ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1399.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1399/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2014 o dovolání, které podal obviněný R. D. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 7 To 235/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 36/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 24 T 36/2014, byl obviněný R. D. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 28. 6. 2013 v P., V., poté, co si v prodejně se sportovním zbožím pro triatlon firmy Endurance Lab s.r. o., po vzájemné dohodě zapůjčil na dobu od 28. 6. 2013 do 2. 7. 2013 jízdní kolo zn. Felix F65X, nezjištěného výr. čísla, model r. 2012, v hodnotě 32.391,- Kč, za účelem jeho vyzkoušení před následnou koupí, zapůjčené kolo však vědomě nevrátil a fakturu vystavenou na prodej kola až poté, co byl několikrát upozorňován na její neuhrazení, uhradil až po podaném trestním oznámení dne 10.02.2014 “.
Za to byl obviněný odsouzen podle §206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební sobu v trvání 15 měsíců.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 24 T 36/2014, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 7 To 235/2014 , a to tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného R. D.
II.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 7 To 235/2014, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l . 84), v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. , s tím, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti u hlavního líčení, a současně spočívá rozhodnutí soudu na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že nebyl přítomen u hlavního líčení nikoli proto, aby mařil soudní řízení, ale proto, že podniká jako fyzická osoba s výrobky zdravé výživy a často jezdí mimo republiku. Dne 28. 5. 2014, kdy bylo nařízeno hlavní líčení, byl pracovně v N. a svoji plánovanou účast nemohl odvolat. S dostatečným předstihem tuto skutečnost telefonicky sdělil soudu a požádal o odročení hlavního líčení na jiný termín. Dle příslibu pracovnice soudu nabyl přesvědčení, že jednání bude odročeno a nadále s tím počítal. Tím, že soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný uvedl, že s poškozenou společností obchodoval pravidelně a byl stálým zákazníkem, kdy mezi oběma stranami panovala určitá důvěra. Namítl, že si předmětné kolo neponechal, ale předal jej třetí osobě, která jej měla dle domluvy po otestování zaplatit nebo vrátit, což mu slíbila, ale neučinila, a on byl nakonec nucen dne 10. 2. 2014 kolo sám zaplatit. S ohledem na jeho nepřítomnost u hlavního líčení, kdy soudu nemohl osobně vysvětlit situaci, uvést důkazy na svoji obhajobu, nebyl soudem dostatečně prokázán skutek, kterým byl uznán vinným. V rámci doplnění dovolání pak uvedený dovolací důvod rozvedl v tom smyslu, že mezi ním a poškozenou společností byla uzavřena ústní kupní smlouva podle §588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), dále jen „obč. zák.“, kdy byla vyhotovena faktura, a obviněný se stal vlastníkem kola. Pokud by mělo vlastnictví na obviněného přejít až zaplacením kupní ceny, tato výhrada by musela být dohodnuta písemně, jak je uvedeno v §601 obč. zák.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že je zřejmé, že se omluva obviněného učiněná telefonicky k samosoudkyni vůbec nedostala, neboť údaj o omluvě obviněného z účasti u hlavního líčení není v odůvodnění vůbec zmíněn, k čemuž by v opačném případě nepochybně došlo, protože nalézací soud se neúčastí obviněného u hlavního líčení výslovně zabýval. Obviněný se však neomluvil řádně, neboť pokud nedošlo k nějaké mimořádné akutní události, pro kterou by bylo třeba sáhnout k telefonické omluvě z účasti u hlavního líčení, není anonymní kontakt s blíže neurčeným pracovníkem soudu zárukou řádné omluvy. Pokud obviněný s dostatečným předstihem hodlal svou neúčast u hlavního líčení omluvit a požádat o odročení, nezvolil pro to odpovídající formu, a soud tedy postupoval správně, pokud v jeho nepřítomnosti provedl hlavní líčení.
K námitkám podřazenými pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak státní zástupkyně uvedla, že obviněný si dle skutkových zjištění na podkladě smlouvy vypůjčil kolo, které následně nevrátil. Přestože prezentoval později slovně vůli kolo si koupit, tato zjevně nebyla projevena vážně, neboť obviněný si prokazatelně chtěl kolo ponechat bez uhrazení jakékoli částky, tedy jej zpronevěřit. Kupní smlouva tedy nebyla uzavřena, neboť nebyla projevena vážně vůle kolo si koupit.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 7 To 235/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d)) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání .
Ze zákonné formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je patrné, že nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze hlavní líčení konat bez osobní účasti obviněného. Obviněný uplatnil námitku, jejíž podstatou je tvrzení, že soud pochybil, pokud hlavní zasedání konal v jeho nepřítomnosti přesto, že se řádně telefonicky omluvil, čímž byl zkrácen na svých právech. Uplatněná námitka zmíněný dovolací důvod obsahově naplňuje.
Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod platí, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům .
Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu a k důkazům, na nichž je založena včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Trestní řád, který uvedené ústavní právo blíže rozvádí, upravuje požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání. V hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže je lze v jeho nepřítomnosti provést spíše výjimečně, případně je vůbec nelze konat.
Z ustanovení §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř. vyplývá, že v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinil návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.) .
Zákon v §202 odst. 4 větě první tr. ř. stanoví, že hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Předně je potřebné konstatovat, že obviněný nebyl ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody a ani nešlo o trestný čin, na který zákon stanovil trest odnětí svobody, jehož horní hranice by převyšovala pět let. Proto nepřicházelo v úvahu omezení konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, které by vyplývalo z ustanovení §202 odst. 4 věty první tr. ř.
V nepřítomnosti obviněného však může hlavní líčení konat i samosoudce
ve zjednodušeném řízení po podání návrhu na potrestání po zkráceném přípravném řízení. Platí zde však určitá specifika.
Podle §179a odst. 1 tr. ř. se zkrácené přípravné řízení koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let , jestliže
a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo
b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v §179b odst. 4 tr. ř. postavit před soud .
Z trestního spisu bylo zjištěno, že obviněný opakovaně ignoroval výzvy policejního orgánu k podání vysvětlení ve smyslu §158 odst. 7 tr. ř., a to do té míry, že mu byla policejním orgánem vyměřena pořádková pokuta ve výši 3.000 Kč. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 dne 27. 2. 2014 podala návrh na potrestání obviněného pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku. Na jeho podkladě byl dne 18. 3. 2014 vydán trestní příkaz, č. j. 24 T 36/2014-59, který byl obviněnému doručen dne 21. 3. 2014. Obviněný následně podal odpor proti trestnímu příkazu a soud nařídil na 28. 5. 2014 hlavní líčení. Obviněný byl řádně k hlavnímu líčení předvolán, jak se podává ze záznamu na č. l . 62 spisu. Předvolání bylo obviněnému doručeno dne 8. 4. 2014, tedy více než měsíc a půl přede dnem konání hlavního líčení. Z obsahu spisu se nepodává, že by se obviněný následně telefonicky omluvil z nařízeného hlavního líčení. Je zřejmé, že pokud se tak stalo, a obviněný opravdu telefonicky s předstihem informoval zaměstnankyni soudu o tom, že se z důvodu pracovní cesty do zahraničí nemůže v uvedeném termínu dostavit k nařízenému hlavnímu líčení a současně požádal o jeho odročení, uvedená informace se k soudkyni nedostala, neboť tato se nepřítomností obviněného řádně zabývala. Soudkyně konstatovala, že obviněný se k hlavnímu líčení nedostavil, „ ačkoli jeho předvolání a doručení měl řádně a včas vykázané a současně nebylo zjištěno, že by k okamžiku jeho konání byl omezen na své osobní svobodě “ (str. 1 až 2 rozsudku). Současně je namístě uvést, že takováto telefonická omluva nejmenované zaměstnankyni soudu, není řádnou omluvou. Zaměstnanci soudů jsou povinni o telefonických hovorech, zejména jde-li o tak stěžejní věc jako je omluva z účasti na hlavním líčení, učinit záznam do spisu. Takovýto záznam se však ve spise nenachází. Pokud pak jde o obsah omluvy obviněného, tedy, že byl v předmětném termínu na pracovní cestě v N., nelze takovýto důvod shledat důvodným pro odročení hlavního líčení. Obviněný o datu konání hlavního líčení věděl s předstihem více než měsíc a půl. Není zásadně povinností soudu, aby přizpůsobil režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obviněného. Naopak je na obviněném, chce-li využít svých práv, aby svoji činnost, a tedy i harmonogram pracovních cest, přizpůsobil postupu soudu. Z postoje obviněného po celou dobu trvání trestního řízení, včetně přípravné fáze, je zřejmé, že tento vůči celé záležitosti zaujal velmi laxní postoj. Námitkám obviněného tedy nelze přisvědčit.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný namítl, že s poškozenou Endurance Lab, s. r. o, uzavřel řádně ústně kupní smlouvu a neuhrazením kupní ceny se ocitl toliko v prodlení s úhradou.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou . Za to bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty .
Dle skutkových zjištění obviněný v prodejně se sportovním zbožím pro triatlon uzavřel s poškozenou společností Endurance Lab, s. r. o., Smlouvu o zapůjčení kola (č. l . 11), v rámci níž se zavázal vrátit ve sjednaném termínu kolo zpět s tím, že při dodržení podmínek je zapůjčení kola bezplatné. V případě nedodržení termínu vrácení pak byl účtován poplatek za každý započatý den 2.000 Kč. Doba zapůjčení byla stanovena od 28. 6. 2013 do 8. 7. 2013. Obviněný kolo ve smluvené době nevrátil. Následně zatelefonoval do prodejny s tím, že si kolo koupí, aby byla vystavena faktura, nicméně se do prodejny nedostavil a prodejní cenu kola neuhradil.
Uvedený telefonát nelze automaticky vyhodnotit jako uzavření kupní smlouvy ústní formou, právě ve světle úmyslu obviněného. Kupní smlouva je uzavřena souhlasným projevem vůle zúčastněných stran. Zde však vůle koupit si předmětné kolo ze strany obviněného od počátku absentovala a obviněný si chtěl kolo ponechat ve svém držení bez uhrazení jakékoli částky. Nebyla-li uzavřena kupní smlouva v důsledku absence vážně projevené vůle, pak kolo nepřešlo do vlastnictví obviněného. Zcela zjevně vlastnictví na obviněného nepřešlo již vypůjčením si kola.
Nalézací soud podrobně v odůvodnění rozsudku rozebral, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru, že obviněným projevená vůle koupit předmětné kolo nebyla míněna. Obviněný si předmětné kolo převzal k otestování na základě podepsané smlouvy o jeho zapůjčení a poškozený mu jej v dobré víře, že jej ve smluveném termínu vrátí, zapůjčil. Poté, co kolo nebylo ve stanoveném termínu vráceno a ani zaplaceno, poškozený obviněného opakovaně bezvýsledně upomínal, jak k vrácení kola, tak k případnému zaplacení kupní ceny, poslal mu 30 sms, což však obviněný ignoroval, stejně jako ve spise založenou předžalobní upomínku (č. l . 15). Kolo bylo obviněným uhrazeno až dne 10. 2. 2014, tedy po podání trestního oznámení ze dne 19. 12. 2013. Nalézací soud konstatoval, že „ obžalovanému v té době nic nebránilo v tom, aby kolo poškozenému bez zbytečného odkladu vrátil “ (str. 3 rozsudku). Odvolací soud se se skutkovými zjištěními nalézacího soudu ztotožnil. V rámci odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že „ obviněný tedy od 2. 7. 2013 odmítal vlastníkovi vrátit věc, která mu byla svěřena, odňal ji vlastníkovi z dispozice a částku, kterou měl zaplatit zaplatil až pod hrozbou trestního stíhání. Přisvojil si tedy cizí věc, která mu byla svěřena do dispozice a to způsobem, který zmařil základní účel svěření. Po dobu sedmi měsíců tedy odňal zapůjčené kolo z dispozice vlastníka. Vědomě kolo nevrátil a fakturu tedy zaplatil až jak bylo shora konstatováno pod hrozbou trestního stíhání “ (str. 2 napadeného usnesení).
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně opodstatněnost vznesených námitek, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoliv opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. D. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata