ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.221.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 221/2014 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. března 2014 o dovolání podaném obviněným J. N., proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 251/2013 ze dne 31. 7. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 293/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 293/2012 ze dne 21. 3. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §247 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s tím, že takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti osmi měsíců, ve které byl nad dovolatelem stanoven dohled a uloženo mu přiměřené omezení spočívající v povinnosti podrobit se léčení ze závislosti na návykových látkách. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání třiceti osmi měsíců.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce v neprospěch obviněného J. N. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 251/2013 ze dne 31. 7. 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině označenými přečiny jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání třiceti šesti měsíců, když jinak napadený rozsudek zůstal nedotčen.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že s právním posouzením předmětných skutků nesouhlasí, když v rámci skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně poukázal na znalecký posudek z odvětví toxikologie ze kterého plyne, že v kritické době nebylo možné určit hladinu alkoholu v krvi dovolatele, ke skutku pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně potom namítl, že sice přechovával padělanou listinu, avšak nebylo prokázáno, že ji užil jako pravou. Předmětné skutky proto neměly být posouzeny jako označené přečiny, a takto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené (citované) rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) s tím, že označený (citovaný) rozsudek soudu prvního stupně byl napaden pouze odvoláním státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 v neprospěch dovolatele, a to pouze do výroku o trestu. To s tím, že odvolací soud na základě takto podaného odvolání citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu a uložil současně trest jiný (přísnější). Z průběhu trestního řízení v této věci vedeného proti dovolateli tak zjevně plyne, že dovolatel nepodal odvolání proti (citovanému) rozsudku soudu prvního stupně, když odvolání proti němu podala pouze příslušná státní zástupkyně, a to pouze do výroku o trestu. Na základě uvedeného potom byla přezkumná povinnost odvolacího soudu omezena pouze na výrok o uloženém trestu s tím, že dovolatel je následně oprávněn takto podat dovolání rovněž pouze proti výroku o trestu, případně proti průběhu řízení, které jeho uložení předcházelo. Jestliže však dovolatel podal dovolání proti výroku o vině, jde o dovolání nepřípustné (tak i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 82/2003 ze dne 5. 2. 2003). Pokud tedy odvolací řízení bylo vyvoláno výhradně postupem státní zástupkyně (v neprospěch dovolatele), a to pouze do výroku o uloženém trestu soudem prvního stupně, byl odvolací soud povinen zabývat se výhradně tímto oddělitelným výrokem (o trestu), a to z pohledu v tomto směru vedené argumentace uplatněné příslušnou státní zástupkyní. Za daného stavu věci tak současně odvolací soud nebyl oprávněn přihlížet k jakékoli případné vadě ve výroku o vině, která současně neměla vliv na správnost výroku o trestu ve smyslu státní zástupkyní podaného odvolání. Státní zástupce uzavřel, že za stavu, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně napaden odvoláním podaným pouze příslušnou státní zástupkyní, a to pouze v neprospěch dovolatele a pouze do výroku o uloženém trestu, když současně nevznikl ani jiný důvod k přezkumu výroku o vině citovaného rozsudku, a když dovolatel rozsudek soudu prvního stupně akceptoval, není za této situace přípustné výrok o vině z citovaného rozsudku již napadnout prostřednictvím dovolání takto podaným proti rozhodnutí odvolacího soudu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud takto musel posoudit, zda v posuzované věci jsou splněny zejména i podmínky, které umožňují učinit závěr, že podané dovolání je přípustné, přičemž základní podmínkou jeho přípustnosti podle §265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat pouze proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Protože dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak měl učinit. Na základě předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 293/2012 Nejvyšší soud zjistil, že v dané věci obviněný J. N. odvolání nepodal, když jej podala (v jeho neprospěch) pouze příslušná státní zástupkyně, a to výlučně do výroku o uloženém trestu, který pokládala za nepřiměřeně mírný. Takto podané odvolání potom vymezilo podmínky budoucího přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem. Přitom podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tedy vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud podané odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Přitom oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit, tedy i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud není oprávněn (s výjimkami podle §254 odst. 2, odst. 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolání mohlo být podáno. Shora uvedené zásady potom mají význam i z hlediska podaného dovolání jako mimořádného opravného prostředku, neboť z nich plyne, že dovolatel může napadnout podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat (a případně změnit) rozsudek soudu prvního stupně (tak i rozhodnutí č. 20/2004 SbRt.). Vzhledem k tomu, že v dané věci podala odvolání pouze státní zástupkyně, a to jen proti výroku o uloženém trestu, byla takto omezena přezkumná povinnost odvolacího soudu výhradně na takto učiněný výrok. Protože novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, byl u odvolání výrazně omezen revizní princip, je třeba ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. vykládat tak, že odvolací soud se dalším výrokem, který není odvoláním napaden, zabývá jen tehdy, pokud v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vadu, která má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním (za předpokladu, že i tento výrok mohl odvolatel napadnout). Bylo by ovšem vybočením z nově upraveného principu vázanosti soudu druhého stupně obsahem podaného odvolání, kdyby tento soud bez dalšího přezkoumával související výrok, jestliže by nezjistil takovou vadu ve výroku napadeném, která by svým původem oba výroky spojovala. Z odůvodnění citovaného rozsudku odvolacího soudu je přitom zřejmé, že ten shledal výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně vadným v tom, že nesprávně aplikoval kriteria pro stanovení druhu a výměry trestu a v rozsahu těchto vad považoval odvolání státní zástupkyně za důvodné a současně bez jakéhokoli dopadu na právní kvalifikaci předmětných skutků. V posuzované věci to takto byla jen státní zástupkyně (jako oprávněná osoba), která popsaným procesním způsobem vyvolala přezkumnou činnost odvolacího soudu, když ji současně omezila jen na výrok o uloženém trestu. Proto také obviněný (dovolatel), který sám odvolání nepodal, mohl uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o trestu. V dané věci dovolatel sice opřel svůj mimořádný opravný prostředek o hmotně právní důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho konkrétní výhrady směřovaly pouze proti výroku o vině, a to ve skutkové rovině s tím, že označené přečiny nespáchal. Uvedené námitky přitom měl možnost uplatnit především na podkladě řádného opravného prostředku, což však neučinil, ačkoliv byl o možnosti podat proti rozsudku odvolání soudem prvního stupně řádně poučen.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako nepřípustné, aniž by napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. potom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka