ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.662.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 662/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. září 2014 o dovolání, které podal obviněný O. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, jako soudu dovolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 150/2012, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 věta prvá trestního řádu se ruší rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, a to v části, jíž bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 trestního řádu o povinnosti obviněného nahradit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, částku 139.060,63 Kč, a v části, v níž ponechal bez nápravy rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému uložena povinnost poškozené Kooperativě Pojišťovně, a. s., VIG, se sídlem Rumunská 655/9, Liberec 4, zaplatit částku 85.559,- Kč. Současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému uložena povinnost poškozené Kooperativě Pojišťovně, a. s., VIG, se sídlem Rumunská 655/9, Liberec 4, zaplatit částku 85.559,- Kč.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265m odst. 2 trestního řádu s přiměřeným použitím §265 trestního řádu se poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, a Kooperativa Pojišťovna, a. s., VIG, se sídlem Rumunská 655/9, Liberec 4, odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012 , byl obviněný O. D, na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že:
1) „ v době od 01:15 hodin do 02:41 hodin dne 22.04.2011 v L. v ulici v C., kam přijel motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz 611 u domu vylezl po sloupu elektrického vedení k transformátoru umístěnému ve výšce 3 metry nad zemí, u něhož povolil matici nádrže na olej, a z nádrže pomocí hadice odcizil nejméně 250 litrů transformátorového oleje, čímž došlo k vyřazení transformátoru z provozu a k následnému přerušení dodávky elektřiny do distribuční sítě, přičemž odcizením transformátorového oleje způsobil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., IČ 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, škodu nejméně ve výši 11.913,- Kč ,
2) v přesně nezjištěné době od dne 21.04.2011 do 08:50 hodin dne 22.04.2011 v obci Š.-.R., okr. L., kam přijel motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz 611, vylezl po přestřižení ostnatého drátu umístěnému ve výšce 2 metry nad zemí po sloupu elektrického vedení k transformátoru umístěnému ve výšce 3 metry nad zemí, u něhož povolil matice nádrže na olej a z nádrže pomocí hadice odcizil nejméně 250 litrů oleje, čímž došlo k poškození transformátoru a k následnému přerušení dodávky elektřiny do distribuční sítě, přičemž poškozením transformátoru způsobil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., IČ 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, škodu ve výši 15.000,- Kč a odcizením transformátorového oleje škodu nejméně ve výši 11.913,- Kč ,
3) společně po předchozí vzájemné domluvě s P. P. v přesně nezjištěné době od 31.05.2011 do 10:30 hodin dne 13.06.2011 v M. u cesty na P. D., kam přijeli motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz 611, které řídil O. D., tento vylezl u čerpací stanice vody po sloupu k výpustnému ventilu trafostanice (35/0,4 KW), nacházející se ve výšce 4 metrů nad zemí, odšrouboval víčko nádrže a pomocí hadice z ní odcizili nejméně 350 litrů transformátorového oleje, čímž došlo ke zkratu transformátoru, k následnému přerušení dodávky pitné vody do zásobníku pro obec M. a ke kontaminaci zeminy pod trafostanicí olejem, přičemž poškozením transformátoru způsobili poškozené společnosti Severočeská vodárenská společnost, a. s., IČ 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, Teplice, škodu ve výši 10.000,- Kč, odcizením transformátorového oleje škodu nejméně ve výši 16.678,- Kč a dále škodu ve výši 43.038,- Kč vzniklou odstraněním kontaminované zeminy ,
4) společně po předchozí vzájemné domluvě s P. P. v přesně nezjištěné době od 13.06.2011 do 20:00 hodin dne 20.06.2011 v obci R. – K., okr. Č. L., v areálu bývalé vojenské posádky, kam přijeli motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz 611, které řídil O. D., tento vylezl po přestřižení ostnatého drátu umístěnému ve výšce 180 cm nad zemí po sloupu k výpustnému kohoutu transformátoru o 400 KVA (45/0,4 KW) umístěnému ve výšce 2,5 m nad zemí, odšrouboval zátku kohoutu a z transformátoru pomocí hadice odcizili nejméně 350 litrů transformátorového oleje, čímž došlo ke zkratu transformátoru a k následnému přerušení dodávky elektřiny do distribuční sítě, přičemž poškozením transformátoru způsobili poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, škodu ve výši 50.000,- Kč a odcizením transformátorového oleje škodu nejméně ve výši 16.678,- Kč ,
5) společně po předchozí vzájemné domluvě s P. P. v přesně nezjištěné době od 26. 06. 2011 do 07:30 hodin dne 27.06.2011 v obci R. – H., okr. Č. L., kam přijeli motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz 611, které řídil O. D., tento vylezl po překonání ostnatého drátu umístěnému ve výšce 2,5 metru nad zemí po sloupu k vypouštěcímu ventilu transformátoru CL 0456 u Č. H., umístěnému na sloupu ve výšce 5 metrů nad zemí, a z nádrže transformátoru pomocí hadice odcizili nejméně 230 litrů transformátorového oleje, čímž došlo ke zkratu transformátoru a k následnému přerušení dodávky elektřiny pro čističku odpadních vod, přičemž poškozením transformátoru způsobili poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, škodu ve výši 10.000,- Kč a odcizením transformátorového oleje škodu nejméně ve výši 10.960,- Kč ,
6) společně po předchozí vzájemné domluvě s P. P. v přesně nezjištěné době od dne 06.07.2011 do 07:00 hodin dne 07.07.2011 v obci R. – K., okr. Č. L., kam přijeli motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz 611, které řídil O. D., tento vylezl po sloupu k výpustnému ventilu transformátoru (45/0,4 KW), umístěnému ve výšce 2,5 m nad zemí, zničil plombu a odšrouboval víčko ventilu a z nádrže transformátoru pomocí hadice odcizili nejméně 400 litrů oleje a dále odšrouboval víčko výpustného ventilu záložního transformátoru (45/0,4 KW), z něhož pomocí hadice odcizili nejméně 250 litrů transformátorového oleje, přičemž vypuštěním oleje došlo ke zkratu transformátoru (45/0,4 KW) a k následnému přerušení dodávky elektřiny do distribuční sítě, přičemž poškozením transformátoru způsobili poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, škodu ve výši 50.000,- Kč a odcizením transformátorového oleje škodu nejméně ve výši 30.973,- Kč ,
7) společně po předchozí vzájemné domluvě s P. P. v době od 01:00 hodin do 01:25 hodin dne 08.07.2011 v obci R. − H., okr. Č. L., u bývalého vojenského letiště, kam přijeli motorovým vozidlem zn. Mercedes Benz 611, které řídil O. D., tento vylezl po překonání ostnatého drátu po sloupu k výpustnému ventilu transformátoru u Č. H., umístěnému ve výšce 3 metry nad zemí, zničil plombu a odšrouboval zátku ventilu a z transformátoru následně pomocí hadice odcizili 400 litrů transformátorového oleje, čímž došlo ke zkratu transformátoru a k následnému přerušení dodávky elektřiny pro čističku odpadních vod, olej natankovali do sudů a barelů, které poté uložili do přistaveného vozidla a z místa odjeli, přičemž nedaleko místa činu byli následně zadrženi policejní hlídkou, přičemž poškozením transformátoru způsobili poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, škodu ve výši 10.000,- Kč a odcizením transformátorového oleje škodu ve výši 19.060,- Kč ,
přičemž obviněný O. D. pod body 1 - 7 řídil motorové vozidlo přesto, že mu byla rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy sp. zn. S-MHMP 473746/2010/Syř ze dne 29. 10. 2010, které nabylo právní moci dne 30. 11. 2010, uložena mimo jiné sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 20 měsíců, a dále trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 16/2011 ze dne 14.02.2011, který nabyl právní moci dne 19.05.2011, a rozsudkem Okresního soudu Praha - Západ ze dne 10. 10. 2012 pod sp. zn. 17 T 177/2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013 pod sp. zn. 13 To 8/2013 jímž byl původně uložený trest zrušen, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 měsíců “,
uznán vinným zločinem poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to pro skutky vymezené pod body 1) – 7) výroku o vině, a dále přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a to pro skutky vymezené pod body 2 – 7) výroku o vině.
Za to byl odsouzen podle §276 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 a ½ (dvou a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, částku 268.644,63 Kč a poškozené Kooperativě Pojišťovně, a.s., VIG, se sídlem Rumunská 655/9, Liberec 4, částku 85.559,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Severočeská vodárenská společnost, a.s., IČ: 49099469, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, podal obviněný O. D. odvolání, které směřoval do výroků o vině pod body 2), 3) a 4) rozsudku, výroku o trestu a výroku o náhradě škody.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněnému O. D. ukládá podle §276 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, částku 139.060,63 Kč. Ve zbývající části zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, podal obviněný prostřednictvím advokáta Mgr. Kamila Štěpánka dovolání (č. l. 395 - 397) směřující do všech výroků napadeného rozsudku, v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný zejména poukazuje na nesprávně zjištěnou výši škody, neboť tato byla posouzena v rozporu s ustanovením §137 tr. zákoníku. Soud převzal údaje o výši způsobené škody z obžaloby, aniž by je podrobil přezkumu a aniž by reflektoval výsledky dokazování v průběhu hlavního líčení. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v tomto směru zcela nepřezkoumatelné a nesprávný je i jeho výrok o náhradě škody v intencích §228 odst. 1 tr. ř. Namítl, že není zřejmé, o jaké důkazy se soud při jejím vyčíslení opřel. Rozhodujícím kritériem pro stanovení její výše měla být podle jeho názoru cena, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává a nikoli účelně vynaložené náklady na uvedení věci do stavu před jejím poškozením. V rámci jednotlivých skutků pod body 1) − 7) výroku o vině obviněný konkrétně uvádí, na základě jakých skutečností mu soud prvního stupně nesprávně stanovil způsobenou škodu, kterou měl svým jednáním způsobit. Poukázal i na skutečnost, že výše škody, jak je uvedena ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, představuje
u skutků pod body 1) – 7) výroku o vině částku ve výši 306.213,- Kč. Pokud by však k výroku o náhradě škody, kde je stanovena výše škody na částku 354.204,63 Kč, přičetl škodu, kterou v řízení před soudem prvního stupně uhradil, jednalo by se o částku 434.204,63 Kč, tedy částku, jež s výrokem o vině, kde byla škoda vyčíslena na výše uvedených 306.213,- Kč, hrubě nekoresponduje. Přestože podle názoru obviněného výrok o náhradě škody z rozsudku nalézacího soudu neakceptuje hmotně právní úpravu zjišťování výše škody, krajský soud toto pochybení nenapravil, když toliko změnil výrok o náhradě nesprávně určené škody jejím snížením o částku, kterou obviněný do doby konání veřejného zasedání o odvolání uhradil. Je přesvědčen, že výše nedoplatku je pouze 26.913,- Kč a nikoli 139.060,63 Kč, jak rozhodl soud odvolací. Za rovněž nesprávný považuje výrok o náhradě škody u skutku pod bodem 3) výroku rozsudku soudu nalézacího, kdy byla poškozené Kooperativě pojišťovně, a. s., přiznána náhrada škody ve výši 85.559,- Kč, přestože soud prvního stupně zjistil u tohoto skutku škodu 69.719,- Kč. Částku, která přesahuje zjištěnou škodu nelze podle jeho názoru považovat za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s trestným činem v souladu s §137 tr. zákoníku. Obviněný rovněž namítl, že soudy pochybily i v tom, že Kooperativě pojišťovně, a. s., přiznaly statut poškozeného v trestním řízení, ačkoli pro to nebyly splněny podmínky v §43 tr. ř. Výrok o náhradě škody tak považuje obviněný z tohoto důvodu za nesprávný.
Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
V rámci dovolání (č. l. 398 – 401), které podal prostřednictvím advokáta JUDr. Pavla Blanického, obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že mu byl uložen nepřípustný trest, resp. trest, pro jehož uložení nebyly splněny zákonné podmínky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v nesprávném uložení úhrnného trestu namísto trestu souhrnného, neboť se domnívá, že měl být aplikován §43 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, byl odsouzen pro trestné činy, k nimž došlo v době od 22. 4. 2011 do 9. 10. 2011, tedy předtím, než byl vyhlášen Okresním soudem Praha-západ dne 30. 11. 2011 rozsudek pro jiný jeho trestný čin, k němuž došlo dne 29. 9. 2010. Má za to, že tak byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu a soud nalézací pochybil, pokud uložil namísto trestu souhrnného trest úhrnný. Stejného pochybení se pak dopustil i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v rámci dovoláním napadeného rozsudku, čímž byla porušena jeho práva na spravedlivý proces.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, a to ve výroku o trestu a náhradě škody a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí soudu nalézacímu, a dále zrušil rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Pokud se jedná o výroky o náhradě škody, obviněný dává Nejvyššímu soudu na zvážení postup podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy aby po zrušení výroku o náhradě škody bylo rozhodnuto tak, že se poškození a Kooperativa pojišťovna, a. s., odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že skutečně existuje disproporce mezi výrokem o vině v bodě 3) výroku a výrokem
o náhradě škody, neboť ve skutkové větě je vymezena pro tento dílčí skutek způsobená škoda celkovou částkou 69.716,- Kč, avšak výrok o náhradě škody ve prospěch poškozené pojišťovny Kooperativa, a. s., zní na částku 85.559,- Kč. Výrok o náhradě škody tudíž nemá oporu ve skutkových zjištěních zachycených ve výroku o vině a je zatížen vadou odpovídající jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Na druhou stranu nelze obviněnému přisvědčit v tom, že pojišťovně nenáleží právo požadovat náhradu škody způsobené trestným činem, neboť reálně poškozené organizaci pojišťovna plnila namísto viníka, a náleží jí tedy právo regresu zakotvené v §45 odst. 3 tr. ř.
Ve vztahu k námitce nesprávně uloženého trestu státní zástupce uvedl, že soud ukládá souhrnný trest v souladu s podmínkami §43 odst. 2 tr. zákoníku a v souladu s ustálenou soudní judikaturou lze v posuzovaném směru dále konstatovat, že soud uloží souhrnný trest i k již dříve uloženému souhrnnému trestu, popř. pokud bylo od jeho uložení upuštěno, ovšem jen za té podmínky, že veškeré sbíhající se trestné činy téhož pachatele, o nichž bylo rozhodováno ve více trestních řízeních, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 1997 sp. zn. 2 Tzn 58/97 – PR 4/1998 s. 196). Tato podmínka však v dané trestní věci naplněna nebyla, neboť – jak plyne z opisu rejstříku trestů – obviněný byl kromě dalších případů odsouzen rovněž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 2. 2011, sp. zn. 3 T 16/2011, a rovněž rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 17 T 41/2011. Vyhlášení obou těchto rozsudků časově spadá mezi trestnou činnost obviněného D. spáchanou dne 29. 9. 2010 (z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 17 T 177/2011) a období od 22. 4. 2011 do 8. 7. 2011, kdy spáchal trestnou činnost souzenou v této trestní věci. Nemůže se proto jednat o vícečinný souběh trestných činů, nýbrž jde o recidivu a pravidlo o ukládání souhrnného trestu se zde neuplatní. V tomto ohledu je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Jelikož je pravomocné meritorní rozhodnutí zatíženo vadou v aplikaci hmotně právních norem, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, v tom rozsahu, pokud ponechal bez nápravy rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, ve výroku o náhradě škody ve prospěch poškozené Kooperativy pojišťovny, a. s., a podle
§265m odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou organizaci s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a náhradě škody, o kterých poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným O. D. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení . Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Porušení určitých procesních ustanovení může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný O. D. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti částečně dovozuje z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace elektronická zařízení Ing. Vacka, a vyjádření poškozených stran ohledně způsobené škody) a z toho vyplývajících vadných skutkových zjištění (námitky stran nesprávně zjištěné výše škody s ohledem na opravitelnost transformátorů, resp. míru poškození jednotlivých transformátorů), jejich prostřednictvím prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzená výše škody z provedených důkazů nevyplývá, resp. že není zřejmé, o jaké důkazy soudy opírají její vyčíslení). Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Nejvyšší soud však shledal zásadní nedostatky ve výrocích stran adhézního řízení, kteréžto lze podřadit pod jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.
V rámci odůvodnění napadeného rozsudku a jemu předcházejícího rozsudku soudu nalézacího existuje disproporce mezi výrokem o vině pod body 1) - 2) a 4) – 7) a výrokem o náhradě škody. Společnosti ČEZ Distribuce, a.s., byla přiznána rozsudkem nalézacího soudu náhrada škody ve výši 268.644,63 Kč, kterážto však nemá oporu ve skutkové větě rozsudku, kdy celková částka zde uvedená činí 236.497,- Kč . Lze se domnívat, že soud vycházel z vyjádření společnosti ČEZ Distribuce, a.s., zaslané prostřednictvím právního zástupce k upřesnění náhrady škody v rámci připojení se k trestnímu řízení (č. l. 284 – 287 spisu), kdy od zde uvedené částky 348.644,63 Kč byly odečteny částky ve výši 70.000,- Kč a 10.000,- Kč, tedy celkem 80.000,- Kč, které obviněný zaplatil poškozené společnosti do dne vydání rozsudku nalézacího soudu (č. l. 327, 373 spisu). Stejná disproporce existuje i mezi výrokem o vině pod bodem 3) výroku o vině a výrokem o náhradě škody ve vztahu k poškozené Kooperativě pojišťovně, a.s., jíž byla přiznána částka ve výši 85.559,- Kč, přestože škoda vymezená pro uvedený dílčí skutek byla dle skutkové věty stanovena v celkové částce 69.716,- Kč. I zde lze předpokládat, že soud vycházel z vyjádření poškozené pojišťovny, v rámci něhož se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody (č. l. 219 spisu). Uvedené závěry stran přiznané výše škody tedy nemají oporu ve skutkové větě rozsudku, kdy odvolací soud uvedený nedostatek v rámci své přezkumné povinnosti neodstranil, když k odvolání obviněného pouze snížil soudem prvního stupně nesprávně stanovenou výši škody ve vztahu k poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s. Stěžejním je zde zejména skutečnost, že v rámci odůvodnění rozsudku nalézacího i odvolacího soudu absentuje jakékoli bližší odůvodnění stran výše přiznané náhrady škody, což činí uvedené rozhodnutí v tomto bodě nepřezkoumatelným.
Námitce obviněného, že poškozené Kooperativě pojišťovně, a. s., nenáleží právo požadovat náhradu škody způsobenou trestným činem, nelze přisvědčit. Dle ustanovení §45 odst. 3 tr. ř . jde-li o uplatnění nároku na náhradu škody, přecházejí práva, která tento zákon přiznává poškozenému, i na jeho právního nástupce. Tedy uplatní se zde tzv. právo regresu, které v projednávané věci svědčí poškozené Kooperativě pojišťovně, a. s., která vyplatila pojistné plnění, tedy plnila namísto viníka, tj. obviněného.
Obviněný v rámci podaného dovolání namítl i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , neboť má za to, že mu byl uložen nepřípustný trest, resp. trest, pro jehož uložení nebyly splněny zákonné podmínky. Je přesvědčen, že na místo trestu úhrnného mu měl být uložen trest souhrnný.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či je uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Námitka obviněného však svým obsahem spadá pod jiné hmotněprávní posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, které zahrnuje i otázky ukládání trestu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest , popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V projednávané věci však Nejvyšší soud naplnění uvedeného dovolacího důvodu nezjistil. Obviněný byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, pro trestnou činnost, jíž se dopustil v období od 21. 4. 2011 do 8. 7. 2011 Pravděpodobně nedopatřením obviněný uvedl jako datum spáchání prvního skutku den 22. 4. 2011, a jako datum ukončení trestné činnosti, pro niž byl odsouzen, pak den 9. 10. 2011. . Jeho vinu po podaném odvolání potvrdil svým rozhodnutím i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, jenž mu za toto trestní jednání uložil úhrnný trest odnětí svobody.
Obviněný namítl, že byl odsouzen pro trestné činy spáchané v době od 21. 4. 2011 do 8. 7. 2011, tedy předtím, než byl vyhlášen Okresním soudem Praha-západ dne 30. 11. 2011, pod č. j. 17 T 177/2011-190, první odsuzující rozsudek pro jiný jeho trestný čin. Má za to, že tak byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
Souhrnný trest bude soudem uložen i k již dříve uloženému souhrnnému trestu, popř. pokud bylo od jeho uložení upuštěno, ovšem jen za té podmínky, že veškeré sbíhající se trestné činy téhož pachatele, o nichž bylo rozhodováno ve více trestních řízeních, byly spáchány dříve, než byl v některém z těchto trestních řízení vyhlášen prvý odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 1997 sp. zn. 2 Tzn 58/97 – PR 4/1998 s. 196).
Ve vztahu k uvedenému lze uvést, že ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněný byl odsouzen pro skutek spáchaný dne 30. 1. 2011 (kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a/ tr. zákoníku) trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 2. 2011, sp. zn. 3 T 16/2011, který byl obviněnému doručen dne 19. 5. 2011, a téhož dne nabyl právní moci. Dále byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 17 T 41/2011, doručeným dne 12. 6. 2011, s právní mocí dne 21. 6. 2011, pro skutek spáchaný dne 11. 2. 2011 (kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a/ tr. zákoníku). Zde je třeba připomenout, že účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. Obviněný byl rovněž odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 10. 2012, č. j. 17 T 177/2011-250, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 13 To 8/20132 (první odsuzující rozsudek byl vyhlášen Okresním soudem Praha-západ dne 30. 11. 2011 , pod č. j. 17 T 177/2011-190), za trestnou činnost spáchanou dne 29. 9. 2010 (tzn. před doručením shora uvedených trestních příkazů ). Trestné činnosti v nyní projednávané věci se dopustil v období od 22. 4. 2011 do 8. 7. 2011, tj. po doručení shora uvedených trestních příkazů .
Z výše uvedeného je zřejmé, že trestné činnosti v nyní projednávané trestní věci se obviněný dopustil před vyhlášením prvního rozsudku ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ (č. j. 17 T 177/2011-190), ale po doručení shora uvedených trestních příkazů, přičemž trestné činnosti ve věci vedené u Okresního soudu Praha-západ (sp. zn. 17 T 177/2011) se dopustil před doručením shora citovaných trestních příkazů, a proto tyto trestné činy (sp. zn. 17 T 177/2011 a sp. zn. 33 T 150/2012), nejsou ve vztahu souběhu a podmínka vícečinného souběhu obsažená v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, zde tedy není splněna. Uvedená námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná.
Nad rámec těchto skutečností je nutno poznamenat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
IV.
Ze shora stručně rozvedených důvodů pak Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 věta prvá tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem − pobočka v Liberci ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 55 To 313/2013, v tom rozsahu, pokud bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, náhradu škody, a v části, v níž ponechal bez nápravy rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, ve výroku o náhradě škody ve prospěch poškozené Kooperativy pojišťovny, a. s. Současně zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 33 T 150/2012, ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému uložena povinnost poškozené Kooperativě Pojišťovně, a.s., VIG, se sídlem Rumunská 655/9, Liberec 4, zaplatit částku 85.559,- Kč. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. pak zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V souladu s ustanoveními §265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §265 tr. ř. byly poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ: 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, a Kooperativa Pojišťovna, a.s., VIG, se sídlem Rumunská 655/9, Liberec 4, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud tak učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. (k tomu viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3285).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata