ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.643.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 643/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2014 o dovolání, které podala obviněná Ing. Bc. V. J. H., roz. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 297/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 15/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Ing. Bc. V. J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 5 T 15/2009 , byla obviněná Ing. Bc. V. J. H. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dle skutkových zjištění popsaných pod body 1/ a 2/ výroku o vině dopustila jednáním spočívajícím v tom, že:
1) „ dne 02. 09. 2005 kolem 15:00 hodin v Ú. n. L., ulici H., řádně nepředala otci Mgr. RNDr. M. H., Ph.D., nezletilého syna k uskutečnění oprávněného styku v 35. kalendářním týdnu na dobu od 15:00 hodin dne 02. 09. 2005 do 18:00 hodin dne 04. 09. 2005, přičemž počátek oprávněného styku byl po předchozí vzájemné dohodě rodičů nezletilého posunut ze dne 01. 09. 2005 na den 02. 09. 2005 “,
2) „ dne 15. 09. 2005 kolem 15:00 hodin v ulici H. řádně nepředala otci Mgr. RNDr. M. H., Ph.D. nezletilého syna k uskutečnění oprávněného styku v 37. kalendářním týdnu na dobu od 15:00 hodin dne 15. 09. 2005 do 18:00 hodin dne 18. 09. 2005 “
„ a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 05. 2004, č.j. 14 Nc 1417/2002-59, který nabyl právní moci dne 26. 07. 2004, schválena dohoda rodičů nezletilého o úpravě styku otce s nezletilým, kdy bylo stanoveno, že otec nezletilého Mgr. RNDr. M. H., Ph.D. je oprávněn stýkat se s tímto v každém lichém týdnu v kalendářním roce od čtvrtka od 15:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, dále v každém roce od 27. 12. do 02. 01. následujícího roku, dále je otec oprávněn mít nezletilého u sebe po dobu jarních školních prázdnin v každém lichém roce a po dobu 4 týdnů o hlavních školních prázdninách v každém roce s tím, že přesný termín otec matce oznámí nejpozději do 30. 04. každého roku, kdy otec převezme nezletilého před bydlištěm matky a před bydlištěm matky jej matce opět předá a současně matka je povinna nezletilého na styk s otcem řádně připravit,
a dále se tohoto jednání dopustila přesto, že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem, ze dne 08. 08. 2005, č.j. 21 P 94/2005-134, které ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 23. 09. 2005, č.j. 12 Co 657/2005-197, nabylo právní moci dne 18. 10. 2005, byl nařízen podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Teplicích, ze dne 17. 05. 2004, č.j. 14 Nc 1417/2002-59, výkon rozhodnutí odnětím nezletilého a jeho předáním otci Mgr. RNDr. M. H., Ph.D., se stanovením jeho provedení na 09. 08. 2005 v 15:30 hodin v místě bydliště dítěte, kdy k faktické realizaci tohoto rozhodnutí nedošlo pro nepřítomnosti matky a dítěte v místě bydliště, přičemž toto usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo dne 15. 08. 2005 doručeno právnímu zástupci Bc. V. J. H. Mgr.
a následně jí byla při jejím výslechu konaném dne 19. 08. 2005 u Okresního soudu v Ústí nad Labem, č.j. 21 P 94/2005-158, krátkou cestou předána výzva ve smyslu §272 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve které byla vyzvána, aby soudem schválenou dohodu plnila, dále byla upozorněna na možnost výkonu rozhodnutí ukládáním pokut nebo odnětím dítěte a současně byla upozorněna na nebezpečí možnosti, že by se nedodržováním dohody o styku mohla dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 3 trestního zákona “.
Za to byla obviněná odsouzena podle §171 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 8 (osmi) měsíců. Dále byla obviněné uložena podle §59 odst. 2 tr. zák. přiměřená povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení dodržovat soudem určený styk mezi nezletilým a jeho otcem Mgr. RNDr. M. H., Ph.D.
Naproti tomu byla obviněná rozsudkem podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném ke dni spáchání skutků, neboť tento skutek v obžalobě č.j. 2 ZT 301/2008-31 označený pod bodem III. není trestným činem.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 5 T 15/2009, podala obviněná odvolání směřující do všech výroků rozsudku vyjma výroků o zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Odvolání v neprospěch obviněné podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 297/2011 , a to tak, že z podnětu odvolání obviněné a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že se obviněná při nezměněném výroku o vině odsuzuje podle §171 odst. 3 tr. zák. za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 2.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněné pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) týdne.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 297/2011, podala obviněná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 264 - 265), v rámci něhož dle jeho obsahu uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná namítla, že svým jednáním, tak jak bylo popsáno ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, nenaplnila znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, neboť je přesvědčena o tom, že nebyla naplněna ani objektivní stránka předmětného trestného činu. Uvedla, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. se vyžaduje, aby vůči pachateli došlo v občanském soudním řízení alespoň dvakrát k bezvýslednému použití některého z opatření uvedených v §272 a §273a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k čemuž však v projednávané věci nedošlo, neboť v řízení o výkonu rozhodnutí, a to rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 5. 2004, č. j. 14 Nc 1417/2002-59, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2004, bylo vůči ní užito toliko opatření - výzva podle §272 odst. 2 o. s. ř. Poukazuje na to, že výzva jí sice doručena nebyla, ale pro účely dovolání vychází z toho, že soud má tuto skutečnost za prokázanou. Žádné další opatření vůči její osobě učiněno nebylo. Dále obviněná poukázala na to, že soud shledal trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí v tom, že dne 2. 9. 2005 nepředala nezletilého jeho otci, a to i přesto, že úřední rozhodnutí, jehož maření jí bylo kladeno napadeným rozsudkem za vinu, stanovilo počátek styku na den 1. 9. 2005. V tento den ale ke styku otce s nezletilým nedošlo, a to nikoli jejím zaviněním, přičemž pouze v tento jediný den bylo možné, aby úřední rozhodnutí zmařila. Má za to, že dne 2. 9. 2005 ke zmaření výkonu úředního rozhodnutí nemohlo dojít, protože na tento den počátek styku otce s nezletilým nepřipadl. Další vadou řízení o výkon rozhodnutí je dle obviněné absence jakéhokoli písemného záznamu o tom, že jí byla doručena výzva podle §272 odst. 2 o. s. ř. Doručení této výzvy obviněná popírá. K této skutečnosti byla v hlavním líčení vyslechnuta soudkyně, která s ní dne 19. 8. 2005 vedla výslech a která výslovně uvedla, že si podrobnosti tvrzeného předání výzvy nepamatuje. Připustila též, že listina, o které tvrdila, že je výzvou předanou obviněné, není součástí spisu. V protokole o výslechu není uvedeno, že by předmětná výzva byla obviněné předána.
Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 297/2011, a obviněnou zprostil obžaloby.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Poté, co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedla, že obviněná zvolený dovolací důvod naplnila v té části svých dovolacích námitek, kdy namítla, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně posouzen jako trestný čin, jelikož nedošlo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty. Přisvědčila její námitce, že již ze samotného textu ustanovení §171 odst. 3 tr. zák. je zřejmé, že tento předpokládá bezvýsledné použití alespoň dvou opatření v občanském soudním řízení směřujících k výkonu rozhodnutí – „byla bezvýsledně použita opatření“. Rovněž přisvědčila obviněné v jejím odkazu na judikaturu, která uvedenou problematiku řešila (R 19/1998 Sb., rozhodnutí trestních). Státní zástupkyně dále uvedla, že pro posuzovanou věc je třeba zvažovat nikoli aktuální právní úpravu předmětné problematiky, ale tu úpravu, která byla aktuální v době spáchání skutku. Za opatření v občanském soudním řízení je třeba rozumět zejména mírnější způsoby donucení, které lze použít k dosažení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Za nejmírnější je možné označit postup upravený v §172 odst. 2 o. s. ř., kdy soud před nařízením výkonu rozhodnutí písemně nebo ústně do protokolu vyzve toho, kdo se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil, nebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní i na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě. Taková výzva má charakter opatření, které má na mysli ustanovení §171 odst. 3 tr. zák. Obviněné byla doručena jedna výzva ve smyslu ustanovení §272 o. s. ř., kterou však tato nerespektovala. Jestliže taková výzva zůstane bezvýsledná, nařídí soud výkon rozhodnutí podle ustanovení §273 odst. 1 o. s. ř., přičemž předmětné zákonné ustanovení upravuje dvě formy výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. První formou je uložení pokuty, druhou formou výkonu je odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo svěřeno nebo má být navráceno. Tedy jedná se o další dva druhy opatření, které má na mysli ustanovení §171 odst. 3 tr. zák., přičemž druhé, tj. odnětí dítěte bylo v projednávané věci užito, kdy k tomuto lze v některých případech přistoupit i bez předchozí výzvy. V posuzované trestní věci tedy byla proti obviněné použita bezvýsledně dvě opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, a to jednak výzva podle §272 odst. 2 o. s. ř. a jednak odnětí dítěte nařizované podle §273 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Státní zástupkyně uzavřela, že objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. byla v projednávané věci jednoznačně naplněna. Dále uvedla, že námitka stran nedoručení výzvy podle §272 odst. 2 o. s. ř. a námitka spočívající v tom, že nemohla mařit výkon úředního rozhodnutí v jiný den než v den, na který bylo nařízeno, jsou námitkami skutkovými, které pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Navíc nemají podklad v provedeném dokazování.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Dovolání obviněné bylo Nejvyššímu soudu předloženo nejprve dne 27. 9. 2013. Následně Nejvyšší soud zaslal předmětné dovolání zpět k odstranění vad. Opětovně bylo dovolání obviněné spolu se spisovým materiálem předloženo dne 15. 5. 2014.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 6 To 297/2011, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně z podnětu odvolání obviněné zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněnou uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou Ing. Bc. V. J. H. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod uplatněný dovolací důvod podřaditelnou shledal Nejvyšší soud námitku, v rámci níž obviněná namítla, že její jednání tak, jak bylo popsáno ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu, nenaplňuje skutkovou podstatu jí přisouzeného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák., tedy že uvedené jednání není trestným činem. Obviněná v této souvislosti namítla, že vůči ní bylo užito toliko jedno opatření, a to výzva podle §272 odst. 2 o. s. ř., přestože ustanovení §171 odst. 3 tr. zák. má na mysli užití nejméně dvou opatření.
Obviněná byla shledána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. , kterého se dopustí ten, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně použita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody , nebo kdo se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon rozhodnutí jiného státního orgánu týkajícího se výchovy nezletilých dětí.
Opatřením v občanském soudním řízení se rozumí mírnější způsoby donucení, jež lze použít k dosažení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí podle ustanovení §272 a násl. o. s. ř. V těchto ustanoveních je upraven výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí.
Podle ustanovení §272 odst. 2 o. s. ř. před nařízením výkonu rozhodnutí soud písemně nebo ústně do protokolu vyzve toho, kdo se odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí nebo neplní soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aby se soudnímu rozhodnutí podrobil nebo aby soudem schválenou dohodu plnil. V této výzvě upozorní též na následky neplnění povinností stanovených v rozhodnutí nebo v dohodě. Soud může podle odst. 3 téhož ustanovení požádat příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon rozhodnutí. Uvedená výzva má charakter opatření ve smyslu ustanovení §171 odst. 3 tr. zák.
Zůstane-li výzva podle §272 odst. 2 o. s. ř. bezvýsledná, nařídí soud výkon rozhodnutí jedním ze dvou způsobů uvedených v §273 odst. 1 o. s. ř. Podle první alternativy uloží pokutu tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí, popřípadě o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte; výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, kdy však jednotlivé pokuty nesmějí přesahovat částku 50.000,- Kč a připadají státu. Při nařízení výkonu rozhodnutí tímto způsobem má soud na zřeteli jeho účel. Nejedná se zde o sankci za porušení práva, nýbrž o prostředek donucení povinného, aby respektoval právní poměry založené exekučním titulem. Soud proto vždy přihlíží k osobním a majetkovým poměrům povinného, aby se zřetelem k nim byla stanovená pokuta donucovacím prostředkem účinným (srov. JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 736). Podle druhého exekučního způsobu nařídí soud odnětí dítěte tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk s dítětem po omezenou dobu. Závěr o tom, který z obou způsobů výkonu rozhodnutí soud při výkonu rozhodnutí zvolí, závisí na konkrétních okolnostech případu. Je-li zřejmé, že uložením pokuty nebude účelu výkonu rozhodnutí dosaženo, přistoupí soud k odnětí dítěte.
Stěžejní pro projednávanou věc je, že podle ustanovení §273 odst. 2 o. s. ř. může soud nařídit výkon rozhodnutí odnětím dítěte i bez předchozí výzvy podle §272 odst. 2 o. s. ř. , je-li nepochybné, že výzva nemůže vést povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nebo jestliže by tím bylo splnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí nebo rozhodnutí o navrácení dítěte zmařeno. K nařízení výkonu rozhodnutí vydá soud ve vykonávacím řízení usnesení (viz §167 a násl. o. s. ř.). Podle §171 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím je usnesení vykonatelné. Nebyla-li podle odst. 2 téhož ustanovení v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba je doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno. Účelu výkonu rozhodnutí odnětím dítěte podle §273 odst. 1 písm. b) o. s. ř. koresponduje, že usnesení, jímž byl výkon nařízen, se doručuje zpravidla při jeho provedení. Nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte je závazné pro každého. Soud jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány (§273 odst. 3 o. s. ř.). Způsob provedení nařízeného výkonu rozhodnutí se řídí povahou věci a konkrétní situací. Soud je povolán k uskutečnění faktických opatření, kterými lze dosáhnout toho, co nařízením výkonu sleduje, přičemž připadá v úvahu přímé fyzické donucení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1628/2005, publikované pod č. 16/2007 Sb. rozh. tr.).
Dle stabilizovaných skutkových zjištění soudu prvního stupně, se obviněná jí vytýkaného jednání dopustila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 5. 2004, č. j. Nc 1417/2002-59, schválena dohoda o úpravě styku otce s nezletilým, následně bylo v důsledku neplnění uvedené dohody přistoupeno k vydání usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 8. 2005, č. j. 21 P 94/2005-134, které ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2005, č. j. 12 Co 657/2005-197, nabylo právní moci dne 18. 10. 2005, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí odnětím nezletilého matce a jeho předání otci, a následně jí byla při výslechu konaném dne 19. 8. 2005 u Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 21 P 94/2005-158, krátkou cestou předána výzva ve smyslu §272 odst. 2 o. s. ř., kdy byla současně upozorněna na následky jejího nedodržení.
Ustanovení §273 odst. 1 o. s. ř. umožňuje soudu volbu mezi dvěma rovnocennými alternativami výkonu rozhodnutí (srov. spojku „…nebo…“), kdy uložení pokuty není nutným předpokladem nařízení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte. Pokud soudy přistoupily k vydání usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí odnětím nezletilého matce a jeho předání otci, bez předchozí výzvy podle §272 odst. 2 o. s. ř., neboť dospěl k závěru, že se jedná o případ, kdy výzva nemůže vést obviněnou k dobrovolnému plnění soudem schválené dohody o výchově nezletilých dětí a o úpravě styku s nimi, a tento svůj závěr řádně a přesvědčivě odůvodnily, pak je takový postup z hlediska ustanovení §273 odst. 2 o. s. ř. v tehdy platném znění v pořádku. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 10. 2005. Dne 19. 8. 2005 pak byla obviněné v rámci jejího výslechu u Okresního soudu v Ústí nad Labem krátkou cestou předána výzva ve smyslu §272 odst. 2 o. s. ř., ve které byla vyzvána k tomu, aby plnila dohodu o úpravě styku otce s nezletilým, schválenou rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 5. 2004, č. j. Nc 1417/2002-59. V rámci této výzvy byla upozorněna na možnost výkonu rozhodnutí podle §273 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (ukládání pokut) a §273 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (odnětí dítěte), a současně upozorněna na nebezpečí možnosti, že by se nedodržením dohody o styku otce nezletilého s nezletilým mohla dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 3 tr. zák. Skutečnost, že k této výzvě došlo až poté, co bylo soudem přistoupeno k výkonu rozhodnutí podle §273 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tj. odnětí nezletilé matce a jeho předání otci, je v souladu s ustanovením §273 odst. 2 o. s. ř., neboť zákon umožňuje přistoupit k tomuto opatření bez předešlé výzvy podle §272 odst. 2 o. s. ř. (na rozdíl od uložení pokuty dle §273 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jak již bylo uvedeno výše.
V projednávané věci tak bylo bezvýsledným využitím všech opatření vyplývajících z občanského soudního řízení jednak neuposlechnutí výzvy soudu ze dne 19. 8. 2005 k dobrovolnému plnění povinností vyplývajících z vykonatelného rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, jednak následný výkon rozhodnutí odnětím nezletilého matce a jeho předání otci, které nabylo právní moci dne 18. 10. 2005. Námitka obviněné, že vůči ní bylo užito toliko jedno opatření, tak nemá oporu v provedeném dokazování. Uvedenou námitku tedy shledal Nejvyšší soud neopodstatněnou.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná uplatnila, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Namítá-li pak obviněná, že jí uvedená výzva ze dne 19. 8. 2005 nebyla předána, stejně jako to, že nemohla mařit výkon úředního rozhodnutí v jiný den než v den, na který bylo nařízeno, jedná se o námitky pod jí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nepodřaditelné, neboť takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů – výslech svědkyně Mgr. D. G.-H. prokazující skutečnost, zda byla obviněné výzva předána, a termín předání nezletilého) a směřují (v prospěch obviněné) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že k uvedeným námitkám se již vyjádřil v rámci projednání řádného opravného prostředku odvolací soud, který uvedl, že pokud předsedkyně senátu Mgr. D. G.–H. v rámci svého výslechu potvrdila, že obviněnou poučila o tom, že má dodržovat rozhodnutí soudu a jaké následky nebo důsledky by mohlo mít to, když nebude respektovat rozhodnutí soudu, a současně jí předala výzvu ve smyslu §272 odst. 2 o. s. ř., „ pak o těchto skutečnostech nelze nijak pochyboval, neboť u obsahu vlastního protokolu je na jeho konci jednoznačně uvedeno, že matce krátkou cestou byla předána výzva ve smyslu §172 odst. 2 o. s. ř. a hned poté je také podpis obžalované, který sama nijak výrazně nezpochybnila “ (str. 6 až 7 napadeného rozsudku) V rámci protokolu je mylně uvedeno ustanovení §172 odst. 2 o. s. ř. namísto §272 odst. 2 o. s. ř, kdy se jedná toliko o písařskou chybu - viz odůvodnění napadeného rozsudku str. 7. . Dále odvolací soud uvedl, že „ nelze akceptovat námitky obžalované v podaném odvolání, že počátek styku byl stanoven na 1. 9. 2005, ale tento den ke styku otce s nezletilým nedošlo a pouze tento den tedy mohla obžalovaná mařit výkon úředního rozhodnutí. Pokud se totiž oba rodiče dohodli na posunutí termínu předání nezletilého až na 2. 9. 2005, pak samozřejmě z logiky věci až tento den mělo dojít k předání nezletilého, neboť oprávněný styk s otcem měl tak trvat až do neděle 4. 9. 2005, k čemuž ale nedošlo “ (str. 7 až 8 napadeného rozsudku).
Byť obviněná ve svém dovolání částečně uplatnila argumenty, které lze formálně relevantně podřadit pod jí deklarovaný dovolací důvod, nelze důvodnosti jejího dovolání z výše uvedených důvodů přisvědčit.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné Ing. Bc. V. J. H. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata