ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1035.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1035/2014 -33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2014 o dovolání podaném obviněným P. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 13/2014 ze dne 19. 3. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 4/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 4/2013 ze dne 7. 1. 2014 byl dovolatel uznán vinným pokusem ke zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za pokus k uvedenému trestnému činu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal obviněný P. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 13/2014 ze dne 19. 3. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že pokus k označenému trestnému činu nespáchal s tím, že v rozhodných okolnostech také neexistují důkazy, že se soudy popsaného jednání vůbec dopustil. Soudy potom pouze spekulují, že předmětné smlouvy podepsal on sám a nevzaly v úvahu, že je mohla podepsat na popud stavební společnosti jakákoliv třetí osoba. Ohledně uvedeného nebyl zpracován znalecký posudek a také nebyla objasněna další skutková tvrzení dovolatele (četnost jednání mezi ním a představiteli stavební firmy, slib úplatku, odeslání e-mailu, nevyslechnutí sekretářky p. B. Soudy tak nedoplnily dokazování způsobem, který by jim umožnil ve věci spolehlivě rozhodnout, když takto nešetřily práv dovolatele v rámci respektování zásad spravedlivého procesu. Soudy za daných okolností tak neprokázaly nevěrohodnost tvrzení vedených dovolatelem, vytýkaly mu neprávem nestandardní postupy, nezabývaly se důsledně výpověďmi svědka B. z hlediska jeho věrohodnosti, z data popisu smlouvy vyvozují nijak dále nedoložený závěr o jejím zfalšování a předložení faktur poškozené společnosti k proplacení a ve svém souhrnu tak pomíjejí provedení důkazů v jeho prospěch. Klíčovým důkazem je výpověď svědka B., kdy se jedná o tvrzení proti tvrzení a soudy v zásadě uvěřily výpovědi svědka, a to v zásadě podle osobních poměrů tohoto svědka na straně jedné a dovolatele na straně druhé. Uvedený postup soudů potom dovolatel považuje za diskriminační, ústící do porušení jeho práva na rovné zacházení dle čl. 1 resp. čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen Úmluva). S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud ad I. napadená rozhodnutí zrušil a ad II. soudu prvního stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že podané dovolání se výslovně opírá o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a na jejich podporu opakuje argumentaci známou z jeho obhajoby i jím podaného odvolání. Přitom řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazeného řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Přitom totožnými námitkami dovolatele se již podrobně zabýval soud odvolací, přičemž jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování a bez výhrad na ně lze odkázat. Za dané situace není povinností dovolacího soudu přezkoumávat důvodnost (již uplatněných) námitek. Dodala, že dovolatelem vedené námitky směřují pouze do otázek skutkových a soudům vytýká nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Přitom naopak, skutkové závěry učiněné soudy jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a předmětný skutek byl také správně zastřešen příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Uzavřela s tím, že dovolatel ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková a domáhá se odlišného hodnocení zásadních důkazů a z něj vyvozuje i odchylné skutkové okolnosti. Jeho výhrady tak nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy, které v tomto směru postupovaly jednostranně v jeho neprospěch, poukázal na neúplnost vedeného dokazování, což také znemožnilo také shledání jiného průběhu skutkového děje. V uvedených směrech však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto podrobně vysvětlily, proč uvěřily svědeckým výpovědím M. B. (včetně jeho věrohodnosti) a nikoli právě dovolateli a výpovědím svědků L. a V., když zejména odvolací soud se podrobně zabýval okolnostmi, za kterých byly na příslušné smlouvě padělány podpisy, jejím doručením a převzetím i namítanou e-mailovou korespondencí a nakonec i to, proč neakceptovaly jiný průběh skutkového děje, nabízený dovolatelem. Stejně tak se oba soudy zabývaly i návrhy obhajoby na doplnění ve věci vedeného dokazování a vysvětlily s náležitým odůvodněním, proč tyto návrhy pokládaly za neúčelné, neproveditelné či nadbytečné. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad a to ani způsobem, který by zasáhl dovolatelem uváděná jeho základní práva. Z uvedeného je potom zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka