ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1104.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1104/2014 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2014 o dovolání podaném obviněným Ing. P. Š , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 To 67/2014 ze dne 18. 3. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 29 T 76/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 29 T 76/2008 ze dne 28. 11. 2013 byl dovolatel uznán vinným návodem podle §10 odst. 1 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.) k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za návod k uvedenému trestnému činu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
V předmětné věci podal obviněný Ing. P. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením sp. zn. 5 To 67/2014 ze dne 18. 3. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. P. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v dané věci jde o hluboce nesprávnou realizaci důkazního řízení, které se tak dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. To proto, že byl nesprávně (v rozporu s procesními předpisy) veden (klíčový) výslech spoluobžalovaného F. V. Ten byl v době svého výslechu již pravomocně odsouzen a byl takto slyšen jako svědek (tak i poučen soudem), ačkoliv byl ve skutečnosti spoluobžalovaným s právem odepřít výpověď. Odvolací soud potom argumentoval tím, že F. V. byl pravomocně odsouzen a bylo tak namístě jej ve věci dovolatele vyslechnout jako svědka. Dovolatel takto namítl, že nelze ve stejné (trestní) věci měnit procesní postavení jednotlivých osob a pokud se tak stane, je obcházen trestní řád. Proto měl být F. V. soudy vyslechnut jako obviněný a pokud se tak nestalo, došlo k zásadní procesní vadě. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a s ním související (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Chomutově zrušil a dále podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom navrhl, aby Okresnímu soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že pokud jde o ve věci uplatněný dovolací důvod, tak se nelze jeho prostřednictvím úspěšně domáhat opravy soudy učiněných skutkových zjištění ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Výchozím předpokladem takto zvoleného dovolacího důvodu je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů. Dovolací soud je tak vždy vázán konečným skutkovým zjištěním učiněným soudy prvního a druhého stupně s výjimkou extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Přitom v dané věci dovolatel napadá pouze proces, jakým bylo vedeno dokazování a hodnocení důkazů. Ke vznesené námitce státní zástupce potom uvedl, že i tak soudy postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Poukázal přitom např. na rozhodnutí R 45/1978, ze kterého vyplývá, že dřívějšího spoluobviněného lze v poměru k ostatním spoluobviněným vyslýchat jako svědka jenom za předpokladu, že jeho trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno nebo vyloučeno ze společného řízení, anebo pravomocně skončilo odsuzujícím nebo zprošťujícím rozsudkem. S ohledem na uvedené tak soudy nepochybily, jestliže vyslechly F. V. v postavení svědka, neboť jeho trestní stíhání bylo pravomocně skončeno. Právo odepřít výpověď ze zákonných důvodů mu bylo zachováno a ani z protokolu o hlavních líčeních, v jejichž rámci byl vyslýchán, neplyne nic, co by svědčilo tomu, že vypovídal z donucení. Dodal, že výpověď F. V. je v souladu s dalšími (ve věci vedenými) důkazy, které byly shledány věrohodnými a usvědčovaly dovolatele. Není tak dán žádný důvod tuto výpověď rozporovat, když ve svém souhrnu je dovolací argumentace pouze zpochybněním ve věci vedeného dokazování, když takto vedenou námitku nelze v dovolacím řízení relevantně uplatnit. Uzavřel s tím, že takto vznesené námitky se tak míjí s uplatněným dovolacím důvodem (stejně jako s dovolacími důvody ostatními), a proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry.
V dané věci dovolatel namítl, že nesprávným procesním postupem oba soudy přivodily stav, který vedl k tomu, že dovolatel byl uznán vinným návodem k označenému trestnému činu. V této souvislosti je však nezbytné především uvést, že taková argumentace je v řízení o dovolání uplatněna právně irelevantně, protože ji nelze podřadit nejenom pod uplatněný dovolací důvod, ale pod žádný jiný, zákonem stanovený dovolací důvod. V daném případě jde pouze o zpochybňování způsobu, jakým bylo dokazování vedeno v souvislosti s výsledkem učiněných skutkových zjištění. Proto jenom jako obiter dictum dovolací soud připomíná, že i na základě konstantní judikatury (např. státním zástupcem uvedené rozhodnutí č. R 45/1978) lze dřívějšího spoluobviněného v poměru k ostatním spoluobviněným vyslechnout jako svědka, samozřejmě ovšem za předpokladu, že jeho trestní stíhání bylo již pravomocně skončeno nebo bylo vyloučeno ze společného řízení. Tak se také ve věci spoluobviněného F. V. stalo, když nebylo ostatně ani jinak prokázáno, že ten by vypovídal nuceně či v tomto směru vznesl před soudy jakoukoli výhradu (jak také uzavřel odvolací soud v důvodech svého, citovaného rozhodnutí). Ostatně je třeba poukázat i na to, že výpověď svědka V. nebyla jediným a rozhodujícím důkazem, ale naopak je ve zjevném souladu i s dalšími důkazy, které byly v posuzované věci shromážděny a které zřetelně prokazují vinu dovolatele zmíněným návodem k označenému trestnému činu krádeže. Lze tak uzavřít, že námitka vznesená dovolatelem není způsobilá být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tak zjevné, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka