ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.194.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 194/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných J. K. , J. Š. , a P. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 477/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 3/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 477/2011, rovněž se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 2 T 3/2008 , byli podle §226 písm. a) tr. ř. obvinění J. K., J. Š. a P. V. zproštěni obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 2. 1. 2008, sp. zn. 1 Zt 493/2008, kterou jim bylo kladeno za vinu, že
„ obžalovaný J. K. v blíže nezjištěné době v období od 1. března 2005 do 30. září 2005, v P., R. ulici v prodejně H., v postavení vedoucího sektoru masa s pravomocí zadávat úkoly a udělovat pokyny svým podřízeným na úseku zpracování a prodeje masa
1. přikázal J. S.,a L. H., aby odvezli do chladícího boxu sedmnáct beden kuřat po 13 až 15 kusech kuřat v jedné bedně, balených ve fólii a tato kuřata rozbalili, přičemž následující den je J. K. spolu s J. Š. naložili do marinády a umístili do výrobny lahůdek, kde byla tepelně zpracována a umístěna do prodeje a tento pokyn obviněný vydal, přestože věděl, že kuřata mají již v době jejich rozbalování sedm dnů prošlou dobu použitelnosti a z tohoto důvodu - dle závěru ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství hrozilo v této potravině nebezpečí pomnožení patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, Klostridia a jiných, které ohrožují lidské zdraví,
2. opakovaně, nejméně ve dvou případech, přikázal J. S., aby balíčkové maso s prošlou dobou použitelnosti až o sedm dnů a droby, kterým rovněž již skončila doba použitelnosti, stáhl z prodejního pultu a v prostoru zpracování masa balíčky přebalil a opatřil novým prodlouženým datem použitelnosti a poté znovu umístil do prodejního pultu a v případech, kdy již balíčkové maso bylo senzoricky nevhodné k prodeji přikázal ho naložit do marinád, použít k výrobě mastných výrobků nebo předat k tepelnému zpracování do výrobny lahůdek a tento pokyn obviněný vydal, přestože věděl, že potraviny mají prošlou dobu použitelnosti a z tohoto důvodu - i přes tepelné zpracování - dle závěru ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství v těchto potravinách reálně hrozilo nebezpečí pomnožení patogenních organismů, které po konzumaci potraviny způsobují onemocnění, intoxikaci bakteriálními toxiny a v extrémním případě může dojít i k ohrožení života konzumenta,
3. v jednom případě přikázal J. S., aby nezjištěné množství vakuově balených vepřových plecí dodaných od výrobce v den, kdy u tohoto masa končila doba použitelnosti, rozbalil a naporcoval na tácky, přebalil fólií a opatřil novou prodlouženou dobou použitelnosti a poté balíčky umístil do prodejního pultu a tento pokyn vydal, přestože věděl že se jedná o potravinu s prošlou dobou použitelnosti a z tohoto důvodu - dle závěrů ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství - v této potravině reálně hrozilo nebezpečí pomnožením patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, Klostridia a jiných, které ohrožují lidské zdraví.
obžalovaná J. Š. v blíže nezjištěné době v období od 1. března 2005 do 30. září 2005, v P., R. ulici, v prodejně H., v postavení řezníka - seniora s pravomocí zadávat úkoly a udělovat pokyny svým podřízeným na úseku zpracování a prodeje masa
1. opakovaně, nejméně ve dvou případech přikázala J. S., aby balíčkové maso s prošlou dobou použitelnosti přebalil a opatřil štítkem s novým prodlouženým datem použitelnosti a poté umístil zpět do prodejního pultu a tento pokyn vydala, přestože věděla, že maso má prošlou dobu použitelnosti a z tohoto důvodu - dle závěrů ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství - reálně hrozilo nebezpečí, že v mase došlo k pomnožení patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, Klostridia a jiných, které ohrožují lidské zdraví,
2. opakovaně, nejméně ve dvou případech přikázala brigádnici L. Š., aby balíčkové maso s prošlou dobou použitelnosti přebalila a opatřila štítkem s novým prodloužených datem použitelnosti a poté umístila zpět do prodejního pultu a tento pokyn vydala, přestože věděla, že maso má prošlou dobu použitelnosti a z tohoto důvodu - dle závěrů ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství - reálně hrozilo nebezpečí, že v mase došlo k pomnožení patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, Klostridia a jiných, které ohrožují lidské zdraví,
3. opakovaně, nejméně ve dvou případech přikázala J. S., aby přesně nezjištěné množství masa senzoricky nevhodného k přímému prodeji, které mělo mazlavý povrch a zapáchalo, naložil do marinády, případně dal jiné pracovnici k naložení do marinády nebo předal do výrobny uzenin, kde se maso přidávalo do výroby uzenin, které byly následně umístěny do prodeje a tento pokyn vydala, přestože věděla, že takové maso nelze dále zpracovávat a prodávat, přičemž dle ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství, vykazovalo takové maso příznaky mikrobní zkázy, došlo v něm k nárůstu patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, Klostridia a dalších a v případě požití takového masa, i po tepelné úpravě, mohlo dojít k ohrožení zdraví konzumenta,
obžalovaný P. V. v blíže nezjištěné době v období od 1. března 2005 do 30. září 2005, v P., R. ulici, v prodejně H., v postavení řezníka - seniora s pravomocí zadávat úkoly a udělovat pokyny svým podřízeným na úseku zpracování a prodeje masa
1. nejméně v jednom případě přikázal brigádnici L. Š., aby přesně nezjištěné množství balíčkového masa s prošlou dobou použitelnosti stáhla z prodejního pultu, přebalila a opatřila štítkem s novým prodlouženým datem použitelnosti o čtyři až pět dnů a poté umístila zpět do prodejního pultu a tento pokyn vydal, přestože věděl, že maso má prošlou lhůtu použitelnosti a z tohoto důvodu - dle závěrů ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství - reálně hrozilo nebezpečí, že v mase došlo k pomnožení patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, klostridia a jiných, které ohrožují lidské zdraví,
2. nejméně v jednom případě přikázal brigádnici L. Š., aby přesně nezjištěné množství uzenin s prošlou dobou použitelnosti, které již zapáchaly, přebalila a opatřila štítkem s novým prodlouženým datem použitelnosti a tyto pak umístila na prodejní pult a tento pokyn vydal, přestože věděl, že uzeniny mají prošlou dobu použitelnosti a z tohoto důvodu - dle závěrů ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství - vykazovaly takové uzeniny příznaky mikrobní zkázy, došlo v nich k nárůstu patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, klostridia a dalších a v případě požití takových uzenin mohlo dojít k ohrožení zdraví konzumenta,
3. opakovaně nejméně ve dvou případech, přikázal J. S., aby balíčkové maso s prošlou dobou použitelnosti až o sedm dnů a droby, kterým rovněž již skončila doba použitelnosti, stáhl z prodejního pultu, balíčky přebalil a opatřil novým prodlouženým datem použitelnosti a poté znovu umístil do prodejního pultu a maso, které mělo prošlou dobu použitelnosti a navíc bylo k přebalení již senzoricky nevhodné, přikázal použít na výrobu mastných výrobků, které budou následně prodány a tento pokyn vydal, přestože věděl, že maso má prošlou dobu použitelnosti a z tohoto důvodu - dle závěrů ústavního znaleckého posudku z oboru potravinářství - reálně hrozilo nebezpečí, že v mase došlo k pomnožení patogenních mikroorganismů salmonel, Listeria monocytogenes, Campylobacter, klostridia a jiných, které ohrožují lidské zdraví,“
čímž měli spáchat pokračující trestné činy ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami podle §193 odst. 1 trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009; dále jen „tr. zákon“), neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které byli obžalovaní stíháni.
O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 477/2011 , jímž podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněných J. K., J. Š. a P. V. pro výše uvedené skutky zastavil, neboť trestní stíhání bylo promlčeno.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud nedůsledně postupoval při uplatňování základních zásad trestního řízení vyjádřených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a současně nesprávně vyhodnotil skutečnosti odůvodňující aplikaci §34 odst. 4 tr. zákoníku o promlčení trestního stíhání s ohledem na neúčinnost procesních úkonů, které podle staré právní úpravy byly spojeny se započetím běhu nové promlčecí doby. Následně došlo k nesprávné aplikaci §11 odst. 1 písm. b) a §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. Uplynutí doby mezi 2. 1. 2008, kdy byla podána obžaloba, a 22. 7. 2011 není podle nejvyššího státního zástupce důvodem pro závěr, že trestní odpovědnost obviněných byla promlčena. Nelze totiž pominout, že před účinností tr. zákoníku běžela tříletá promlčecí doba stanovená v §67 odst. 1 písm. d) tr. zákona, která byla podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zákona několikrát přerušena. U všech obviněných došlo k zahájení trestního stíhání před uplynutím zákonné tříleté promlčecí doby, stejně jako k podání obžaloby. Následně byla ve věci nařízena a konána řada hlavních líčení a dvě neveřejná zasedání, přičemž při posledním hlavním líčení konaném před Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 19. 8. 2009 byl pod sp. zn. 2 T 3/2008 vyhlášen zprošťující rozsudek, proti němuž podala státní zástupkyně odvolání, které bylo Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím projednáno dne 22. 12. 2009 v neveřejném zasedání, kdy byl usnesením sp. zn. 8 To 535/2009 napadený rozsudek zrušen a nalézacímu soudu bylo uloženo o věci znovu jednat a rozhodnout. Tento úkon odvolacího soudu je svou povahou posledním úkonem, který směřuje k trestnímu stíhání pachatelů. I když podle tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 nepřerušují všechny úkony směřující k trestnímu stíhání pachatele následující po sdělení obvinění promlčecí dobu, neznamená to, že se tím odstraňuje účinek úkonů, které podle tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 promlčecí dobu přerušovaly. Tento účinek zůstává tr. zákoníkem nedotčen. Význam účinnosti tr. zákoníku je v tom, že se podle něj určí délka promlčecí doby, a že pokud promlčecí doba běží i po 1. 1. 2010, jsou z hlediska jejího přerušení rozhodné jen ty úkony, kterým tr. zákoník tento účinek přiznává. Nejvyšší státní zástupce k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 59/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (popř. dále jen R 59/2009).
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 477/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a dále aby tak Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší státní zástupce rovněž vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněným a jejich obhájcům s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dovolání se obvinění vyjádřili prostřednictvím svých obhájců tak, že podle jejich názoru postupoval Městský soud při počítání promlčecí lhůty správně, neboť bylo třeba volit postup, který je příznivější pro obviněné. Postup státního zastupitelství po celou dobu trestního stíhání podle nich ignoruje zásadu, že v pochybnostech má soud rozhodovat ve prospěch obviněných, když tato skutečnost vedla k tomu, že obvinění byli postupně pětkrát zproštěni v celém rozsahu obžaloby. Obvinění se dále stručně vyjádřili k jednotlivým provedeným důkazům a prezentovali vlastní pohled na jejich správné hodnocení. Upozornili, že v řízení došlo i k porušení jejich základních práv a svobod, když byli dvakrát odňati svému soudci bez řádného důvodu a bez řádného odůvodnění, a byl porušen princip ultima ratio. Trestní stíhání navíc trvá již od 20. 4. 2006, přičemž na této neúměrné délce nenesou žádnou vinu. V mezidobí od vydání posledního usnesení Městského soudu v Praze do dnešní doby proběhla rozsáhlá amnestie prezidenta republiky, která se vztahuje i na skutky, kterých se měli údajně dopustit. S ohledem na to je podle nich zřejmé, že projednání podaného dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit jejich postavení a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Proto obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl, případně je odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněných a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Současně obvinění vyjádřili souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí (usnesení), jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněných.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán v případech, kdy soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř., přestože nebyly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jelikož dovolání směřuje proti usnesení, jímž stížnostní soud zastavil trestní stíhání obviněných, a je v něm namítána nesprávná aplikace právních norem upravujících promlčení trestního stíhání, bylo s odkazem na uvedené dovolací důvody uplatněno relevantně.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§265i odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodu, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud se otázkou zachování účinků provedených úkonů přerušujících běh promlčecí doby podle úpravy tr. zákona při posuzování promlčení trestní odpovědnosti podle tr. zákoníku ve svých rozhodnutích již opakovaně zabýval (srov. nejen nejvyšším státním zástupcem zmiňované rozhodnutí R 59/2009, ale zejm. také usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem R 53/2011), přičemž dospěl k jednoznačnému závěru, že za situace, kdy byl čin spáchán za účinnosti tr. zákona a trestní řízení se vedlo zčásti v době před účinností tr. zákoníku (do 1. 1. 2010) a bylo skončeno až za účinnosti tr. zákoníku (tj. po 1. 1. 2010), přičemž ve smyslu §2 odst. 1 tr. zákoníku je pro obviněného příznivější právní posouzení činu podle tr. zákoníku, tak se podle nové právní úpravy z §34 odst. 1 tr. zákoníku odvozená délka promlčecí doby uplatní toliko do budoucnosti, tzn. pouze ve vztahu k době, která běží od účinnosti nového tr. zákoníku, resp. od poslední skutečnosti přerušující běh promlčecí doby podle dřívějšího §67 odst. 3 písm. a), b) tr. zákona. Účinky procesních úkonů učiněných před 1. 1. 2010, jimiž v souladu se zákonem, tj. s §67 odst. 3 písm. a), b) tr. zákona, došlo k přerušení promlčecí doby, se novým tr. zákoníkem zpětně neruší, byť jde o úkony, s nimiž od 1. 1. 2011 již není spojeno přerušení promlčecí doby ve smyslu §34 odst. 4 písm. a) b) tr. zákoníku. Obsahově shodný názor byl vysloven i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1036/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 5 Tdo 1341/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2012, sp. zn. 11 Tdo 875/2012).
Pachatel trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami podle §193 odst. 1 tr. zákona, pro který byla na obviněné podána obžaloba, je ohrožen odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem, k promlčení trestního stíhání tak mohlo podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zákona dojít po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. K přerušení promlčení podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zákona docházelo sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Skutečnost, zda určitý úkon směřuje k trestnímu stíhání pachatele, či nikoli, je přitom nutno posuzovat podle konkrétních okolností, za nichž byl proveden.
V případě kvalifikace skutků jakožto přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku, by byli obvinění ohroženi trestem odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku trestní odpovědnost za takový přečin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta. Podle §34 odst. 4 a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému.
V projednávané věci Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že trestní stíhání obviněných pro týž skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami podle §193 odst. 1 tr. zákona bylo zahájeno policejním orgánem PČR Obvodní ředitelství Praha II, SKPV, odbor hospodářské kriminality, na základě usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 20. 4. 2006, které bylo obviněnému J. K. doručeno dne 25. 4. 2006, obviněnému P. V. dne 26. 4. 2006 a obviněné J. Š. dne 3. 5. 2006 (č. l. 2 - 4). Obžaloba státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, sp. zn. 1 ZT 493/2006, pro týž skutek a trestný čin byla Obvodnímu soudu pro Prahu 5 doručena dne 2. 1. 2008 (č. l. 638). První rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 2 T 3/2008, kterým byli obvinění podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby (č. l. 813), zrušil z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 8 To 116/2009, z důvodů předpokládaných v §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. (č. l. 871). Druhý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 2 T 3/2008, kterým byli obvinění podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby (č. l. 936), znovu z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 8 To 535/2009, zrušil z důvodů podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu a věc vrátil nalézacímu soudu k novému rozhodnutí, přičemž současně nařídil, aby věc v souladu s §262 tr. ř. byla věc projednána jiným samosoudcem (č. l. 980). Také třetí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 2 T 3/2008, kterým byli obvinění opět podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby (č. l. 1026), z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 8 To 202/2010, zrušil z důvodů podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu a věc vrátil nalézacímu soudu k novému rozhodnutí, přičemž současně opět podle §262 tr. ř. nařídil, aby věc byla věc projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem (č. l. 1052). Stejně tak čtvrtý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. 2 T 3/2008, kterým byli obvinění znovu podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby (č. l. 1104), z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. 8 To 74/2011, zrušil z důvodů podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu a věc vrátil nalézacímu soudu k novému rozhodnutí (č. l. 1136). Zatím posledním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 2 T 3/2008, byli obvinění znovu podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby (č. l. 1161). O odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 477/2011, jímž podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §223 odst. 1 tr. ř. z důvodu §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněných zastavil, neboť je promlčeno (č. l. 1206).
Za dané situace je vzhledem k výše naznačenému výkladu příslušných norem upravujících běh promlčecí doby zřejmé, že k přerušení promlčecí doby úkony ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zákona došlo v části trestního stíhání vedeného do 31. 12. 2009 několikrát, posledním procesním úkonem provedeným za účinnosti tr. zákona, který přerušoval běh promlčecí doby, bylo vydání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 8 To 535/2009, jímž byl z důvodů podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 2 T 3/2008, a věc vrácena nalézacímu soudu k novému rozhodnutí, přičemž současně odvolací soud nařídil, aby věc v souladu s §262 tr. ř. byla věc projednána jiným samosoudcem (č. l. 980). Tímto úkonem došlo k přerušení běhu stávající promlčecí doby a započala běžet nová tříletá promlčecí doba (§67 odst. 4 tr. zákona). Tyto účinky označeného procesního úkonu přitom zůstaly zachovány i pro případ, že odvolací soud dospěl k závěru, že pro obviněné je příznivější pozdější právní úprava zakotvená v tr. zákoníku (§2 odst. 1 věta za středníkem tr. zákoníku), a jako takovou je jí třeba aplikovat na projednávanou věc včetně nové úpravy promlčení. Jestliže následně odvolací soud při rozhodování o odvolání státního zástupce posuzoval otázku případného promlčení trestní odpovědnosti obviněných podle právní úpravy tr. zákoníku, pak při správném výkladu dotčených ustanovení nemohl dospět k závěru o nepřípustnosti trestního stíhání z důvodu podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Přestože totiž od 22. 12. 2009 do rozhodnutí odvolacího soudu napadeným usnesením ze dne 14. 12. 2011 nebyl proveden žádný další úkon mající vliv na běh promlčecí doby ve smyslu §34 tr. zákoníku, rozhodně v této době neuplynula tříletá promlčecí doba určená podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným. Na tom nemohly nic změnit ani argumenty obviněných prezentované v jejich vyjádření k dovolání, neboť v části vztahující se k otázce běhu promlčecí doby jim nebylo možné přisvědčit, a v převážné části s podstatou dovolání bezprostředně nesouvisely. K námitce odnětí zákonnému soudci lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. I. ÚS 2323/10 (č. l. 1090), k případné aplikaci amnestie prezidenta republiky (rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii) lze uvést, že nebyly splněny podmínky pro její aplikaci, když zejména v rozhodné době neexistovalo žádné pravomocné odsuzující rozhodnutí, jímž byl obviněným uložen jakýkoliv trest. Pokud jde o námitku porušení principu ultima ratio, pak obvinění mimo obecné popsání uvedeného principu neuvedly žádné argumenty, které by podle jejich názoru odůvodňovaly závěr, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, Tpjn 301/2012, uveřejněné pod číslem 26/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že k promlčení trestní odpovědnosti nedošlo ani v mezidobí od vydání dovoláním napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011 do nynějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť napadené rozhodnutí představovalo zákonnou překážku ve smyslu §34 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (srov. §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.), a proto se uvedené období do promlčecí doby nezapočítává.
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 6 To 477/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký