ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.964.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 964/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2014 o dovolání, které podal obviněný V. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 3 To 32/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novén Jičíně pod sp. zn. 1 T 73/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 3 To 32/2014, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 1 T 73/2013, zrušují .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 1 T 73/2013 , byl obviněný V. H. v řízení proti uprchlému uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 trestního zákoníku. Za to byl podle §196 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena povinnost vyvinout úsilí k doplacení dlužného výživného vedle řádně placeného výživného již v průběhu zkušební doby.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 3 To 32/2014 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b) trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 trestního řádu obviněného nově uznal vinným ze spáchání dvou přečinů zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku, a to na upraveném skutkovém základě, že
„1. od 14. 10. 2010 do 1. 11. 2012 ve S., okr. N. J. ani jinde, po delší dobu než čtyři měsíce, neplnil vyživovací povinnost vyplývající mu ze zákona o rodině a dále stanovenou mu rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 91 Nc 328/2007-14 ze dne 6. 11. 2007 s právní mocí dne 20. 12. 2007 na nezletilou X. a nezletilou Y, celkem ve výši 4.000,- Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci k rukám oprávněné K..H., čímž na výživném způsobil dluh ve výši 100.000 Kč,
2. od 2. 11. 2012 do 30. 4. 2013 ve S., okr. N. J. ani jinde, po delší dobu než čtyři měsíce, neplnil vyživovací povinnost vyplývající mu ze zákona o rodině a dále stanovenou mu rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 91 Nc 328/2007-14 ze dne 6. 11. 2007 s právní mocí dne 20. 12. 2007 na nezletilou X. a nezletilou Y., celkem ve výši 4.000,- Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci k rukám oprávněné K. H., čímž na výživném způsobil dluh ve výši 24.000 Kč“.
Za to byl podle §196 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný V. H. prostřednictvím obhájce dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu obhájce uvedl, že nalézací i odvolací soud vedly řízení proti obviněnému jako proti uprchlému, ačkoli nebyly splněny podmínky pro řízení proti uprchlému podle §302 trestního řádu, čímž zároveň nebyly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacím soudem dne 14. 3. 2014 v nepřítomnosti obviněného, ani podmínky pro konání hlavního líčení soudem prvního stupně v dnech 10. 12. 2013 a 20. 12. 2013 v nepřítomnosti obviněného. Navíc mu nebylo doručeno vyrozumění o hlavním líčení dne 10. 12. 2013 jako obhájci obviněného, když mu bylo doručeno pouze předvolání určené pro obviněného. Obdobně mu nebylo doručeno předvolání obviněného k veřejnému zasedání ze dne 14. 3. 2014. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obhájce obviněného namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu o vině obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutků a také na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, jelikož z důkazů provedených soudem prvního stupně a zopakovaných odvolacím soudem nebylo prokázáno, zda bylo v možnostech a schopnostech obviněného plnit svou vyživovací povinnost k nezletilým dcerám v předmětném období, a zda měl v těchto obdobích vůbec reálnou možnost svou vyživovací povinnost plnit.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a po jeho zrušení podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 trestního řádu a nebude se k němu vyjadřovat. Současně souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i z hlediska §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Obviněný V. H. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Toto ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Pokud se tak nestalo, byl by obviněný zkrácen na svém právu, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Jelikož obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu argumentoval tím, že k porušení §202 odst. 2 trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a §233 odst. 1, 2 trestního řádu o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání došlo v důsledku toho, že jeho trestní stíhání bylo vedeno jako proti uprchlému, ačkoli pro to nebyly splněny podmínky §302 trestního řádu, uplatnil své námitky relevantně.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je či není v souladu se způsobem jednání předpokládaným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Rovněž tento dovolací důvod uplatnil obviněný relevantně, když namítl, že důkazy provedenými soudem prvního stupně a zopakovanými odvolacím soudem nebylo prokázáno, zda bylo v možnostech a schopnostech obviněného plnit svou vyživovací povinnost k nezletilým dcerám v předmětném období, a zda měl v těchto obdobích vůbec reálnou možnost svou vyživovací povinnost plnit.
Poněvadž Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu přitom dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podmínky pro řízení proti uprchlému ve smyslu §302 trestního řádu byly v projednávané věci splněny, když trestní stíhání proti obviněnému jako uprchlému bylo zahájeno proto, že se obžalovaný skrýval. Nelze souhlasit s námitkou obviněného, že nebyl řádně předvoláván k výslechu, když z trestního spisu vyplývá opak, tedy že předvolání k výslechu obviněného převzal osobně společně s usnesením o zahájení trestního stíhání dne 1. 11. 2012 (viz č. l. 26 verte). Jestliže se následně obviněný stal pro orgány činné v trestním řízení nekontaktní, a nepodařilo se i přes vyhlášené pátrání a posléze i vydání zatykače zjistit jeho pohyb a pobyt, bylo trestní stíhání jako proti uprchlému vedeno v souladu s §302 a násl. trestního řádu.
Naproti tomu ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je důvodné. Přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce. Přitom je nutné zdůraznit, že se jedná o trestný čin trvající, z čehož plyne, že trvá po celou dobu existence protiprávního stavu, který pachatel svým jednáním vyvolal. V projednávané věci byl správně jako mezník oddělující jeden skutek (ad 1.) od druhého (ad 2.) stanoven okamžik zahájení trestního stíhání obviněného doručením usnesení o zahájení trestního stíhání. Pokud jde o subjektivní stránku, pak ani u jednoho skutku nejsou ve skutkových větách (ani v rozhodnutí soudu prvního stupně, ani v rozhodnutí soudu odvolacího) popsány žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno na zavinění obviněného usuzovat. Je zde toliko konstatován objektivní stav, že obviněný měl vyživovací povinnost plnit, ovšem ji neplnil. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu je patrné, že soud při posouzení zavinění vycházel v podstatě pouze z neprocesního vysvětlení, které obviněný učinil ještě v rámci postupu před zahájením trestního stíhání. Takový postup nalézacího soudu sice správně odvolací soud odmítl, nicméně sám pak vystavěl závěr o zavinění na okolnosti, že obviněný nebyl v rozhodné době veden na úřadu práce, a že od 1. 9. 2007, kdy je veden u OSSZ P. jako osoba samostatně výdělečně činná, nehradí od roku 2010 povinné platby na pojistném a nepodal přehledy o příjmech a výdajích. K osobním a majetkovým poměrům obviněného nebylo zjištěno nic dalšího, zejména nebylo zjištěno nic k posouzení otázky, zda vůbec a případně v jaké výši byl obviněný schopen plnit vyživovací povinnost. Trestní odpovědnost obviněného tak v podstatě spočívala pouze na objektivním principu.
Skutková zjištění vtělená do výroku o vině tedy v žádném směru neumožňují dovodit, že obviněný od 14. 10. 2010, resp. od 2. 11. 2012 skutečně z nedbalosti neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného, ani v jakém rozsahu. Byl-li soudem zjištěný skutek po právní stránce posouzen jako přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku, je zřejmé, že soud své rozhodnutí založil na nesprávném hmotně právním posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Odvolací soud výše konstatovaná pochybení nenapravil, když je pouze v naznačeném směru korigoval, čímž zatížil i své vlastní rozhodnutí vadami, které zákon předpokládá ve shora citovaném dovolacím důvodu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2014, sp. zn. 3 To 32/2014, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 1 T 73/2013. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož otázky, z nichž je dovozováno zavinění obviněného, patří mezi základní skutkové okolnosti, a vzhledem k průběhu a výsledkům přípravného řízení nebyl dán dostatečný a spolehlivý podklad pro posouzení, zda je obviněný stavěn před soud důvodně, rozhodl dále Nejvyšší soud tak, že podle §265 l odst. 1 trestního řádu přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia, kdy státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu). Jde v podstatě o to, aby vyšetřování zaměřil na zjištění okolností rozhodných pro posouzení zavinění obviněného, zejména zda vůbec bylo v předmětném období v jeho možnostech a schopnostech plnit jeho vyživovací povinnost k nezletilým dcerám. Teprve po objasnění shora naznačených základních skutkových okolností bude možno uvažovat o tom, že výsledky přípravného řízení jsou jednak podloženy opatřenými (proveditelnými) důkazy a jednak postačují k tomu, aby ve věci obviněného V. H. bylo možno podat obžalobu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 18. září 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký