ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.11.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 11/2014 -54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovoláních podaných obviněnými V. Č., a V. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 To 29/2012 ze dne 10. 5. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 12/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 16 T 12/2011 ze dne 6. 1. 2012 byli V. Č., a V. Č., uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. c), písm. d) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku) a zločinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl V. Č., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a V. Č., byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl oběma dovolatelům uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovaných.
V předmětné věci podali oba dovolatelé (stejně jako spoluobvinění D. Č., J. Č. a J. C.) odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 2 To 29/2012 ze dne 10. 5. 2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v odsuzujících výrocích ohledně všech obžalovaných a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že V. Č., a V. Č., (stejně jako spoluobviněná D. Č.), jsou vinni zvlášť závažným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c), d) tr. zákoníku a zločinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl V. Č., odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a V. Č., byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podali V. Č., a V. Č., dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod shodně označili ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl V. Č., že odvolací soud nesprávně posoudil jeho jednání jako člena organizované skupiny a dále kořistění z prostituce S. B. To především proto, že soudy nedostatečně vysvětlily, že šlo o organizovanou skupinu, neuvedly, na základě čeho k takovému závěru dospěly. Poukázal na to, že znaky organizované skupiny spočívají ve společenství více (alespoň tří) osob s dělbou úkolů, plánovitostí a koordinovaným jednáním za aktivní součinnosti ve prospěch skupiny. Přitom odvolací soud uvedené znaky organizované skupiny sám vůbec nepopsal a ani neodůvodnil, na základě čeho dospěl k závěru, že šlo právě o jednání organizované skupiny. K pojmům jako skupina, vzájemné informování, operativnost členů, komplexnost činnosti, dosažení potřebného cíle, získávání dívek atd. se odvolací soud vyjádřil pouze obecně. Dodal, že bez konkrétních údajů se ani k věci v uvedeném smyslu nemohl vyjádřit, a to pro absenci potřebných úvah soudu, kterým ani nebylo uvedeno, co dovolatel učinil jako člen organizované skupiny, jaká byla jeho úloha, jak komunikoval s ostatními členy. Namítl, že s dalšími obviněnými ohledně organizování prostituce nekomunikoval a uzavřel s tím, že jeho označení za člena organizované skupiny nebylo v rámci přijatých rozhodnutí odůvodněno. K otázce kořistění z prostituce prováděné S. B. uvedl, že ta s ním a jeho manželkou vedla společnou domácnost a částkami z prostituce na ni přispívala, a tedy ve smyslu §115 občanského zákoníku na vedení domácnosti dobrovolně přispívala. Přitom nebylo nijak prokázáno, že by dovolatel měl z takového jednání významný prospěch a ani to, že vůči ní používal násilí. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud označený rozsudek Vrchního soudu v Praze podle §265k tr. ř. zrušil stejně jako s ním související (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V. Č., v důvodech svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s tím, že jeho jednání (spolu s dalšími) bylo posouzeno jako jednání v rámci organizované skupiny. Poukázal na to, že mezi obviněnými neexistovala dělba úkolů, protože byli především rodinou, a je proto logické, že se často stýkali a vypomáhali si. Na druhou stranu však každá z rodin žila a hospodařila samostatně, bez vzájemných vazeb. To, že by šlo o organizovanou skupinu, neplyne ani z výpovědí svědkyň ani z provedení jiných důkazů (z ubytovacích knih označených penzionů či telefonických odposlechů). Stran označených svědkyň se jednalo o dívky se zkušenostmi z provozování prostituce, a to bez ohledu na soužití s dovolateli. Dále V. Č., popřel, že by popsaným způsobem jednal v úmyslu získat pro sebe značný prospěch, když takovýto úmysl nebyl ani prokázán a odvolací soud pouze uvedené konstatoval v rámci odůvodnění svého rozhodnutí, aniž by poukázal na důkazy, ze kterých by měl uvedený značný prospěch vzejít. Ve vztahu ke svědkyním M. a B. tak právní kvalifikace jeho jednání (vzhledem k neexistenci organizované skupiny) nebylo možné přijmout, přičemž provozování prostituce svědkyní P. bylo její vlastní (dobrovolné) rozhodnutí a protiprávního jednání vůči svědkyni Ž. se dopouštěl její přítel N., jak také Ž. uvedla. Stran svědkyně R. uvedl, že šlo o jeho partnerku, se kterou žil, přičemž ani nebylo zjištěno, do jaké míry provozovala prostituci a zda z ní někdo mohl kořistit. Pokud tato svědkyně přispívala na společně vedenou domácnost, není namístě tuto skutečnost ve vztahu k dovolateli označit za kořistění z prostituce uvedené svědkyně. Proto navrhl, aby dovolací soud „napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci“.
K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že obě podaná dovolání jsou argumentačně velice podobná, a proto se k nim vyjádřil souhrnně. K námitce neexistence organizované skupiny uvedl, že tou se již podrobně zabýval odvolací soud a s jeho závěry nelze než souhlasit. I v souladu se závěry soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že obvinění tvořili klan kuplířů a sama jejich příslušnost k tomuto klanu působila vůči poškozeným jako akutní hrozba toho, že protiprávního jednání vůči nim se může kdykoli dopustit kterýkoliv příslušník takového klanu, v jehož područí se ocitly a v jehož prospěch musely provozovat prostituci. Uvedená námitka se totiž odvíjí od odchylného posouzení důkazní situace (na rozdíl od soudů), případně staví na prosté negaci obsahu jednotlivých (usvědčujících) důkazů. Přitom závěr soudů, že šlo o existenci organizované skupiny pachatelů, odpovídá učiněným skutkovým zjištěním, a proto v tomto směru nelze podaným dovoláním přisvědčit. Stejně potom platí i v případě námitek, že s některými poškozenými vedli společnou domácnost a pojmově tak nepřipadalo kořistění z jejich prostituce, případně nehodlali dosáhnout značného prospěchu. I tyto námitky byly vzneseny před soudem druhého stupně a ten se s nimi vyrovnal, když v tomto směru lze odkázat na důvody vyjádřené v napadeném rozsudku. Zbývající výhrady obou dovolatelů lze potom charakterizovat jako nesouhlas s rozsahem vedeného dokazování a se způsobem hodnocení provedených důkazů. Přitom zvolený dovolací důvod je určen výlučně k nápravě vad v rámci hmotně právního posouzení věci a měl by být podložen námitkami týkajícími se nedostatků v aplikaci konkrétních norem hmotného práva ve vztahu k učiněným skutkovým zjištěním. Oba dovolatelé se však soustředili na vymezení toho v čem s napadeným (meritorním) rozhodnutím nesouhlasí, avšak pokud nabízejí odlišné právní úvahy, pak je budují na odchylných skutkových východiscích. Takové námitky však pod zvolený dovolací důvod (a také žádný jiný) podřadit nelze. Státní zástupce dodal, že v rámci dovolání, jako mimořádného opravného prostředku, lze přezkoumat napadené rozhodnutí z toho pohledu, zda je či není zatíženo vytýkanou vadou a zda taková vada naplňuje zvolený dovolací důvod. To proto, že dovolací soud nemá povinnost znovu se zabývat výhradami, které již byly předmětem řízení o řádném opravném prostředku a byly v jeho rámci náležitě přezkoumány. Státní zástupce uzavřel s tím, že s ohledem na uvedené není napadené rozhodnutí zatíženo žádnou z namítaných vad, které by bylo nutno napravit cestou podaných dovolání. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná, když z části byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Na tomto místě je znovu nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel V. Č., namítl, že v jeho případě nešlo o jednání v rámci organizované skupiny a také to, že nekořistil z prostituce provozované S. B. Dovolatel V. Č., potom rovněž vznesl výhrady stran posouzení jeho jednání jako člena organizované skupiny a také to, že popsaným způsobem nejednal v úmyslu získat pro sebe značný prospěch a také to, že označené prostitutky k ničemu nenutil. Oba potom namítli, že s označenými ženami žili ve společné domácnosti, na jejíž chod pouze tyto ženy přispívaly výdělky z jimi (dobrovolně) prováděné prostituce. Námitky stran existence organizované skupiny případně neexistence úmyslu získat pro sebe značný prospěch lze označit za uplatněné právně relevantně, současně je však nutno uvést, že jsou zjevně neopodstatněné. Je přitom namístě vycházet ze spolehlivě učiněných (obsáhlých) skutkových zjištění plynoucích ze svědeckých výpovědí celé řady (označených) žen, ze kterých je patrno proč, jakým způsobem a za jakých okolností provozovaly prostituci. Z uvedených výpovědí, stejně jako ze záznamů o telefonním odposlechu vyplynulo, že dovolatelé (ve spolupráci i s ostatními ve věci obviněnými) skutečně kooperovali, dělili se o úkoly ve snaze těžit z prováděné prostituce označených žen. Společně jednotlivé ženy k prostituci s cílem profitovat z takové činnosti získávali, využívajíce jejich špatnou hospodářskou i sociální situaci, informovali se vzájemně o jejich činnosti, k té je nutili zejména psychickým nátlakem i v rámci cíleně navazovaných partnerských vztahů, kontrolovali je, podřizovali je svému rozhodování, organizačně potom takovouto jejich činnost zajišťovali i dovozem na místo konání prostituce a užívali pro sebe jimi takovou činností získané finanční prostředky. Pokud za daných okolností, které vzešly z učiněných skutkových zjištění, soudy právně kvalifikovaly jejich jednání, jako jednání členů organizované skupiny ve smyslu ustanovení §129 tr. zákoníku, nelze jim takový postup vytknout. Stejně tak je zjevné, že již popsaným jednáním se nepochybně snažili (s přihlédnutím k času a rozsahu provozované prostituce) úmyslně získat pro sebe značný prospěch, když v uvedených směrech lze ostatně odkázat na detailní argumentaci vedenou v důvodech obou (citovaných) rozhodnutí oběma soudy. Nic na tom nemění ani (s ohledem na již uvedené) to, že v některých případech žili dovolatelé s některými (označenými) ženami provozujícími prostituci ve společné domácnosti. Nezbývá než znovu připomenout, že soudy při svých právních úvahách vycházely z dostatečně učiněných skutkových zjištění, které svým rozsahem i obsahem umožnily, aby přistoupily i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedených směrech přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad, když nelze přihlížet současně k tomu, že některé námitky dovolatelů jsou založeny na jiných (odchylných) skutkových zjištěních než na těch, ke kterým dospěly oba soudy.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání ve svém souhrnu podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka