ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.427.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 427/2014 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2014 o dovolání podaném obviněným M. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 202/2013 ze dne 24. 9. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 po sp. zn. 2 T 119/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2 T 119/2010 ze dne 23. 4. 2013 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona a přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin a přečin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s tím, že jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
V předmětné věci podal obviněný M. Š. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 61 To 202/2013 ze dne 24. 9. 2013 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g), h), i), j), k), l ) tr. ř. s tím, že mimo jiné napadeným rozhodnutím i v řízení, které mu předcházelo, došlo i k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To s tím, že dokazování ve věci bylo zaměřeno především na to, zda dne 17. 9. 2010 skutečně předal na náměstí M. v P. své bývalé manželce P. Š. částku 231 tisíc korun (českých). Poukázal na to, že k uvedenému „byl opakovaně a mnohačetně vyslýchán znalec, jehož závěr nebyl nakonec jednoznačný“ s tím, že „se ani nejedná o znalce na danou problematiku“. Dodal, že byla prokázána pravost podpisu (zřejmě P. Š.), a dále poukázal na právní názor odvolacího soudu, podle kterého se dovolatel mohl dopustit zmíněného trestného činu tím, že neplatil výživné průběžně a takto ignoroval zákonné ustanovení o účinné lítosti. Soudy tak rozhodly v rozporu s dobrými mravy, porušily jeho právo na spravedlivý proces stejně jako zásadu volného a objektivního hodnocení důkazů, když přihlížely výhradně k důkazům umožňujícím vydání odsuzujícího rozsudku. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozhodnutí, že se (citované) „usnesení Městského soudu v Praze zrušuje“.
Opis dovolání obviněného M. Š. byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo 21. 2. 2014. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít svého práva vyjádřit se k dovolání podanému obviněným M. Š. či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolatel uvedl, že v jeho věci jsou dány veškeré důvody uvedené v §265b tr. ř., zejména ty, které jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g), h), i), j), k), l ) tr. ř., když však (vyjma dovolacích důvodů obsažených v §265b odst. 1 písm. g/, l / tr. ř.) postrádají jakoukoli argumentaci a nelze se tak k nim z hlediska posouzení věci vyjádřit. Přitom důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje s příslušnou argumentací, na což dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci, totiž z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že označenou částku skutečně P. Š. (jako dlužné výživné) předal. To, že soudy jeho tvrzení neuvěřily, také zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, když uvedly, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím P. Š. (matky nezl., na niž byla dovolateli stanovena soudy vyživovací povinnost) a v podrobnostech odkázaly na ve věci podaný znalecký posudek znalce Ing. Antonína Koryty, znalce z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání dokladů a písemností a stejně tak na jeho výslech. Konečně také vysvětlily, proč neuvěřily výpovědi označených svědků a poukázaly i na historii placení části výživného dovolatelem, kdy ten si v minulosti i předání drobnějších částek na výživné nechával ověřit za součinnosti notáře. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti úplně a správně učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka