ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1109.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1109/2014-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. listopadu 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné J. M. roz. V. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 4 To 640/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 29/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 5 T 29/2011, byla obviněná J. M. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině dopustila jednáním spočívajícím v tom, že „ v době nejméně od 5. 2. 2009 do 6. 6. 2010, v Č. B., jako zaměstnankyně společnosti T. T. spol. s r.o., se sídlem K., Č. B., na pracovní pozici účetní - fakturant, maje na starosti mimo jiné vedení pokladen, pokladních knih, vyhotovování faktur odběratelům, pořizování dodavatelských faktur pro společnost T. T. spol. s r.o. a společnost 1. J. o. s. s.r.o., se sídlem K., Č. B., se zištným záměrem a v rozporu se svými pracovněprávními povinnostmi vyplývajícími z pracovní smlouvy ze dne 10. 3. 2008, a z dohody o hmotné odpovědnosti ze dne 21. 3. 2008, si pro svou osobní potřebu opakovaně ponechávala finanční hotovost, kterou převzala v rámci výkonu své pracovní činnosti od nadřízeného či zaměstnance společnosti s tím, aby tuto finanční částku řádně zaúčtovala a uložila do pokladny, což neučinila ke škodě svého zaměstnavatele, a takto: 1) z majetku společnosti T. T. spol. s r.o., se sídlem K., Č. B. si ponechala finanční prostředky, když
- dne 5. 2. 2009 si ponechala finanční částku ve výši 43 000,- Kč, kterou přijala téhož dne jako denní tržbu ze dne 4. 2. 2009 ze střediska Ř.,
- dne 18. 6. 2009 si ponechala finanční částku ve výši 49 000,- Kč, kterou přijala téhož dne jako denní tržbu ze dne 17. 6. 2009 ze střediska Ř.,
-dne 26. 8. 2009 si ponechala finanční částku ve výši 39 000,- Kč, kterou přijala téhož dne jako denní tržbu ze dne 25. 8. 2009 ze střediska Ř.,
- dne 23. 10. 2009 si ponechala finanční částku ve výši 63 000,- Kč, kterou přijala téhož dne jako denní tržbu ze dne 22. 10. 2009 ze střediska Ř.,
- dne 7. 12. 2009 si ponechala finanční částku ve výši 54 781,- Kč, kterou přijala téhož dne jako denní tržbu ze dne 4. 12. 2009 ze střediska Ř.,
přičemž v předmětných případech, v rozporu s účetními postupy a zásadami stanovenými pracovním postupem, nevystavila na přijaté částky faktury, následně o těchto účetních operacích neúčtovala v pokladní knize společnosti T. T. spol. s r.o., převzetí finančních prostředků nezaznamenala do interního účetního dokladu označeného názvem „Převzetí peněz“, finanční prostředky si takto ponechala a nevložila je řádně do pokladny a použila blíže nezjištěným způsobem, čímž společnosti T. T. spol. s r.o., se sídlem K., Č. B., způsobila škodu v celkové výši 248 781,- Kč ,
2) z majetku společnosti 1. J. o. s. s.r.o., se sídlem K., Č. B., si ponechala finanční prostředky, když
- dne 1. 6. 2010 převzala od jednatele společnosti 1. J. o. s. s.r.o. F. B., částku ve výši 90 255,- Kč jako denní tržbu ze dne 31. 5. 2010 z čerpací stanice J+J T.,
- dne 2. 6. 2010 převzala od jednatele společnosti 1. J. o. s. s.r.o. F. B., částku ve výši 83 740,- Kč jako denní tržbu ze dne 1. 6. 2010 z čerpací stanice J+J T.,
- dne 3. 6. 2010 převzala od jednatele společnosti 1. J. o. s. s.r.o. F. B., částku ve výši 111 694,- Kč jako denní tržbu ze dne 2. 6. 2010 z čerpací stanice J+J T.,
- dne 4. 6. 2010 převzala od jednatele společnosti 1. J. o. s. s.r.o. F. B., částku ve výši 112 885,- Kč jako denní tržbu ze dne 3. 6. 2010 z čerpací stanice J+J T.,
- dne 5. 6. 2010 převzala od jednatele společnosti 1. J. o. s. s.r.o. F. B., částku ve výši 60 352,- Kč jako denní tržbu ze dne 4. 6. 2010 z čerpací stanice J+J T.,
- dne 6. 6. 2010 převzala od jednatele společnosti 1. J. o. s. s.r.o. F. B., částku ve výši 38 988,- Kč jako denní tržbu ze dne 5. 6. 2010 z čerpací stanice J+J T.,
přičemž ve shora uvedených dnech převzetí finanční hotovosti potvrdila vždy na pokladní složence K. b. a.s. vystavené zaměstnanci čerpací stanice J+J T. v označené položce svým podpisem, současně vystavila řádný příjmový pokladní doklad a tento předala účetní společnosti S. B., k zaúčtování, přičemž jednotlivé tržby nezapsala (neúčtovala o nich) v pokladní knize, a celkovou finanční hotovost řádně nevložila do pokladny společnosti, tuto si ponechala, když současně v úmyslu zakrýt své machinace s finančními prostředky, fiktivně účtovala v účetním programu společnosti o částce 273 506,- Kč jako o výdeji z pokladny správy na účet investic, a takovým jednáním způsobila společnosti 1. J. o. s. s.r.o., se sídlem K., Č. B., škodu v celkové výši 497 914,- Kč,
přičemž shora uvedeným jednáním způsobila celkovou škodu ve výši nejméně 746 695,- Kč “.
Za to byla obviněná odsouzena podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 3 (tři) roky, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s hmotnou odpovědností na dobu 5 (pěti) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené společnosti TOMO TANK, spol. s r.o., se sídlem Kostelní 34, České Budějovice, IČ 60617918, částku 226 324 Kč, a společnosti 1. Jihočeská obchodní společnost, s. r. o., se sídlem Kostelní 34, České Budějovice, IČ 46682457, částku 497 914 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 5 T 29/2011, podala obviněná odvolání směřující do celého výroku rozsudku.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 4 To 640/2013 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. k odvolání obviněné napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby pro zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškozené společnosti TOMO TANK, spol. s r.o., se sídlem Kostelní 34, České Budějovice, IČ 60617918, a 1. Jihočeská obchodní společnost, s. r. o., se sídlem Kostelní 34, České Budějovice, IČ 46682457, s uplatněnými nároky na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 4 To 640/2013, podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněné, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Poté, co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že s uvedeným postupem odvolacího soudu nelze souhlasit. Přestože nelze dovodit tzv. extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a současně lze akceptovat, že krajský soud hodnotil provedené důkazy podstatně odlišným způsobem oproti okresnímu soudu, neboť si pro to vytvořil zákonné podmínky ve smyslu §263 odst. 7 tr. ř. provedením některých důkazů ve veřejném zasedání, odvolacímu soudu je dle státního zástupce třeba vytknout, že se vůbec nezabýval účetními machinacemi obviněné z roku 2010 popsanými pod bodem 2) výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu. Tyto totiž obviněná sama z větší části doznala, jen s výhradou, že si peněžní částky zde uvedené nepřisvojila, ale použila je k zakrývání schodku vzniklého v průběhu roku 2009. Již v přípravném řízení obviněná uvedla, že v březnu 2010 jí zmizela z pokladny celá obálka s hotovostí ve výši 315.000 Kč. Z tohoto důvodu následně začala zadržovat tržby, aby zakryla manko, které bez jejího přičinění vzniklo v pokladně. Při hlavním líčení pak potvrdila, že to, co je uvedeno pod bodem 2) obžaloby, je pravda. S penězi neudělala nic, nikdy je neměla, žádné si nevzala, ani je nezpronevěřila. Dále uvedla, že předání peněz podepsala a převzala je. Peníze jí chyběly od března 2010. Částku 83.740 Kč vložila do pokladny, protože už tam chyběly peníze z března a z listopadu. Obviněná doplnila, že v pokladně pořád chyběly peníze, přičemž každý měsíc doplnila do dané částky doklady. Vždycky mezi tím byl nějaký schodek, který doplňovala. Když v červenci odešla z firmy, tak se na to přišlo, neboť to nestihla dorovnat. V podstatě falšovala doklady. Pokud přišla platba, zaúčtovala ji na to, co jí chybělo zpětně. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že výpověď obviněné k bodu 2) výroku z rozsudku nalézacího soudu byla neúplná a útržkovitá a pro potřeby náležitého objasnění věci stran podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku nepostačující. Z této výpovědi však přesto jednoznačně vyplývá, že obviněná doznala účetní machinace z června 2010 uvedené pod bodem 2) výroku z rozsudku nalézacího soudu, pouze s tím rozdílem, že příslušné peněžní částky neodčerpala pro svoji potřebu, ale ponechala je v pokladně a zaúčtovala k zakrytí schodků z předchozího období. Z její výpovědi lze usoudit, že se tak nemělo stát jednorázově až v červnu 2010, ale již v předchozích měsících od března 2010. Ze skutku uvedeného pod bodem 2) výroku z rozsudku nalézacího soudu pak obviněná popřela fiktivní účtování částky 273.506 Kč, k čemuž uvedla, že pokud tuto částku účtovala, pak na ni měla určitě k dispozici doklad. Z vyjádření poškozené společnosti na č. l . 656 spisu se pak podává, že fiktivní účtování částky 273.506 Kč, které obviněná kategoricky popírá, sloužilo k dorovnání účetních machinací z května 2010 a června 2010 a účtovaná částka odpovídá právě rozdílu mezi součtem částek nezapsaných do pokladní knihy v květnu 2010 a součtem takto nezapsaných částek v červnu 2010. Již z toho je zcela zřejmé, že fiktivní účtování částky 273.506 Kč musel provést ten, kdo prováděl další účetní machinace k zakrytí schodku, a to byla dle vlastního doznání právě obviněná. Dle státního zástupce nelze opomenout, že znalci z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, byla mimo jiné okresním soudem zadána otázka, zda lze dohledat účetní operace provedené obviněnou, které by zakrývaly ztrátu finanční hotovosti, kdy znalec uvedl, že pokud obviněná částečně hradila v období leden až květen 2010 manko, které sama zjistila, tyto pokladní operace realizovala bez příslušného pokladního dokladu (č. 1 . 848 spisu), což označil za nepřijatelný postup z hlediska řádného vedení účetnictví s tím, že uvedené tvrzení obviněné o zakrývání schodku nelze objektivně ověřit. Nejvyšší státní zástupce je přesvědčen, že pokud odvolací soud nepovažoval za dostatečně prokázané naplnění skutkové podstaty žalovaného zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (což lze akceptovat), měl skutek zařazený pod bodem 2) svého rozsudku posoudit jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Obviněná se sama ke spáchání tohoto skutku v zásadě doznala, přičemž jeho průběh je zřejmý i z dalších naznačených důkazů. Podstatou přitom byly úkony obviněné, která zapisovala do pokladní knihy údaje, které nebyly ve shodě se skutečností, a nepravdivě účtovala fiktivní pohyby peněz v pokladně. Takové jednání je namístě posoudit jako uvádění nepravdivých údajů v účetních knihách, zápisech a jiných dokladech. Současně nelze přehlédnout, že obviněná tím ohrozila majetková práva společnosti 1. Jihočeská obchodní společnost, s. r. o., resp. nepřímo i osob majetkově se podílejících na jejím podnikání, neboť deformací účetnictví zejména v podobě zakrývání jednoho schodku vytvořením jiného znemožňovala nápravu celé situace (vzniklého schodku) a možnost otevření skutečného majetkového stavu společnosti.
V petitu svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 4 To 640/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí. Současně projevil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.], a to i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265rodst. 1 písm. c) tr. ř.].
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněné J. M., které byl doručen dne 13. 8. 2014. Obviněná se prostřednictvím své právní zástupkyně k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce vyslovila v tom smyslu, že se neztotožňuje s jeho názorem stran toho, že jednání popsané pod bodem 2) výroku o vině z rozsudku nalézacího soudu mělo být posouzeno jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Pokud by totiž soud postupoval tak, jak v odůvodnění svého dovolání uvádí nejvyšší státní zástupce, došlo by tím dle jejího názoru k porušení obžalovací zásady ve smyslu §2 odst. 8 tr. ř. a §220 odst. 1 tr. ř., tj. že soud může rozhodovat jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu. Nauka i judikatura přitom skutek popisuje jako určitou událost ve vnějším světě záležejícím v jednání člověka. Stejně tak je stěžejní zachovat totožnost skutku, tedy naprostou shodu mezi popisem skutku v obžalobě a popisem skutku ve výrokové části rozsudku, resp. alespoň v jednání při rozdílném následku, či naopak úplnou shodu v následku při rozdílném jednání či podstatnou shodu v jednání či následku. Pokud by tedy soud dospěl k závěru, že v jejím jednání lze spatřovat přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a odsoudil ji pro uvedený přečin, porušil by obžalovací zásadu, neboť skutek, pro který by pak byla odsouzena, by se podstatně jak v jednání, tak v následku odlišoval od skutku popsaného v obžalobě. Obviněná má současně za to, že jejím jednáním ani předmětná skutková podstata nemohla být naplněna. Jedná se o trestný čin trvající, u nějž se požaduje, aby jednání pachatele trvalo po určitou dobu, což však z provedeného dokazování nevyplynulo. Stejně tak nemohlo jejím jednáním dojít k ohrožení majetkových práv jiného či včasnému a řádnému vyměření daně, jak požaduje předmětná skutková podstata. Příjmové doklady podepsané obviněnou měly ryze pomocný charakter a pro účely výpočtu daně se nepoužívaly. Pouze pro úplnost obviněná v návaznosti na skutečnosti uváděné v podaném dovolání znovu uvedla, že to nebyla ona, kdo účtoval na účet investic, když znovu poukazuje na skutečnost, že na tento účet mohl účtovat kdokoli, měl na něj přístup každý z kanceláře, což při své výpovědi potvrdil i svědek Ing. T. Nalézací soud i soud odvolací v tomto směru provedly rozsáhlé dokazování, které bylo doplňováno, ovšem k vyvrácení obhajoby, která je v tomto směru konstantní od samého počátku, nedošlo. Na podkladě uvedeného tedy obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako nedůvodné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotně právního posouzení − která spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Přestože dovolatel zcela správně uvádí, že nelze polemizovat s hodnocením důkazů a správností skutkových zjištění odvolacího soudu, který hodnotil důkazy podstatně odlišným způsobem oproti soudu nalézacímu, nicméně si pro takovýto postup vytvořil podmínky ve smyslu §263 odst. 7 tr. ř., dovolatel poukazuje zejména na obsah výpovědi obviněné, tedy poukazuje na nesprávné hodnocení důkazu , kdy odvolacímu soudu na podkladě uvedeného důkazu vytýká, že se nezabýval účetními machinacemi obviněné z roku 2010 popsanými v bodě 2) rozsudku. Z uvedeného pak nepřímo vyvozuje nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, kdy uvádí, že tento nezohlednil, že obviněná doznala účetní machinace z června 2010, pouze s tím rozdílem, že příslušné peněžní částky neodčerpala pro svoji potřebu, čímž by naplnila skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, ale ponechala je v pokladně a zaúčtovala k zakrytí schodků z předchozího období, tedy jednala postupem nepřijatelným z hlediska vedení řádného účetnictví, kdy v uvedeném je dle dovolatele třeba spatřovat naplnění skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku. Nutno podotknout, že úmysl zakrýt machinace s finančními prostředky, byl součástí skutku popsaném pod bodem 2) výroku z rozsudku, tedy o něm bylo odvolacím soudem rozhodováno.
Dovolatel současně sám konstatuje, že v projednávané věci nelze dovodit tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, tedy zvlášť výjimečný případ umožňující Nejvyššímu soudu zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním.
Námitce nejvyššího státního zástupce, v rámci nichž namítá, že jednání obviněné mělo být posouzeno jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku, však nelze přisvědčit zejména proto, že rozsudkem odvolacího soudu byla obviněná zproštěna obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., tedy proto, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala . Zproštění obžaloby se vždy týká skutku uvedeného v žalobním návrhu, nikoli jeho právního posouzení. Důvod zproštění podle §226 písm. c) tr. ř. je důsledkem uplatnění zásady presumpce neviny podle článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř., která spočívá mimo jiné v tom, že neprokázaná vina má tentýž význam, jako prokázaná nevina. Dovolatel tak namítá nesprávnou, resp. jinou právní kvalifikaci skutku, který obviněná dle závěrů soudů nespáchala. Pokud tedy nebyla prokázána obviněné vina, nelze ani uvažovat o jiném právním posouzení předmětného skutku.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání nejvyššího státního zástupce nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata