ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.891.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 891/2014 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. srpna 2014 o dovolání podaném obviněným P. V. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 45/2014 ze dne 21. 2. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 178/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T 178/2013 ze dne 19. 12. 2013 byl dovolatel uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) k §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal obviněný P. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka Liberec rozsudkem sp. zn. 31 To 45/2014 ze dne 21. 2. 2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod jeho body 2), 3) a ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. následně rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části tohoto rozsudku. Za uvedené přečiny, jakož i za pokus ke zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, dovolatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti osmi měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že stran pokusu těžkého ublížení na zdraví, kterým byl shledán vinným, tak útočil na poškozeného pouze atrapou teleskopického obušku nižší kvality, ten měl pouze zastrašující charakter a také jej při útoku zlomil, a to při nepříliš intenzivních úderech. V této souvislosti zpochybnil svědecké výpovědi poškozeného P. M. a K. D. s tím, že jím vedené útoky nesměřovaly na hlavu poškozeného a nebyly razantní, čemuž svědčí i to, že v podstatě ke zranění poškozeného (až na drobné oděrky) nedošlo. S ohledem na uvedené proto nelze dovodit ani jeho úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Stran přečinu podílnictví (jímž byl rovněž shledán vinným) namítl, že ani v tomto případě nebyl prokázán jeho úmysl popsaným způsobem jednat, když nebylo prokázáno, že by úmyslně užíval kradený motocykl, a to ani v úmyslu nepřímém. Konečně k přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky byl shledán vinným neprávem, protože byť řídil označený automobil pod vlivem metamfetaminu, byl schopen vozidlo ovládat, nezpůsobil žádnou škodu, nikoho neohrozil a jeho tvrzení, že jeho schopnost řízení nebyla omezena, nebylo vyvráceno. Vzhledem k uvedenému potom navrhl, aby „Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc k novému projednání“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že především nelze zohlednit námitky dovolatele, kterými zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění, spočívající zejména v jeho tvrzení, že neútočil na hlavu poškozeného, intenzita jeho úderů byla malá, dále, že si ani neuvědomil a nemohl uvědomit, že jím užívaný motocykl je kradený a konečně i to, že byl schopen dobře ovládat jím řízené auto, přestože požil metamfetamin. Za právně relevantně uplatněné námitky je možné považovat pouze ty, v rámci kterých zpochybnil své zavinění v podobě jednání v nepřímém úmyslu, když právě k takovému závěru dospěly oba soudy. K těmto námitkám uvedla, že dovolatel ve všech zmiňovaných případech věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem (zákoníkem) a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn, a proto ve všech případech jednal v úmyslu nepřímém. Stran pokusu ke zločinu těžkého ublížení na zdraví uvedla, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že cílený útok dovolatele na poškozeného byl veden teleskopickým obuškem do hlavy takovou intenzitou, že došlo k rozlomení obušku a bylo jím možno způsobit velmi vážný až fatální následek, pokud by úder zasáhl slabší spánkovou část lebky. Útok byl veden razantně, ve vzteku a opakovaně na lebku poškozeného. Co se týče kvality obušku, tak ta byla srovnatelná s teleskopickým obuškem užívaným ozbrojenými složkami. Jeho úmyslné jednání lze shledat i v případě přečinu podílnictví, když z učiněných skutkových zjištění plyne, že dovolatel věděl, že šlo o kradený motocykl, když ten měl půjčený od osoby, o které věděl, že páchá krádeže motorových vozidel (měl od ní půjčený ukradený automobil) a motocykl také startoval provizorním (neoriginálním) klíčem, přičemž věděl, že šlo o motorové vozidlo větší hodnoty. Konečně k přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky uvedla, že předmětné vozidlo řídil prokazatelně pod vlivem metamfetaminu, kdy znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie byla tato látka zjištěna v krevním vzorku dovolatele v kritické době, a to v množství 550 ng/ml. Tím došlo k výraznému zhoršení jeho řidičských schopností, a to i s poukazem na dnes aktuální nařízení vlády č. 41/2014 o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot. Na uvedeném potom nic nemění ani okolnost nekritického (subjektivního) náhledu dovolatele. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že ani u jednoho z označených trestných činů (kterými byl shledán vinným) se předmětného jednání nedopustil úmyslně (a to ani v úmyslu nepřímém) a jeho jednání tak nenaplnilo subjektivní stránku označených trestných činů. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že jednak útočil na poškozeného způsobem, kdy mu nechtěl způsobit těžkou újmu na zdraví a nebyl ani s jejím případným vznikem srozuměn, jednak nevěděl, že užívá odcizené vozidlo a jednak sice vozidlo řídil pod vlivem metamfetaminu, ale vozidlo plně ovládal a nikoho neohrožoval. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, proč uvěřily svědeckým výpovědím poškozeného P. M. a svědkyně K. D., doplněným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ze kterého plyne, že byla zjištěna tržná rána na hlavě poškozeného způsobená tupým násilím velké intenzity, a to v oblasti, kde běží jedna z největších nitrolebních tepen. Intenzitu zmíněného násilí dokládá i rozlomení obušku a lze tak plně souhlasit se závěry soudů, že pokud by se poškozený rukama nebránil přímému dopadu zbraně na svou hlavu, mohlo by snadno dojít (i v souladu se závěry zmíněného znaleckého posudku) ke vzniku zlomenin, poranění mozku či nitrolebních cév a tedy k těžké újmě na zdraví či dokonce k ohrožení na životě. Pokud k takovému následku nedošlo, bylo věcí náhody a souhry okolností, a proto označený zločin zůstal pouze ve fázi pokusu. Stran přečinu podílnictví potom z učiněných skutkových zjištění plyne, že předmětný motocykl si půjčoval opakovaně od muže, o kterém věděl, že ten odcizuje motorová vozidla (za což byl i soudně trestán), přičemž dovolatel si již v minulosti takové (odcizené) vozidlo od onoho muže půjčil. Žádné doklady od motocyklu neměl a k jeho startování neměl ani originální klíček. Jeho tvrzení, že nevěděl, že se jedná o odcizený motocykl, takto ve světle uvedených skutečností neobstojí s tím, že jeho jednání minimálně ve formě nepřímého úmyslu z učiněných skutkových zjištění zjevně plyne. Stejně tak neobstojí jeho tvrzení, že sice řídil motorové vozidlo pod vlivem metamfetaminu, ale byl schopen jej ovládat. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie totiž plyne, že množství metamfetaminu v krevním vzorku dovolatele v rozhodné době bylo nepochybně do té míry výrazné, že bylo vyloučeno, aby bezpečně ovládal řízení motorového vozidla. Na uvedeném nic nemění ani (subjektivní) tvrzení dovolatele, že byl schopen vozidlo ovládat a nikoho neohrožoval. Jeho námitky tak ve svém celku jsou námitkami skutkovými, kdy absenci subjektivní stránky označených trestných činů dovolatel dovozuje z jiného (jím předestřeného skutkového děje), který je zcela rozdílný od učiněných skutkových zjištění, ke kterým zákonu odpovídajícím způsobem dospěly soudy. Proto ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i ty jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka