ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.249.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 249/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání, které podal obviněný L. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 2 To 157/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 6/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 1 T 6/2012 , byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil společně s obviněným M. P. jednáním spočívajícím v tom, že:
2) „ v době od 27. 9. 2011 do 4. 10. 2011 v obci V., okr. V., místní část P. D., z lesního porostu parcel majitele J. V., vykáceli s pomocí jiných osob a následně odcizili nejméně 43,55 m³ dřevní hmoty, celkem 72 ks stromů, převážně smrk, čímž majiteli J. V. způsobili škodu ve výši 70.850 Kč “;
3) „ v době od 29. 9. 2011 do 2. 10. 2011 v R. p. R., okr. V., v H., místní část H., z lesního porostu parcel majitele D. H., vykáceli s pomocí jiných osob a následně odcizili nejméně 13,10 m³ dřevní hmoty, celkem 20 ks stromů různého druhu a stáří, čímž majiteli D. H. způsobili škodu ve výši 21.200 Kč “;
4) „ v době od 29. 9. 2011 do 2. 10. 2011 v R. p. R., okr. V. v H., místní část H., z lesního porostu parcel majitelky Ing. D. P., vykáceli s pomocí jiných osob a následně odcizili nejméně 4,50 m³ dřevní hmoty, celkem 6 ks stromů různého druhu a stáří, čímž majitelce Ing. D. P. způsobili škodu ve výši 7.080 Kč “.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněným uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradili způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněným uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozeným:
- J. V. částku 70.850,- Kč,
- D. H. částku 21.200,- Kč,
- Ing. D. P. částku 7.080,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. V. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudkem dále bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. P.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 1 T 6/2012, podali obviněný M. P. a obviněný L. P. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 2 To 157/2013 , a to tak, že odvolání obviněných M. P. a L. P. podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 2 To 157/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 299 - 300), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že trestní věc byla nalézacím soudem rozhodnuta předčasně, aniž byly objasněny všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí o vině. Zejména u skutku pod bodem 2) výroku o vině se soud nevypořádal s kupní smlouvou mezi poškozeným J. V. a obviněným o nákupu dřevní hmoty a nebylo jednoznačně prokázáno, že došlo k jejímu odcizení, když poškozený potvrdil, že jakési peníze obdržel, a že měl s obviněným smlouvu. Vzhledem k duševnímu zdraví poškozeného, kterýžto má omezené vyjadřovací schopnosti, se nabízelo vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinické psychologie ke zkoumání duševního stavu poškozeného, což však bylo odvolacím soudem zamítnuto. Podobnou situaci shledává obviněný i u skutku pod bodem 3) výroku o vině, kdy bylo prokazatelně zjištěno, že poškozený D. H. spolu se svědkem L. A., kterého soudy nevyslechly, jsou prověřováni a dokonce stíháni pro trestný čin podvodu, a to právě v souvislosti s lesními pozemky, na kterých mělo dojít k neoprávněné těžbě a odcizení dřevní hmoty. Obviněný namítl, že jsou zde výrazné pochybnosti o tom, zda poškozený je skutečně majitelem předmětných pozemků a odcizené dřevní hmoty, když původně tyto byly ve vlastnictví M. P., otce obviněného a právě při převodu těchto nemovitostí na svědka A. a posléze na poškozeného H. došlo z jejich strany k podvodnému jednání. Odvolací soud v této souvislosti odmítl doplnit dokazování zjištěním, zda svědci A. a H. jsou stíháni pro podvodné jednání v uvedené souvislosti a opětovně převzal předčasná skutková zjištění, včetně právní kvalifikace od nalézacího soudu.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 2 To 157/2013, a věc přikázal tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že s vymezeným dovolacím důvodem námitky obviněného zcela nekorespondují. Námitky obviněného jsou námitkami skutkovými a nelze se jimi v dovolacím řízení zabývat. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Za tohoto stavu nelze shledat mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními žádný rozpor, natož pak rozpor extrémní. Porušení zásad spravedlivého procesu však obviněný nenamítá a již tato okolnost je překážkou přezkoumávání napadených rozhodnutí, jak je patrno z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1494/2011. Státní zástupce pak ve svém vyjádření nemůže měnit ani rozšiřovat rozsah dovolání obviněného.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným L. P. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný L. P. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů (zejména výpovědí poškozeného J. V.; spadají sem i námitky neprovedení obviněným navrhovaných důkazů, zejména vypracování znaleckého posudku na osobu poškozeného J. V. ke zkoumání jeho duševního stavu; nevyslechnutí svědka L. A., nedoplnění dokazování zjištěním, zda jsou L. A. a poškozený D. H. stíháni pro trestný čin podvodu ve vztahu k předmětným pozemkům) a vadných skutkových zjištění [námitky stran kupních smluv mezi jím a poškozeným J. V. a peněz, které mu měly být předány u skutku pod bodem 2) výroku o vině; nedostatečná skutková zjištění stran toho, zda je poškozený D. H. opravdu majitelem uvedených lesních pozemků ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku o vině], pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Je pravdou, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě však Nejvyšší soud žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vsetíně, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal.
Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, a to jak svědeckých výpovědí o okolnostech, za kterých obvinění vykáceli dřevo na předmětných pozemcích, tak listinných důkazů, zejména prokazujících další obchodování s dřevní hmotou.
Co se týče hodnocení předmětných listinných důkazů, je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly soudem nalézacím hodnoceny velmi obezřetným způsobem právě v souladu s jinými důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Stejně tak se soudy důkladně zabývaly povahou a obsahem svědeckých výpovědí, kdy „ve věci byla vyslechnuta řada svědků, jejichž výpovědi obhajobu obou obžalovaných vyvracejí “ (str. 7 odůvodnění rozsudku).
Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku soudu Okresního soudu ve Vsetíně jasně vyplývá, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil (zejména str. 14 až 16 odůvodnění rozsudku). Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s posouzením svědeckých výpovědí a listinných důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata