podáním datovaným 7. února 2014 (učiněným prostřednictvím jejího advokáta), jímž dovolatelka dále doplnila podané dovolání a ve kterém (k otázce přípustnosti dovolání) pouze odkázala na „ustálenou judikaturu“ týkající se výkonu práv v rozporu s dobrými mravy. Ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. by však prostřednictvím uvedené argumentace mohlo dojít jen tehdy, bylo-li by současně z obsahu dovolání patrné, od které judikatury (ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) se řešení (v dovolání vymezené) právní otázky odvolacím soudem odchyluje, jinak řečeno, s kterou judikaturou dovolacího soudu je napadené rozhodnutí v rozporu (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se ovšem z dovolání nepodává. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. listopadu 2014 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/05/2014
Senátní značka:29 NSCR 96/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.96.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2019-07-22