ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.126.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 126/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. března 2014 o dovolání, které podala obviněná B. B. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 14 To 248/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 118/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné B. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 3 T 118/2012 , byla obviněná B. B. uznána vinnou ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že
„po předchozí domluvě s dosud neustanovenými ženami s. národnosti zvanými A., B. a Š. a nezjištěným mužem slovenské národnosti, který je na uvedená místa přivezl v nezjištěném vozidle, na tom, že v úmyslu odcizit finanční hotovost pod různými záminkami vniknou do vytipovaného domu, některá odláká pozornost osoby v domě žijící, aby ostatní mohly dům prohledat a finanční hotovost odcizit, když takto
1. dne 8. 11. 2011 v době od 15,30 hod. do 15,45 hod. v obci T., okres T., společně s dosud neustanovenými ženami zvanými A. a B. vnikla neuzamčenou brankou na dvůr bývalé fary, na základě domluvy obžalovaná a B. oslovily zde žijícího J. N. pod záminkou odkoupení baterií, železa, peří či kožešin z králíka, mezitím A. vnikla do domu a v ložnici odcizila ke škodě J. N. pod dekou v posteli uloženou obálku s finanční hotovostí ve výši 10.000,- Kč, poté postupně z objektu odešly,
2. dne 15. 12. 2011 kolem 11,30 hod. v obci K., okres T., společně s dosud neustanovenými ženami zvanými A., B. a Š. vnikla otevřenými vraty do dvora zemědělské usedlosti majitele F. M., který v té době byl v zadní části dvora, následně všechny vnikly do domu a prohledaly ho, obžalovaná odcizila v ložnici z kapsy kabátu uloženého v šatní skříni finanční částku nejméně 214.000,- Kč, z kapsy dalšího kabátu peněženku v hodnotě 30,- Kč s finanční částkou nejméně 4.000,- Kč a v předsíni z položené peněženky finanční částku nejméně 600,- Kč, čímž poškozenému F. M. způsobily škodu ve výši nejméně 218.630,- Kč, při odchodu z domu potkaly poškozeného a utekly, v blízkosti domu nasedly do vozidla a odjely, odcizenou hotovost si rozdělily“.
Za to byla podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území obvodu Okresního soudu v Táboře na dobu čtyř let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení uhradit podle svých sil škodu trestným činem způsobenou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným J. N. částku 10.000,- Kč, F. M. částku 218.630,- Kč.
O odvolání obviněné proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 14 To 248/2013 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 9. 2013 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná B. B. dovoláním , v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Důvod dovolání spatřovala v tom, že z porovnání usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 3. 2012 a obžaloby ze dne 27. 6. 2013 je patrné, že se jedná o procesní podání v podstatě obsahově totožná nejen ve vztahu k výši škody, ale i z hlediska pojmenování spolupachatelů obviněné. Z tohoto pohledu byly splněny podmínky pro nutnou obhajobu od okamžiku zahájení trestního stíhání, a jelikož v té době nebyla zastoupena obhájcem, považuje svůj výslech ze dne 21. 3. 2012 za nezákonný. Na uvedenou procesní vadu v průběhu trestního řízení opakovaně upozorňovala, soudy se však s její námitkou dostatečně nevypořádaly. Postup orgánů činných v trestním řízení proto obviněná považuje za porušení práva na spravedlivý proces.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 11. 9. 2013, č. j. 14 To 248/2013, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí.
Opis dovolání obviněné byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že námitku obviněné nepovažuje za důvodnou. Je nepochybné, že kvalifikace trestného činu krádeže podle §205 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, pro který byla obviněná žalována a odsouzena, zakládá důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Při zahájení trestního stíhání však byl skutek kvalifikován jako dva trestné činy, a to jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 2, 3 tr. zákoníku (skutek z 15. 12. 2011) a jako další trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (skutek z 8. 11. 2011). Tato právní kvalifikace žádný důvod nutné obhajoby nezakládala. Policejní orgán patrně měl již v momentě zahájení trestního stíhání skutek posoudit jako jeden pokračující trestný čin, tato otázka je však z hlediska důvodu nutné obhajoby irelevantní. Podle státního zástupce byla s ohledem na skutkové okolnosti předmětná věc hraničním případem z toho hlediska, zda byly naplněny znaky organizované skupiny, která je zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupce proto nepovažuje za obcházení obhajovacích práv obviněné, jestliže k závěru o nutnosti použití právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku dospěl dozorový státní zástupce až po vyhodnocení v té době existujícího spisového materiálu (včetně předmětného protokolu o výslechu obviněné ze dne 21. 3. 2012) a dne 27. 3. 2012 udělil pokyn ke zpřísnění právní kvalifikace. Nadto byl podle mínění státního zástupce skutek v zahajovacím usnesení vymezen částečně rozdílně nežli později v obžalobě a v odsuzujícím rozsudku, když existence dohody mezi obviněnou a dalšími osobami o "dělbě práce" při páchání trestné činnosti byla uvedena pouze u dílčího útoku z 8. 11. 2011. V době zahájení trestního stíhání a provedení úvodního výslechu obviněné dne 21. 3. 2012 proto nebyl dán důvod nutné obhajoby, když tento nastal až upozorněním obviněné na změnu právní kvalifikace. Dovolatelka rovněž nenamítla, že by v mezidobí byly prováděny bez účasti obhájce nějaké další pro závěr o její vině relevantní důkazy. Nenastala tak situace, kdy by obviněná neměla po určitý úsek trestního stíhání obhájce, ačkoli ho pro existenci některého z důvodů nutné obhajoby mít měla, a nebyl tedy naplněn uplatněný dovolací důvod.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněná B. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dovolacím důvodem, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Dovolací námitku obviněné bylo tedy možno podřadit pod formálně deklarovaný dovolací důvod. Byla ovšem uplatněna již v řízení nalézacím a následně i odvolacím a soudy obou stupňů se s ní logicky a přesvědčivě vypořádaly. Nejvyšší soud pouze zdůrazňuje, že teprve výpověď obviněné po zahájení trestního stíhání, ve které podrobně popsala roli dalších spolupachatelek, poskytla spolehlivý podklad pro přísnější právní kvalifikaci stíhaného jednání, zakládající důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Namístě je znovu poznamenat, že zjišťovaná výše způsobené škody byla pro tento důvod zcela irelevantní.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněná dovolací námitka obviněné nebyla shledána opodstatněnou, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký