ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.656.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 656/2014 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2014 o dovolání podaném obviněnou M. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 431/2013 ze dne 16. 1. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 117/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 117/2012 ze dne 15. 10. 2013 byla dovolatelka uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, když výkon takto uloženého trestu jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců s tím, že jí byla uložena povinnost uhradit podle svých sil poškozené společnosti škodu, kterou jí trestným činem způsobila. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podala obviněná M. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 7 To 431/2013 ze dne 16. 1. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná M. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že i přes ve věci rozsáhle vedeného dokazování, nebyla prokázána subjektivní stránka předmětného přečinu, když bylo prokázáno zejména to, že to nebyla dovolatelka, která neoprávněný odběr elektrické energie ke svému bytu zřídila, a tedy nevěděla, že je elektrický proud odebírán nelegálně. Pokud si byla vědoma toho, že za tuto energii platí nedostatečně, mohla se pouze bezdůvodně obohatit. V této souvislosti poukázala na zásadu ultima ratio s tím, že soudy v dané věci aplikovaly trestní právo příliš extenzivně a poukázala přitom na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012. To s tím, že v posuzované věci existuje jiný prostředek ochrany v podobě žaloby na vydání bezdůvodného obohacení v rámci občanskoprávního řízení. Proto také navrhla, aby dovolací soud „napadené rozhodnutí zrušil dle §265k odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Chebu podle §265 l odst. 1, aby ve věci znovu jednal a rozhodl“.
Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 5. 5. 2014. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněné či práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněné či naopak vyjádření obviněné k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry.
V dané věci, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka namítla, že se předmětného přečinu nedopustila pro absenci zavinění, a tedy nenaplnění jeho subjektivní stránky jako esenciální části jeho zákonem vyjádřené skutkové podstaty. Dále potom namítla, že soudy nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe vyjádřenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku a z ní plynoucí zásadu ultima ratio. To proto, že v posuzované věci je dán i jiný prostředek ochrany poškozeného (ČEZ Distribuce, a. s.), které nic nebrání v tom, aby se v rámci občanskoprávního řízení domáhala po dovolatelce vydání bezdůvodného obohacení. Obě takto vznesené námitky lze mít za uplatněné právně relevantně, současně se však jedná o námitky zjevně neopodstatněné. V pořadí k první námitce stran absence subjektivní stránky zmíněného přečinu lze odkázat na jednoznačně učiněná skutková zjištění, ze kterých zjevně plyne, že dovolatelka o neoprávněném odebírání elektrické energie do svého bytu věděla. Lze souhlasit s oběma soudy v tom, že dovolatelka každý rok dostávala vyúčtování elektrické energie, ve kterých byly uvedeny údaje o její spotřebě. Z prokázaného vyúčtování musela takto vědět, že spotřeba v jejím bytě je nulová, přesto, že v domácnosti užívala běžné elektrické spotřebiče a svítidla. Musela také zaznamenat i výrazné snížení záloh, když v roce 2006 neplatila žádné, v dalších čtyřech letech pak 120,- Kč za čtvrtletí. Uvedená data jsou skutečnostmi, které byly v rámci vedeného dokazování nezpochybnitelně zjištěny, a neumožňují dospět k jinému závěru, než k tomu, že dovolatelka o nelegálním odběru elektrické energie do svého bytu věděla a jednala tak v uvedeném směru minimálně v úmyslu nepřímém. K námitce druhé stran subsidiarity trestní represe je především namístě uvést, že pojetí trestního práva jako ultima ratio není namístě zpochybňovat, současně to však neznamená, že by bylo vyloučeno vyvození trestní odpovědnosti pachatele v případech společensky škodlivých činů (§12 odst. 2 tr. zákoníku). Lze přitom konstatovat, že sama existence jiné právní normy, umožňující nápravu závadného stavu způsobeného obviněnou, ještě nezakládá nutnost postupu jen podle této normy s odkazem na citovanou zásadu, bez možnosti aplikace trestně právních institutů. Základní funkcí trestního práva je totiž ochrana společnosti před kriminalitou, a to především prostřednictvím postihu trestných činů, za které jsou považovány pouze protiprávní činy, které trestní zákoník označuje za trestné a které vykazují znaky uvedené v takovém zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Jako součást systému společenské a státní kontroly se trestní právo soustřeďuje a omezuje na ochranu před trestnou činností. Byť trestní právo chrání hodnoty a vztahy upravené i jinými právními odvětvími, jeho použití přichází v úvahu tam, kde prostředky těchto jiných právních odvětví k ochraně nepostačují, když došlo ke spáchání trestného činu a při splnění všech podmínek a předpokladů stanovených hmotným a procesním trestním právem, je takto povinností státu pohnat pachatele trestného činu k trestní odpovědnosti a jeho právní chování vynutit použitím sankce. Byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech jeho znacích naplněna (tak i v posuzované věci), nemůže a nesmí stát rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů svých občanů poukazem na primární existenci institutů jiných právních odvětví (např. i občanskoprávního). Přitom v dané věci je nepochybné, že dovolatelka po dlouhou dobu (sedmi let) prokazatelně s plným vědomím odebírala do svého bytu neoprávněně elektrickou energii, přičemž nelze ani přehlédnout, že jejímu distributorovi způsobila na majetku větší škodu. Za daných okolností tak námitka, že takovéto její jednání by nemělo podléhat trestní represi, neobstojí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka