ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1032.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1032/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2014 o dovolání, které podal obviněný L. Ď. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 9 To 451/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 120/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 T 120/2013 , byl obviněný L. Ď. uznán vinným ze spáchání přečinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 2 trestního zákoníku na skutkovém základě, že
„dne 14. 5. 2013, v 08:40 hodin, v P., J., z veřejného telefonního automatu oznámil na linku číslo 156 informaci, že na Úřadu práce P. jsou umístěné bomby, následkem čehož bylo z budovy Úřadu práce České republiky - kontaktní pracoviště P., S., na dobu od 09:00 do 12:30 hodin evakuováno 18 zaměstnanců a dva klienti a k prohledání budovy a zabezpečení okolí bylo nasazeno 11 příslušníků Hasičského záchranného sboru hl. m. P. 10 příslušníků Policie ČR včetně psovoda a 6 strážníků Městské policie hl. m. P., kteří na místě žádnou výbušninu nenalezli“ .
Za to byl podle §357 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost nahradit podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody Hasičskému záchrannému sboru hl. m. Prahy, IČ: 70886288, Sokolská 62, Praha 2, částku 2.605,- Kč, Městské policii hl. m. Prahy, IČ: 00064581, Korunní 98, Praha 10, částku 2.715,- Kč, Krajskému ředitelství policie hl. m. Prahy, Praha 1, Bartolomějská 7, částku 3.506,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 9 To 451/2013 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 1. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu nalézacího napadl obviněný L. Ď. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a g) trestního řádu. Poukázal na to, že soudy se nezabývaly otázkou jeho duševního a zdravotního stavu, přestože již z charakteru samotného jednání a jeho možného motivu byl dán důvod pro posouzení jeho duševního stavu formou znaleckého posudku nebo odborného vyjádření, a to z důvodu případného zajištění nutné obhajoby podle §36 odst. 2 trestního řádu. Odvolací soud měl mít navíc při projednání jeho odvolání k dispozici rozhodnutí o invaliditě II. stupně vydané posuzujícím lékařem MUDr. Štefanem Miško, které odkazuje na dřívější vyšetření z psychiatrické léčebny Bohnice. Podle závěru Mgr. Friedlové trpí obviněný závažnou duševní poruchou, která se projevuje poruchami myšlení, s vlivem na chování, misinterpretaci neutrálních událostí a křivd a pocitu bezpráví. Dr. Hubáčková u něj shledala paranoidně persekuční bludnou produkci, plošší emotivitu, tendenci k podrážděnosti, kverulacím, dysforickým rozladám, agrese verbální a osobnost s rysy paranoidními a dissociálními. Podle obviněného je patrná příčinná souvislost mezi jeho jednáním a jeho duševním stavem. Z tohoto důvodu měl Městský soud v Praze sám doplnit dokazování zdravotním posudkem z oboru psychiatrie nebo věc podle §259 odst. 1 trestního řádu vrátit soudu prvního stupně k doplnění dokazování.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání tak, že jej shledává důvodným podle §265k odst. 1 trestního řádu a za pomoci §265l odst. 1 trestního řádu přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření nejprve podrobně rozebrala právní úpravu důvodů nutné obhajoby, a na tom základě následně uvedla, že soud prvního stupně se otázkou, zda u obviněného nejsou dány důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 trestního řádu, nezabýval, a to i přes charakter trestné činnosti obviněného, způsob jejího provedení, včetně vyjádření v rámci jeho obhajoby. Z té přitom vyplynulo, že obviněný nemá náhled na své chování, které nepovažuje za závadové, ale naopak za nezákonné považuje chování pracovníků Úřadu práce České republiky. Minimálně odvolací soud měl k dispozici posudek o invaliditě obviněného vypracovaný MUDr. Štefanem Miško, podle nějž obviněný trpí závažnou trvalou duševní poruchou myšlení s bludy, pro kterou mu byla udělena invalidita druhého stupně s konstatováním poklesu pracovní schopnosti o 60%. Odvolací soud se však uvedenou zprávou, jak je zřejmé z rozhodnutí, vůbec nezabýval a otázku možnosti vzniku nutné obhajoby z důvodu podle §36 odst. 2 trestního řádu neřešil ani v souvislosti s obsahem odvolání obviněného, které signalizuje limity obviněného v chápání reality. I ze způsobu, jakým se obviněný hájil, tedy bylo možné dospět k závěru o určité nezpůsobilosti obviněného náležitě chápat trestní řízení vedené proti němu a orientovat se v něm. Podle státní zástupkyně soudy tím, že neřešily otázku nutné obhajoby podle §36 odst. 2 trestního řádu, porušily práva obviněného náležitě se hájit, a proto bylo dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu uplatněno důvodně. Podle státní zástupkyně byl důvodně uplatněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, neboť došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces tím, že soudy nezjišťovaly nic o povaze, rozsahu a závažnosti případné duševní poruchy obviněného a jejím vlivu na schopnost obviněného rozpoznat protiprávnost činu a jeho schopnost své jednání ovládat.
Vzhledem k uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 9 To 451/2013, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 T 120/2013, a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. Ď. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu. Jeho přípustnost dovodil Nejvyšší soud na základě §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Dále bylo zapotřebí zabývat se posouzením toho, zda obviněný podal dovolání včas, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu).
Podle §265e odst. 1 trestního řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V souladu s §265e odst. 3 trestního řádu je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §265e odst. 2 trestního řádu, jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Uvedené ustanovení se však neuplatní, pokud obviněný v době, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán důvod nutné obhajoby, a ke zvolení nebo ustanovení obhájce došlo až následně v průběhu lhůty pro podání dovolání. Z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání je v takovém případě bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí takto ustanovenému obhájci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012, uveřejněné pod číslem 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přitom je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 trestního řádu) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a proto období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna, nelze dále prodlužovat.
Z předloženého spisu dovolací soud zjistil, že obviněný v předmětné trestní věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obhájce neměl, neboť si ho sám nezvolil a nebyl mu ani ustanoven soudem, protože zde nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby. Usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 30. 1. 2014 (č. l. 84). S ohledem na znění §265e odst. 1 trestního řádu ve spojení s §60 odst. 3 trestního řádu připadl poslední den lhůty k podání dovolání na pondělí 31. 3. 2014. Dovolání obviněného však bylo podáno prostřednictvím obhájce teprve dne 25. 6. 2014 (č. l. 97), tedy až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 trestního řádu.
Jak Nejvyšší soud z trestního spisu dále zjistil, dne 5. 2. 2014 doručil obviněný soudu prvního stupně jím sepsané podání nadepsané jako dovolání. Podání ovšem nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, a proto jej ve smyslu §265d odst. 2 trestního řádu nebylo možno považovat za dovolání, byť bylo takto označeno, a nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e trestního řádu. Učinil-li tedy obviněný uvedené podání sice ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí soudu druhého stupně, ale dovolání podal prostřednictvím svého obhájce až po uplynutí této lhůty, jde o dovolání podané opožděně.
Obiter dictum Nejvyšší soud poznamenává, že obviněným v dovolání tvrzené a posudkem o invaliditě dokládané závažné skutečnosti ohledně jeho duševního stavu by patrně mohly v případě jejich pravdivosti odůvodnit jiné než původní pravomocné rozhodnutí. K nápravě nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž stojí pravomocné rozhodnutí a jejichž příčiny vyšly najevo teprve po právní moci původního rozhodnutí, ovšem slouží jiný mimořádný opravný prostředek než dovolání, a to obnova řízení podle §277 a násl. trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Protože dovolání obviněného bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud je v souladu s posledně citovaným ustanovením zákona odmítl, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 3. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký