ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.492.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 492/2014 -71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 o dovolání podaném obviněným R. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 333/2013 ze dne 2. října 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 123/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 123/2012 ze dne 2. května 2013 byl dovolatel uznán vinným ad I., 1, 2) zločinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, 4 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákona, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu obchodní činnosti s exempláři CITES na dobu pěti let a trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu přesně ve výroku specifikovaného. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
O odvolání obviněného R. M. (dále obviněného R. Č. a příslušného státního zástupce) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 3 To 333/2013 ze dne 2. října 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil z podnětu státního zástupce ohledně obv. R. M. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu zařazení. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obv. R. M. uložil trest odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání R. Č. a R. M., jakož i odvolání státního zástupce ve vztahu k R. Č. a P. D. zamítnuto.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy obou stupňů byly sice provedeny důkazy, ovšem v nedostatečném rozsahu pro stanovení skutkového děje, byly z nich vyvozeny nesprávné právní závěry z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, 4 písm. a) tr. zákoníku. Orgány činné v trestním řízení se ani nezabývaly eventuální možností, že by skutek byl dovolatelem spáchán z nedbalosti. V další části dovolání citoval z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu s vlastními komentáři. Uvedl tak například, že není v odůvodnění uvedeno, v čem spočívala činnost dovolatele, když jednání popsané v tzv. skutkové větě týkající se dovolatele nelze posoudit jako jednání naplňující znaky trestného činu. Vyjádřil přesvědčení, že byl do organizované skupiny zahrnut, protože vůdčí osoby této skupiny byly jeho příbuzní a měl s nimi společné chovatelské zájmy. Podle jeho názoru není v rozhodnutí uvedeno, v čem spočívala jeho činnost. Poukázal na skutečnost, že z pouhého faktu, že jeho příbuzní chovali papouška podléhajícího ochraně CITES v prostorách patřících dovolateli, nelze dovozovat, že by chovatelem tohoto ptáka byl právě on. Uzavřel s tím, že z provedeného dokazování je patrné, že se dovolatel stýkal a komunikoval s chovateli a členy své rodiny v rámci běžných vztahů a svým jednáním nenaplnil znaky žádného trestného činu. Uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je možné dovodit, že důkazy nebyly hodnoceny nejdříve jednotlivě, ale pouze jako celek, což je v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Namítl, že některé důkazy nebyly provedeny, některé byly dokonce vyřazeny ze spisu. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud „podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby dovolací soud odložil výkon jemu uloženého trestu ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že k dovolací argumentaci je nutné především uvést, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ovšem ani s odkazem na žádný dovolací důvod jiný) se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Připomněl, že to spočívá ve zjištění, že dovolatel společně s dalšími osobami (celkem šlo minimálně o čtyři účastníky) vytvořil uskupení pachatelů, uvnitř kterého byly rozděleny role a úkoly, činnost jednotlivých pachatelů vzájemně koordinována, a které mělo mezinárodní působnost, kdy k trestné činnosti došlo nejen na území Č. r., nýbrž i minimálně na území P. Podstatou trestné činnosti zmíněného uskupení bylo nelegální nakupování, transport do Č. a následné držení exemplářů papoušků, s nimiž lze disponovat pouze podle zvláštního právního režimu. Úloha dovolatele měla spočívat především v tom, že zajišťoval pro zmíněné uskupení pachatelů komunikaci se členy působícími v P., zajišťoval v Č. nákup exemplářů jako protihodnoty k nakupovaným exemplářům v P. a jejich převoz do P., zajišťoval pro ně veterinární péči, pomohl zajistit kurýra skupiny pro cesty s předmětnými papoušky do P. a zpět a poskytl pro cesty své motorové vozidlo. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že pokud soud takto zjištěný skutkový stav kvalifikoval jako trestný čin neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, 4 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2011, nikterak nepochybil. To proto, že soudy uvedená skutková zjištění totiž zahrnují všechny jeho znaky. Vyjádřil přesvědčení, že není rozhodné, že se dovolatel přímo nepodílel na všech dílčích aktech, ze kterých se trestná činnost dotčeného uskupení pachatelů sestávala. U spolupachatelství není totiž nutné, aby každý ze zúčastněných sám osobně naplnil všechny znaky příslušného trestného činu. Postačí, že se tak stane jejich společným jednáním (§23 tr. zákoníku). Pokud jde o jeho zbývající námitky dle státního zástupce platí, že ty pod dovolatelem deklarovaný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnout nelze. Pod daný dovolací důvod totiž nelze podřadit námitky procesně právní, což platí i pro výtky, že soudy nesprávně hodnotily důkazy, vyvodily z nich nesprávná skutková zjištění, porušily příslušná procesní ustanovení týkající se provádění důkazů, provedly dokazování v nedostatečném rozsahu apod. Navrhl proto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vzhledem k tomu považuje za nedůvodný i návrh dovolatele na postup dle §265h odst. 3 tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani žádným z taxativně stanovených důvodů dovolání, tak nemohou být právně relevantně uplatněny námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel brojí proti šíři provedeného dokazování a předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Soudy zejména v (odůvodnění) svých (přijatých) rozhodnutí jasně a srozumitelně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé (ve věci provedené) důkazy hodnotily a proč neuvěřily obhajobě dovolatele a uznaly jej vinným výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak z výpovědi spoluobviněného Č., znaleckých posudků, záznamu odposlechů z LINIE 13 a dalších důkazů.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího a pokud by dovolatel uplatnil pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř.
Za jedinou právně relevantně uplatněnou námitku tak lze považovat tvrzení dovolatele, že nedošlo k naplnění jak subjektivní, tak objektivní stránky trestného činu s tím, že nebyl členem organizované skupiny. V této souvislosti je však třeba ovšem upozornit na to, že i takovou námitku uplatňuje na základě jiného skutkového děje, než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování soudy.
Lze k ní pouze ve stručnosti uvést, že pokud jednání dovolatele spočívalo ve skutečnosti, že zajišťoval pro organizovanou skupinu komunikaci se členy působícími v P., zajišťoval v Č. nákup exemplářů jako protihodnoty k nakupovaným exemplářům v P. a jejich převoz do P., zajišťoval pro ně veterinární péči, pomohl zajistit kurýra skupiny pro cesty s předmětnými papoušky do P. a zpět a poskytl pro cesty své motorové vozidlo, pak ani dovolací soud nemá pochybnosti o tom, že dovolatel naplnil všechny znaky jemu přisuzovaného trestného činu, a tedy včetně jeho působení v rámci činnosti takto popsané organizované skupiny.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky. Vzhledem k tomu, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. a Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, nerozhodoval ani o návrhu dovolatele na odklad jemu uloženého trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka