ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1156.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1156/2014 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. září 2014 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala obviněná I. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, ze dne 27. 8. 2013, č. j. 13 To 364/2013-670, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 115/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 22 T 115/2012-634, byla obviněná I. B. uznána vinnou v bodě ad I/ výroku o vině přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a v bodě ad II/ výroku o vině přečinem zasahování do nezávislosti soudu podle §335 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byla podle §325 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzena k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 100 hodin. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku jí bylo současně uloženo ambulantní psychiatrické ochranné léčení.
Pro úplnost je na tomto místě třeba poznamenat, že soud prvního stupně ve věci vyhotovil za podmínek §129 odst. 2 tr. ř. pouze tzv. zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahoval odůvodnění, neboť obviněná i státní zástupkyně se po jeho vyhlášení vzdaly práva na odvolání a prohlásily, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, přičemž obviněná současně prohlásila, že si nepřeje, aby v její prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby (viz záznam o průběhu hlavního líčení ze dne 28. 6. 2013 na č. l. 633 verte).
O následných „odvoláních“ obviněné, jejího syna M. B. a dcery B. B. proti předmětnému rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. 8. 2013, č. j. 13 To 364/2013-670, jímž je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl; v případě obviněné z důvodu, že se práva podat odvolání výslovně vzdala, a v případě jejího syna a dcery z toho důvodu, že nebyli osobami oprávněnými podat tento řádný opravný prostředek ve prospěch obviněné proti její vůli.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná I. B. následně dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněná (dovolatelka) namítla, že soud prvního stupně jí uložil trest obecně prospěšných prací, aniž by náležitě zohlednil její stanovisko a především zdravotní nezpůsobilost k jeho výkonu, jak mu ukládá ustanovení §64 tr. zákoníku. Soud druhého stupně pak její odvolání i odvolání jejích dětí bez dalšího zamítl s tím, že se údajně měla vzdát po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně práva na podání tohoto opravného prostředku. Soudy měly podle dovolatelky tento její projev vůle hodnotit rezervovaně již z toho důvodu, že jí bylo uloženo mimo jiné ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Ve skutečnosti v žádném případě nechtěla po vyhlášení rozsudku omezit sebe, natož pak své děti v možnostech napadnout prvoinstanční rozsudek opravným prostředkem. O podaných odvoláních tak mělo být podle jejího názoru rozhodováno věcně a případně mohla být i zamítnuta podle §256 tr. ř., ale nikoli bez přezkoumání postupem podle §253 odst. 1 tr. ř.
S ohledem na výše uvedené důvody dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 8. 2013, č. j. 13 To 364/2013-670, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující a poté alternativně podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem připomněl, že obviněné bylo napadené rozhodnutí krajského soudu doručeno dne 17. 9. 2013 a jejímu tehdejšímu obhájci Mgr. Jaromíru Hladíkovi dne 12. 9. 2013. Konec dovolací lhůty pak v jejím případě připadl na den 18. 11. 2013. Jestliže obviněná následně činila kroky k ustanovení obhájce, přičemž jí byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu a obhájce ustanoven, nemá to podle státního zástupce vliv na skutečnost, že její dovolání ze dne 30. 6. 2014 bylo podáno opožděně, tj. po marném uplynutí lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř. Obdobný závěr lze podle státního zástupce dovodit i z usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 1023/2014, které se zabývá analogickou situací. Za tohoto stavu státní zástupce nepovažoval za potřebné vyjadřovat se k námitkám dovolatelky po stránce věcné.
Své vyjádření uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako podané opožděně a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněná I. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jí bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost (jako celku) dovodil Nejvyšší soud na základě ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť je jím napadáno rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněné proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Dále bylo zapotřebí zabývat se posouzením toho, zda obviněná podala dovolání včas.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Z předloženého procesního spisu dovolací soud zjistil, že obviněná byla zastoupena obhájcem Mgr. Jaromírem Hladíkem, kterému bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 12. 9. 2013. Obviněná pak převzala opis napadeného usnesení dne 17. 9. 2013 (viz doklady o doručení na č. l . 97 spisu).
Předmětná věc je zároveň specifická tím, že obviněná opakovanými přípisy počínaje dnem 18. 9. 2013 (tj. dnem bezprostředně následujícím po dni doručení usnesení odvolacího soudu) žádala soud prvního stupně o „přidělení“ jiného advokáta ex offo s tím, že Mgr. Hladík za ni odmítá podat dovolání . Soud prvního stupně na několikeré žádosti obviněné, u které existovaly důvody nutné obhajoby (§36 odst. 4 písm. b/ tr. ř., §41 odst. 5 tr. ř.), nijak nereagoval až do 17. 1. 2014, kdy jí s odstupem téměř čtyř měsíců od první žádosti přiznal nárok na bezplatnou obhajobu s tím, že pokud si obviněná následně požádá o ustanovení obhájce pro dovolací řízení, bude jí ustanoven. O ustanovení advokáta poté obviněná žádala postupně přípisy ze dne 31. 3. 2014, 3. 4. 2014 a 15. 4. 2014. Opatřením soudu ze dne 25. 4. 2014 jí byl ustanoven obhájcem Mgr. Adam Hlaváč, když soud konstatoval, že v dané věci je dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř . Výše uvedené usnesení odvolacího soudu pak bylo Mgr. Hlaváčovi doručeno dne 30. 4. 2014. Právě od doručení tomuto obhájci (nahrazujícímu Mgr. Hladíka), které zároveň bylo ve smyslu §265e odst. 2 tr. ř. provedeno nejpozději, je pak třeba odvíjet počátek běhu dovolací lhůty. Pokud tedy obviněná prostřednictvím ustanoveného obhájce (§265d odst. 1 odst. 2 tr. ř.) podala dovolání dne 30. 6. 2014, učinila tak včas.
Státním zástupcem nepřiléhavě připomínané usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 1023/2014 nelze na nyní posuzovaný případ analogicky použít z toho důvodu, že u obviněné I. B. narozdíl od zmiňované věci byl po celou dobu trestního řízení dán některý z důvodů nutné obhajoby, tzn. že obhájce musela mít nepřetržitě; a ten po skončení trestního stíhání byl za ni mimo jiné oprávněn podat ještě dovolání a zúčastnit se řízení o něm (§41 odst. 5 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) a l ) tr. ř., na které odkazuje.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
S ohledem na povahu rozhodnutí odvolacího soudu mohla obviněná uplatnit tento dovolací důvod pouze v jeho první alternativě , což také právně relevantně učinila.
Nejvyšší soud však její námitce, že o podaných řádných prostředcích mělo být rozhodováno věcně a ve veřejném zasedání, nepřiznal opodstatnění.
Předně je nutno zdůraznit, že dovolatelka nebyla v den konání hlavního líčení, kde se výslovně vzdala práva se odvolat proti vyhlášenému rozsudku a současně prohlásila, že si nepřeje, aby v její prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, zbavena či omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Navíc tak učinila za přítomnosti svého ustanoveného obhájce a po poradě s ním, takže nebyl dán žádný objektivní důvod k tomu, aby následně odvolací soud k jejímu relevantnímu projevu vůle přistupoval „rezervovaně“, jak se nyní domáhá. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že dovolatelce bylo odsuzujícím rozsudkem mimo jiné uloženo ambulantní psychiatrické ochranné léčení.
Pokud Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením zamítl odvolání obviněné, jejího syna a její dcery výrokem podle §253 odst. 1 tr. ř., tj. bez jejich věcného projednání, učinil tak za splnění všech zákonných podmínek pro takové rozhodnutí.
Jak bylo uvedeno výše, obviněná v daném případě, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) došlo bez věcného projednání, mohla důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit právně relevantně pouze v jeho první alternativě. Jejími námitkami vůči výroku o trestu obecně prospěšných prací z rozsudku soudu prvního stupně, které podřadila pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se tak Nejvyšší soud zabývat nemohl. Obviněná by takové námitky teoreticky mohla uplatnit pouze v kombinaci s důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v jeho druhé alternativě , tzn. s poukazem na to, že odvolací přezkum sice proveden byl, ale soud v jeho rámci rozhodl chybně, protože nezjistil a tudíž ani neodstranil vady zakládající některý ze zákonných důvodů dovolání (v daném případě podle §265b odst. 1 písm. h/ t. ř.). Takový postup ovšem v posuzovaném případě nepřipadal v úvahu, neboť obviněná se práva na odvolání v hlavním líčení způsobem nevzbuzujícím pochybnosti výslovně vzdala, a to i za osoby uvedené v ustanovení §247 odst. 2 tr. ř. (viz shora), takže jí podané následující „odvolání“ již žádný druhostupňový přezkum (§254 tr. ř.) vyvolat nemohlo.
Protože dovolání obviněné bylo dílem opřeno o námitky, kterým nebylo možno z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněného v jeho první alternativě přiznat opodstatnění, a z hlediska dovolacího důvodu podle §265b písm. h) tr. ř. ani přípustnost, Nejvyšší soud je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler