ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.262.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 262/2014 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání podaném obviněným J. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 57/2013 ze dne 7. 8. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 68 T 4/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně sp. zn. 68 T 4/2013 ze dne 10. 6. 2013 byl dovolatel uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikované a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal obviněný J. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sp. zn. 5 To 57/2013 ze dne 7. 8. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se předmětné trestné činnosti nedopustil a soudy nezhodnotily náležitě ve věci provedené důkazy, přičemž nelze mít za to, že by z učiněných skutkových zjištění bylo možné bez pochybností uzavřít, že se předmětný skutek stal tak, jak je popsán v obžalobě a že se takto jedná o trestný čin, který dovolatel spáchal. Namítl, že ve věci je tak dán extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Poukázal takto na skutečnost, že poškozený byl v kritické době pod vlivem alkoholu a i menší (zjištěné) množství alkoholu v jeho krvi mohlo být příčinou jeho případné excitace, když bylo známo (i svědecky potvrzeno), že poškozený byl pod vlivem alkoholu agresivní. Uvedl, že v dané chvíli nejednal s úmyslem poškozeného usmrtit, ale jednal pouze v rámci nutné obrany. Soudy tak měly pečlivě (za daných okolností) posoudit povahu jeho konání, okolnosti, za kterých došlo k usmrcení poškozeného, míru zavinění i jeho pohnutky. Dodal, že nejednal úmyslně a nemohl tak naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty označeného zločinu, když jednal v sebeobraně a poškozeného tak mohl usmrtit neúmyslně a měl být takto obžaloby zproštěn, případně jeho jednání mělo být právně kvalifikováno jinak a dále odkázal na argumentaci, kterou uváděl v rámci řízení před soudem prvního stupně a také uplatněnou v rámci svého odvolání. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené (citované) usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle §265k tr. ř. zrušil a buď sám rozhodl ve věci nebo podle §265 l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a pro tento případ nařídil, aby odvolací soud věc projednal v jiném složení senátu. Zároveň požádal, aby před tímto svým rozhodnutím přerušil výkon rozhodnutí dovoláním napadeného rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že stran namítané podnapilosti poškozeného bylo soudy poukázáno na stanovisko znalce, který v něm uvedl, že poškozený v kritické době nebyl požitým alkoholem zásadně ovlivněn. K tomu, že dovolatel odkázal v rámci svého podání na obsah jím podaného odvolání, potom uvedl, že takto nemůže své námitky opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku. Pokud potom namítl, že nejednal úmyslně a poškozeného usmrtil pouze jednáním v sebeobraně, jedná se o námitky skutkového charakteru, přičemž extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními shledán nebyl. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že usmrtil poškozeného v důsledku vzájemné potyčky a s tím souvisejícím výstřelem z pistole, kterou držel na svou obranu. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a stejně tak vysvětlily, proč neprovedly další dokazování navrhované dovolatelem. Takto vysvětlily, proč neuvěřily výpovědím dovolatele, které pokládaly za rozporné, když za rozhodující pokládaly závěry ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého jasně plyne, že v kritickém okamžiku bylo ústí revolveru drženého v ruce dovolatele přiloženo na tělní povrch (levou spánkovou krajinu) poškozeného, čemuž zřetelně odpovídaly zjištěné střelné stopy a k výstřelu tak došlo z bezprostřední blízkosti. Smrt poškozeného tak nastala bezprostředně po takovém jednání dovolatele, přičemž příslušní znalci nevyloučili ani vzájemné postavení dovolatele a poškozeného, popsané dovolatelem při rekonstrukci celé události. Soudy správně poukázaly i na obsahu znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví balistiky, daktyloskopie a fyzikální chemie, z nichž plyne, že předmětná zbraň byla přiložena (v době výstřelu) bezprostředně k hlavě poškozeného a v té době došlo k výstřelu z ní. V rámci tohoto znaleckého posudku byl zkoumán i předmětný revolver (odpor jeho spouště) a zjištěno, že dovolatel musel před výstřelem vyvinout značnou sílu jak k natažení bicího kohoutu repliky perkurzního revolveru, tak i překonání hodnoty odporu spouště při výstřelu z něj. Soudy také poukázaly na to, že pitvou těla poškozeného nebyla nalezena žádná další poranění, která by svědčila o předchozí potyčce, na kterou upozorňoval dovolatel. Konečně soudy vycházely i ze skutečností zjištěných na místě činu (ohledně polohy poškozeného a jeho tělesného stavu), stejně jako z výpovědí D. S., M. H., M. H. a F. T. s tím, že učiněná skutková zjištění jim ve svém souhrnu umožnila spolehlivě rozhodnout i po stránce právní, a to zejména i v tom směru, že zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku se dovolatel dopustil s rozmyslem. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů, když i námitka stran absence úmyslného zavinění je za daného stavu věci bezpředmětná. Je tedy namístě uzavřít, že ve věci učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je takto zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka