ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.269.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 269/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. března 2014 o dovolání, které podal obviněný M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 4 To 285/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 105/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 3 T 105/2011 , byl obviněný M. Š. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), k §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 4. 9. 2010 kolem 13.00 hodin v T., v zalesněném prostoru mezi ulicí N. a nádražím ČD, kam poškozenou R. S., dovedl s údajným záměrem sexuálního styku s poškozenou, tuto nožem o délce čepele cca 18 cm bodl shora do krku, čímž poškozené způsobil bodnou ránu v oblasti krku za svalem kývače zleva, hlubokou cca 3-4 cm a širokou 2 cm, v důsledku které poškozené poranil kůži a drobné cévy svalů za svalem kývače, přičemž se čepel nože zastavila o páteř, kdy v důsledku směru bodného kanálu nedošlo k proniknutí čepele nože do páteřního kanálu s poraněním kořenů krčních nervů ani k poranění hlavních krčních tepen, a tedy k ochrnutí poškozené či masivnímu krvácení “.
Za uvedené trestné činy a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 5. 2012, č. j. 7 Tm 8/2010-228, který nabyl právní moci 25. 7. 2012, dále za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2010, č. j. 4 T 9/2010-46, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2010, a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 10. 2010, č.j. 4 T 167/2010-69, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2010, byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §71 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) roků.
Současně byly rozsudkem zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 5. 2012, č. j. 7 Tm 8/2010-228, který nabyl právní moci 25. 7. 2012, Okresního soudu v Teplicích ze dne 24. 9. 2010, č. j. 4 T 9/2010-46, který nabyl právní moci dne 24. 9. 2010, Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 10. 2010, č. j. 4 T 167/2010-69, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyly podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Ostrava -Vítkovice, Jeremenkova 11, částku 16.951,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 3 T 105/2011, podal obviněný M. Š. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 4 To 285/2013 , a to tak, že odvolání obviněného M. Š. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 4 To 285/2013, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 325 - 331), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a dále, že v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že řízení je stiženo podstatnou procesní vadou spočívající v tom, že ve věci byla provedena dne 15. 9. 2010 (nesprávně uvedeno 14. 9. 2013) rekognice in natura, kdy měla poškozená identifikovat jeho osobu. Dle ustanovení §104b odst. 3 tr. ř., má-li být poznána osoba, ukáže se mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují, nicméně z fotografií obsažených ve spise na č. l. 49 - 50 je zřejmé, že toto nebylo dodrženo, neboť osoby, mezi které byl zařazen, se od něho odlišují výrazně, kdy disponují vousy či knírem, jsou jiné morfologické stavby těla, a na rozdíl o něho mají dlouhé rukávy, čímž do popředí vystupuje markantní znak - tetování na jeho paži. Obviněný je tak toho názoru, že byla zcela ignorována zásadní kriminalistická zásada, tj. že objekty rekognice musí vykazovat shodné druhové identifikační znaky. Má také za to, že odvolací soud spojil termín nedůsledně provedený a nezákonný důkaz, kdy tetování na rukou bylo právě tím, co si poškozená vybavovala o osobě útočníka. Osoby, mezi něž je zařazena poznávaná osoba, se nesmí výrazně odlišovat zejména svým vzrůstem, obličejem a jeho úpravou (vousy, barva), vlasy (barvou, množstvím a délkou), oblečením apod. (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1543 s.). Pakliže provedení rekognice je zcela evidentně v rozporu s ustanovením §104b odst. 3 tr. ř., pak její výsledky jsou nikoliv zákonné a s důkazně sníženou váhou, jak uvádí odvolací soud, ale nezákonné s nulovou důkazní hodnotou.
Obviněný dále namítl, že znalecký posudek znalce MUDr. Miroslava Jiříčka, ze kterého soud prvního stupně při závěru o vině vychází, je nepoužitelným posudkem, neboť tento znalec rovněž hodnotil mechanismus vzniku poranění poškozené a taková otázka musí být hodnocena znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, nikoliv znalcem z oboru lékařství, odvětví cévní chirurgie.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 4 To 285/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. Š. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy dle obsahu dovolání obviněný odkazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin, nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tyto stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. Š. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů (námitky stran způsobu provedení rekognice a námitky stran znaleckého posudku, resp. jeho „neodbornosti“) a z nich vyplývajících vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení . Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, jak dovolatel sám dovozuje, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněný namítl, že rekognice provedená dle §104b tr. ř. nebyla provedena řádně, neboť byl postaven mezi osoby, které se od něho výrazně odlišovaly, zejména pak byl jediným, který disponoval krátkých rukávem, což umožňovalo jasně vidět jeho tetování na rukou, které jej tak výrazně odlišovalo od ostatních mužů v řadě, pak nelze takovéto námitce přisvědčit.
Podle §104b odst. 3 tr. ř. má-li být poznána osoba, ukáže se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují.
Fotografie zachycující osoby zúčastněné na rekognici založené ve spisu na č. l. 49 ukazují pět mužů stojících v řadě, kteří již zběžným pohledem disponují fyzickou podobností, zejména stran věku, barvy vlasů, knírů a strnišť na tvářích, a také oděvem, který je ve všech případech tmavých barev. Lze dát obviněnému za pravdu, že měl jako jediná osoba v řadě krátký rukáv košile, zatímco ostatní měli rukávy dlouhé, což umožňovalo svědkyni vidět jeho tetování, nicméně i tetování je poznávacím znakem, který může být pro osobu svědka nápomocným. Rozhodně nelze stavět nepoužitelnost důkazu na skutečnosti, že obviněný má tetování, které poškozená mohla vidět. Navíc z protokolu o rekognici osoby dle §104b tr. ř. (č. l. 45 - 48) se podává, že poškozená ztotožnila nejen tetování, ale zejména pak obličej obviněného s osobou, která ji napadla. Nadto nelze přehlédnout ani skutečnost, že právní zástupce obviněného se tohoto úkonu zúčastnil a jak vyplývá z protokolu „ před započetím rekognice byla obhájci dána možnost prohlédnout si rozestavení a vzhled figurantů, s tímto souhlasí a nemá námitek “, kdy uvedené stvrdil svým podpisem.
K námitkám stran znaleckého posudku, resp. skutečnosti, že tento je nepoužitelným posudkem, neboť znalec rovněž hodnotil mechanismus vzniku poranění poškozené a taková otázka musí být hodnocena znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, nikoliv znalcem z oboru lékařství, odvětví cévní chirurgie, se vyjádřil již odvolací soud (str. 4 napadeného usnesení) a na tyto závěry lze zcela odkázat.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami, což znamená, že dovolání obviněného nebylo možno přiznat jakékoli opodstatnění.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného M. Š. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a