ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1370.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1370/2013 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. března 2014 o dovolání podaném obviněným Ing. M. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 274/2013 ze dne 27. srpna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn 2 T 73/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 73/2011 ze dne 16. května 2013 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře sto denních sazeb s tím, že podle §68 odst. 2 tr. zákoníku denní sazba činí osm set korun. Pokud by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Současně byl obviněný Ing. F. (spolu s obviněným H.) zproštěn podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) obžaloby pro skutek, kterým měl dovolatel spáchat přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) a dále byl dovolatel podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém byl obžalobou spatřován přečin přijetí úplatku podle §331 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
O odvolání podaném obviněným Ing. F. (a příslušným státním zástupcem) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 4 To 274/2013 ze dne 27. srpna 2013 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. F. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Zpochybnil způsob, jakým soudy hodnotily výpovědi svědka V. a S., když z jejich výpovědí dle jeho přesvědčení v žádném případě nevyplývá nic, co by jej z předmětné trestné činnosti usvědčovalo. Popsal způsob nákupu předmětného dřeva svědkem S. prostřednictvím svědka V., když uzavřel, že „přestože tedy jde, jak bylo již řečeno, o svědky nikoli usvědčující, ba naopak ve prospěch neviny obžalovaného vypovídající, takto oběma soudy dovozovaná věrohodnost bez zřetele ke zvláštním okolnostem nákupu dřeva - dle obžalovaného (snad z důvodů opět politických) dodatečně pro účely důkazu v podobě faktur uměle vykonstruované - mechanicky nelze, a pokud, tak za předpokladu provedení hlubšího dokazování a s náležitým vědomím si toho.“ Dále se zabýval výpovědí svědka K. s tím, že trvá na tom, že kulatina, z jejíž údajné zpronevěry je viněn, byla použita v areálu ZOO a neexistovaly tak žádné peníze, které by mohly projít účetnictvím ZOO. Dále uvedl, že nemohlo dojít k naplnění zákonného znaku přivlastnění si cizí věci, když nebylo zjištěno, jak se svěřenou věcí či majetkovou hodnotou naložil, a to s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 49/2010 ze dne 7. 10. 2010. V souladu s ustanovením §265h odst. 3 tr. ř. navrhl, aby byl soudem prvního stupně zvážen postup v tomto ustanovení uvedený. S ohledem na výše uvedené pak závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013, č. j. 4 To 274/2013, společně s rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2013, č. j. 2 T 73/2011-677, zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který jej obdržel dne 5. 11. 2013, avšak přípisem ze dne 20. 11. 2013 po seznámení s obsahem tohoto podání a soudních rozhodnutí příslušný státní zástupce sdělil, že se k dovolání Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely a jak jednotlivé důkazy hodnotily, a proč tedy uznaly dovolatele vinným právě výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak především z výpovědí svědků V. a S. podpořených výpověďmi svědků K. a B. Tyto výpovědi pečlivě a ve vzájemných souvislostech hodnotily a dospěly tak k přesvědčivému závěru o vině dovolatele.
Též námitka dovolatele týkající se skutečnosti, že nebylo zjištěno, jakým způsobem se svěřenou věcí naložil, nevychází z učiněných skutkových zjištění. Jak vyplývá ze skutkové věty dovolatel „…převzal částku 80.000,- Kč, kterou však nepředal ZOO H. ani nezahrnul do účetnictví, ponechal si ji pro svou potřebu…“. Skutkově jde tedy o skutkový stav (jím popsaný), který je odlišný od toho, který je popsán v rozhodnutí, na které poukazoval dovolatel, a je tak zřejmé, že jeho jednání popsané ve skutkové větě v citovaném rozsudku soudu prvního stupně takto nese všechny znaky jemu přisuzovaného trestného činu.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Vzhledem ke skutečnosti, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal návrh na odklad výkonu trestu podle §265h odst. 3 tr. ř. a Nejvyšší soud rozhodl, jak výše uvedeno, nerozhodoval o takto vzneseném návrhu, a to ani ve smyslu §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka