ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.447.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 447/2014 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2014 o dovolání podaném M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 222/2013 ze dne 6. 8. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 187/2012, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 222/2013 ze dne 6. 8. 2013 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 10 T 187/2012 ze dne 27. 3. 2013 byl dovolatel uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když skutkově šlo o to, že „dne 17. 4. 2012 v době kolem 12,00 hod. na ulici B. v J., při návštěvě v bytě své matky M. K., v přítomnosti dalších nejméně tří osob po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svou bývalou manželku J. K., která v uvedeném bytě byla rovněž na návštěvě, a když tato chtěla z bytu odejít, nejprve ji v kuchyni opakovaně strčil, kdy spadla na lavici u stolu a následně upadla na zem na záda; poté ji v obývacím pokoji udeřil pěstí do oblasti levého oka, čímž poškozené způsobil zhmoždění různých částí hlavy, a to jařmové oblasti vlevo a týlní krajiny, zhmoždění pravého předloktí, křížové oblasti zad, pravého kolene, zhmoždění a podvrtnutí hlezenního kloubu vpravo a bérce, pro kterážto zranění byla poškozená nucena vyhledat lékařské ošetření, při kterém jí byla vystavena pracovní neschopnost s dobou trvání od 17. 4. 2012 do 4. 5. 2012, kdy však maximálně po dobu 3 – 5 dnů byla omezena v obvyklém způsobu života bolestivostí způsobených zranění“. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku podal M. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 222/2013 ze dne 6. 8. 2013 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že celý (inkriminovaný) skutek probíhal jinak, on sám poškozenou nenapadl, ale snažil se ji uklidnit v rámci všeobecné hysterie, v té době v bytě panující a namítl, že soudy nesprávně hodnotily ve věci podané (jednotlivé) svědecké výpovědi označených svědků. Dále namítl, že předmětný skutek není namístě právně kvalifikovat jako přečin výtržnictví, neboť se jednání (kladeného mu za vinu) měl dopustit v bytě své matky za přítomnosti dalších osob, kterými byli rodinní příslušníci. Přitom šlo o všeobecný konflikt mezi přítomnými, kteří se vzájemně slovně i fyzicky napadali ve značně nepřehledné situaci. Za těchto okolností má za to, že nebyla takto naplněna skutková podstata označeného přečinu vyžadující, aby se jeho pachatel dopustil hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, zejména tím, že napadne jiného, a to veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, když veřejně je spáchán tehdy, pokud se tak stalo před nejméně třemi osobami současně přítomnými. V této souvislosti zdůraznil, že popsaný incident se odehrál v soukromém bytě a v kruhu rodiny, přičemž nebyla ani prokázána přítomnost nejméně tří osob v době napadení poškozené a že by se tyto osoby nacházely ve stejné místnosti. Opakovaně poukázal na to, že předmětem ochrany trestního zákoníku v případě přečinu výtržnictví je klidné občanské soužití a směřuje proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek, kdy je namístě vzít v úvahu i okolnosti, za kterých k incidentu došlo a do jaké míry závažnosti byl narušen onen veřejný klid a pořádek včetně příslušné odezvy u veřejnosti (tak i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1594/2008 ze dne 22. 4. 2009). Předmětem ochrany tak nejsou individuální zájmy jednotlivých občanů, nýbrž šířeji pojatý komplex vztahů, jimiž je uspořádána koexistence větší pospolitosti lidí v nějakém místě. Z uvedeného plyne, že má-li být nějaké jednání pokládáno za výtržnost, musí se výraznějším způsobem dotýkat veřejného pořádku jako hodnoty, která přesahuje individuální zájmy jednotlivců. Uzavřel s tím, že k vypjatému chování byl vyprovokován vzniklou situací, vzájemným osočováním a vzniklé strkanici nebyla přítomna veřejnost, vše se odehrálo v soukromém bytě, když podíl na hromadné hádce měli všichni přítomní. Poukázal konečně i na další (jím citovaná) rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se hodnocení přečinu výtržnictví (rozsudky sp. zn. 3 Tz 208/2001, sp. zn. 7 Tdo 224/2002) a shrnul, že popsaný konflikt mezi jím a poškozenou nemohl vystihnout skutkovou podstatu přečinu výtržnictví, když poukázal i na porušení principu „ultima ratio“ a tedy zbytečné aplikování ustanovení trestního zákona tam, kde k řešení situace postačilo aplikovat normy práva civilního, případně s ohledem na uvedené bylo namístě věc řešit spíše v řízení přestupkovém. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a „dle svého uvážení buď přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí nebo ve věci sám rozhodl“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejdříve poukázal na to, že část námitek dovolatele představuje jeho vlastní popis skutkového děje (bagatelizuje svou účast na něm), což dovolacímu důvodu neodpovídá, současně však konstatoval, že podle učiněných skutkových zjištění byla situace (v rámci vzniklého konfliktu) značně nepřehledná. Další námitky stran intenzity popsaného jednání a jeho charakteru (z hlediska toho, zda se skutečně jednalo o výtržnost napadením jiného) však podle názoru státního zástupce již zvolenému dovolacímu důvodu odpovídají a jsou také zčásti důvodné. V tomto směru uvedl, že i za účinnosti trestního zákoníku, který vychází z formálního pojetí trestného činu, platí, že každé napadení občana, i když se jej pachatel dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Takové napadení musí mít skutečně charakter výtržnosti a musí tak jít o jednání, které závažným způsobem narušuje veřejný klid a pořádek. Výtržnost takto zpravidla spočívá v násilném jednání, jako je bezdůvodné napadení personálu restaurace, rušení průběhu taneční zábavy, hrubé rušení nočního klidu apod., když pro výtržnost je typické zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. V předmětné věci přitom sice šlo o poměrně vážné fyzické napadení poškozené, avšak takového jednání se dovolatel dopustil sice v přítomnosti několika osob, ovšem v soukromém bytě a tedy na místě pro spáchání trestného činu výtržnictví zcela netypickém. Přítomné osoby přitom byly vesměs rodinnými příslušníky dovolatele a některé z nich se na incidentu také podílely. Byť bylo jednání dovolatele krajně nevhodné a nepřístojné, lze připustit, že bylo motivováno spíše neuspořádanými rodinnými vztahy nežli jeho neuctivým postojem k zásadám občanského soužití. Přitom není známo, že by dovolatel v minulosti rušil veřejný pořádek, když zmíněného jednání se sice dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za jinou trestnou činnost, avšak zcela jiného (majetkového) charakteru. Za daných okolností potom státní zástupce uvedl, že nelze dospět k závěru, že by (popsaným) jednáním dovolatele byl narušen veřejný klid a pořádek v takovém rozsahu, aby takové jednání naplnilo všechny znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na uvedené se pak jako důvodně uplatněnou jeví i námitka aplikace zásady subsidiarity trestní represe a z ní plynoucí princip ultima ratio. Uvedené má význam pro odlišení znaků trestného činu a korespondujícího přestupku, a to zejména tehdy, kdy znaky trestných činů nemají zákonem jasně stanovenou spodní hranici, jako je tomu právě u výrazu „hrubá neslušnost“ a „výtržnost“, jako znaků skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku. Přitom v dané věci soudy (s ohledem na charakter zranění poškozené) správně neshledaly podmínky k tomu, aby jednání dovolatele bylo právně kvalifikováno též jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Proto se také soudy měly s ohledem na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku zabývat otázkou, zda nepostačuje jednání dovolatele posoudit jako přestupek, patrně jako přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. v platném znění. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení Krajského soudu v Brně a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že takový skutek nespáchal, avšak také to, že v případě, že se tak stalo, nejsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl nakonec shledán vinným. Nejdříve je nutné zdůraznit, že v prvé části jeho námitek (stran toho, že předmětný skutek nespáchal) jde o námitky skutkového charakteru, které neobstojí, protože z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne, že takový skutek spáchal. Této skutečnosti svědčí zejména výpověď poškozené, ale také ve věci podaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého zřetelně plyne, že v důsledku fyzického ataku dovolatele utrpěla poškozená popsaná zranění, která také svým charakterem korespondují právě s výpovědí poškozené. Právně relevantně a současně i důvodně je však uplatněna námitka dovolatele spočívající v tom, že předmětný skutek nenese všechny znaky skutkové podstaty označeného přečinu. V tomto směru je nezbytné především zmínit (s odkazem na ve věci učiněná skutková zjištění), že se nepochybně jednalo o konflikt mezi rodinnými příslušníky, který se odehrával v soukromém bytě, a tedy nikoli na místě veřejností přístupném. Z hlediska parametrů vyjadřujících (i z hlediska trestního zákoníku) pojem výtržnictví je nezbytné, aby fyzické napadení jiné osoby (útok proti její bezpečnosti) či její vulgární (slovní) výroky se odehrálo veřejně, kdy veřejně je takový přečin spáchán před nejméně třemi (současně přítomnými) osobami. Přitom lze souhlasit s vyjádřením státního zástupce, že popsané napadení musí mít skutečný charakter výtržnosti a musí tak jít o jednání, které skutečně závažně narušuje veřejný klid a pořádek v podobě zjevně neuctivého, urážlivého a neuctivého postoje k pokojnému občanskému soužití a takto musí být také občany vnímán. V posuzované věci je namístě znovu připomenout, že šlo o incident v rámci uzavřené rodiny (byť v přítomnosti více osob) v soukromém bytě a tedy pro posouzení výtržnosti na místě netypickém, když z učiněných skutkových zjištění také plyne, že na vzniku incidentu a jeho průběhu se podíleli i další, na místě přítomní členové rodiny, řešící takto vlastní (interní) spory, bez přítomnosti dalších, na věci neúčastných osob. Důvodně uplatněnou je v uvedené souvislosti i námitka dovolatele týkající se aplikace zásady subsidiarity trestní represe a s ní spojená aplikace principu ultima ratio z hlediska posouzení rozdílu mezi znaky trestného činu a odpovídajících přestupků. S ohledem na již řečené se jeví jako nezbytné se vážně zabývat ustanovením §12 odst. 2 tr. zákoníku, kdy z dosud učiněných skutkových zjištění je namístě popsané (předmětné) jednání dovolatele posoudit jako přestupek, a to patrně jako přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. v platném znění.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání M. K. zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně a podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil rovněž všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí přijal podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit v zasedání veřejném.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Brně bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek (odvolání) dovolatele a rozhodnout o něm. V novém řízení potom bude povinen se v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným otázkám vyslovil (§265s odst. 1 tr. ř.). K nastoleným otázkám proto znovu podrobně vyslechne dovolatele a pečlivě zváží a následně vysvětlí (odůvodní v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř.), zda se za daných okolností jedná o trestný čin nebo pouze o přestupek, který také přesně označí v souvislosti s obsahem zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích v jeho platném znění.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka