ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1365.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1365/2014 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. listopadu 2014 o dovolání podaném R. A. , DiS ., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 181/2014 ze dne 23. července 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 77/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 6 T 77/2013 ze dne 3. února 2014 byla dovolatelka uznána vinnou jednak zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., dále jen tr. zákoník) ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného F.
O odvolání R. A., DiS. (a spoluobviněného F.), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 8 To 181/2014 ze dne 23. července 2014 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala R. A., DiS., dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že skutek, jehož spácháním byla uznána vinnou nevykazuje všechny zákonné znaky zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ani zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Vyjádřila přesvědčení, že i pokud by byl správný závěr o tom, že onen „falešný rozsudek“ skutečně vytvořila, mohla tímto jednáním naplnit pouze znaky skutkové podstaty přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §248 odst. 1 tr. zákoníku, neboť její jednání ve vztahu k odst. 2 písm. c) §348 tr. zákoníku již nebylo dokonáno. Dále zdůraznila, že poškozený po obdržení „falešného rozsudku“ o jeho pravosti okamžitě pochyboval, jeho pravost si opakovaně ověřoval a nakonec žádné peníze nezaplatil. Uvedla tedy, že nikdy nebyla schopna navodit situaci, že by poškozeným onen rozsudek byl považován za pravý a tedy způsobilý nějaký omyl vyvolat. Proto nemůže obstát závěr, že by se dopustila trestného činu podvodu. S ohledem na výše uvedené je pak podle dovolatelky zřejmé, že trest odnětí svobody uložený jí jako nepodmíněný je naprosto neadekvátní povaze jejího jednání. Proto závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud „podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 7. 2014 č. j. 8 To 181/2014-291, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení.“ Dále učinila návrh, aby Nejvyšší soud poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni nové projednání a rozhodnutí věci. Současně učinila podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Sokolově podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu trestu odnětí svobody.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že v rozporu s výlučně hmotně právní povahou obviněnou uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou námitky dovolatelky založené na tvrzení, že soudy dospěly v rozporu se skutkovými zjištěními k nesprávnému závěru, kdy považovaly předmětnou listinu za způsobilou vyvolat dojem listiny pravé. Tyto námitky ve svém souhrnu dle státního zástupce tvoří polemiku s prováděním a hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů ohledně skutečností popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Konstatoval, že dovolatelka v tomto smyslu namítá porušení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy ustanovení procesních a domáhá se zjištění jiného skutkového děje, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů, který je pro ni příznivější. Za námitku právní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dle státního zástupce považovat tvrzení, že skutek, jehož spácháním byla dovolatelka společně se spoluobviněným uznána vinnou, nevykazuje všechny zákonné znaky zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku ani zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. K uvedeným námitkám uvedl, že na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že dovolatelka (společně se spoluobviněným) jednala ve snaze získat pro sebe majetkový prospěch ve formě peněz, když pod nepravdivou záminkou vyhotovila rozsudek, na jehož základě mělo dojít k odsouzení poškozeného a ke stanovení povinnosti zaplatit dlužnou částku ve výši 2.921.676 Kč. To s tím, že do rozsudku uvedla nepravdivé skutečnosti, na základě kterých chtěla vylákat od poškozeného výše uvedenou částku a tuto použít ke svým účelům. Jak nalézací soud, tak i soud odvolací dospěly k závěru, že s ohledem na formu a obsah listiny, jde o listinu způsobilou vyvolat dojem listiny pravé. Na základě všech výše uvedených skutečností lze dle státního zástupce dospět k jednoznačnému závěru, že právní kvalifikace jednání dovolatelky jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, je správná a námitka dovolatelky, že k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu nedošlo, není opodstatněná. Na druhou stranu však vyjádřil přesvědčení, že nelze Okresnímu soudu v Sokolově přisvědčit v tom, že dovolatelka se svým jednáním dopustila zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Stejně jako v případě prvně jmenovaného zločinu podvodu bylo dle státního zástupce namístě kvalifikovat jednání dovolatelky jako zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově tak, pokud jde o tuto otázku, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který byl nalézacím soudem zjištěn a popsán ve výroku jeho rozsudku. V posuzovaném případě však skutečnost, zda k dokonání trestného činu došlo, či zda byl spáchán ve stádiu pokusu, vliv na výši ukládaného trestu mít nemůže. Odvolací soud dle státního zástupce správně konstatoval, že jednání ve stádiu pokusu se posuzuje podle stejné trestní sazby jako trestný čin dokonaný a tímto pochybením nebyla práva obviněných dotčena. Připomněl také, že soud dovolatelku odsuzoval za dva trestné činy a bylo tedy namístě ukládat trest úhrnný ve smyslu §43 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož soud uloží trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Dovolatelce byl v tomto směru ukládán trest podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, jímž byla ohrožena sazbou trestu odnětí svobody ve výměře dvě léta až osm let. Vyjádřil tak přesvědčení, že i případná změna právní kvalifikace jednání obviněné na zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, by na postavení dovolatelky neměla vliv. K námitce, že uložený trest neodpovídá povaze trestné činnosti, státní zástupce toliko uvedl, že s odkazem na dovolatelkou označený dovolací důvod se obecně nelze domáhat uložení jiného druhu trestu či jeho výše. V návaznosti na shora uvedené pak konstatoval, že jednání dovolatelky bylo posouzeno správně jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a současně mělo být posouzeno jako zločin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a to ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoliv jako čin dokonaný. Z části tedy k naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. došlo, avšak s ohledem na výše uvedené okolnosti je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Jako takové navrhl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítnout. Z uvedeného návrhu současně vyplynulo, že podle názoru státního zástupce není dán důvod k tomu, aby bylo vyhověno dovolatelkou navrhovanému odkladu výkonu jí uloženého trestu. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je tak zřejmé, že pod deklarovaným dovolacím důvodem lze právně relevantně uplatnit námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka zpochybňuje právní kvalifikaci svého jednání jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
K námitce dovolatelky, podle které předmětná listina nebyla způsobilá vyvolat v poškozeném omyl, je namístě uvést, že jak vyplynulo z učiněných skutkových zjištění, dovolatelka spolu se spoluobviněným F. tuto listinu zjevně vytvářela v úmyslu, aby ji bylo užito jako pravé, předmětná listina měla hlavičku jako rozsudek soudu v České republice, byla opatřena kulatým razítkem. Pokud tedy soudy tuto listinu posoudily za způsobilou vyvolat dojem listiny pravé, jedná se o jejich právo hodnotit provedené důkazy ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. V posuzované věci ke způsobení škody poškozenému nedošlo pouze na okolnostech na vůli dovolatelky nezávislých, když její jednání však jednoznačně směřovalo ke způsobení škody ve smyslu ustanovení §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že za podvodné jednání lze jednoznačně považovat i telefonáty poškozenému, kdy pod nepravým jménem a smyšlenou legendou se z poškozeného snažila dovolatelka vylákat peníze, a poté, když tento způsob páchání trestné činnosti nepřinesl výsledky, se uchýlili se spoluobviněným F. k zaslání předmětného rozsudku. Pouze opatrností a nedůvěrou poškozeného nedošlo k dokonání označeného trestného činu. Kvalifikace jejich jednání jako zločinu podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je tedy zcela namístě.
Co se týká námitky, že její jednání mělo být posouzeno toliko jako pokus zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, je třeba uvést, že uvedené konstatoval již soud odvolací. Současně se však již náležitě s touto chybou v právní kvalifikaci náležitě vypořádal a jeho argumentaci lze přiznat opodstatnění. Je sice pravdou, že ke způsobení škody ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu nedošlo, nicméně z hlediska ukládání trestu je zřejmé, že dovolatelce byl ukládán trest podle §209 odst. 4 tr. zákoníku, s tím, že je nutno vzít v potaz i skutečnost, že pokus trestného činu je stejně trestný jako čin dokonaný. Soudy i náležitě vyhodnotily skutečnosti, že si jako oběť trestného činu dovolatelka vybrala osobu vyššího věku, přičemž na ni promyšleně vyvíjela opakovaný nátlak směřující k podvodnému vylákání vysoké finanční částky. V této souvislosti je ještě nutné zmínit, že námitky proti uloženému trestu lze v rámci dovolacího řízení (kromě trestu svobody na doživotí) vznést toliko pod dvěma dovolacími důvody, a to jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř., a to pouze s tím, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. I kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a §31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v ustanovení §33 tr. zák., není to dovolacím důvodem, pokud byl uložen přípustný druh trestu a pokud jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby (viz rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Je tedy zřejmé, že by projednání podaného dovolání z hlediska takto vznesené námitky nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a současně otázka, která má být z podnětu dovolání takto řešena, není po právní stránce zásadního významu. S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud takto podané dovolání odmítl, nerozhodoval již o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka