ECLI:CZ:NS:2014:3.TZ.13.2014.1
sp. zn. 3 Tz 13/2014-15
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 26. března 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. K. proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 1 T 27/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 1 T 27/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §368 tr. ř. a čl. III. odst. 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 v neprospěch obviněného R. K.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Břeclavi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 1 T 27/2007, byl R. K. uznán vinným trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty dle §249b tr. zák., trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu dle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 2 tr. zák., za což byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 23 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 4. 2007.
Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 PP 134/2007, které nabylo právní moci téhož dne, byl odsouzený R. K. z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání 5-ti let s dohledem a dále bylo odsouzenému také uloženo, aby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Zbytek trestu, ze kterého byl odsouzený podmíněně propuštěn, činil přitom 316 dnů. Zkušební doba podmíněného propuštění uplynula dne 6. 11. 2012.
Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 1 T 27/2007, bylo ve smyslu §368 tr. ř. rozhodnuto, že je odsouzený R. K. účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a že se odsouzenému dle čl. III. odst. 2 amnestie prezidenta republiky promíjí zbytek nevykonaného trestu odnětí svobody v trvání 316 dnů uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 4. 2007, č. j. 1 T 27/2007-455, se zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 PP 134/2007, s podmínkou, že se odsouzený nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení, k němuž se toto rozhodnutí váže. Usnesení Okresního soudu v Břeclavi nabylo právní moci dne 4. 6. 2013.
Proti citovanému usnesení Okresního soudu v Břeclavi podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K. Podle jejího názoru napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních §368 tr. ř. a čl. III. odst. 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 v neprospěch obviněného R. K.
Stěžovatelka ve svém mimořádném opravném prostředku především poukázala na skutečnost, že formální podmínky pro vydání usnesení o účasti odsouzeného na amnestii sice splněny byly, když Okresní soud Brno-venkov nerozhodl o tom, zda se odsouzený ve zkušební době podmíněného propuštění osvědčil, a tedy ani nenastala fikce, že odsouzený trest vykonal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn (§91 odst. 2 tr. zák.). Odsouzený byl tak k 1. 1. 2013 osobou, které byl před 1. 1. 2013 uložen trest splňující podmínky stanovené v čl. III. odst. 2 amnestie prezidenta republiky, přičemž zbytek tohoto trestu nebyl k uvedenému datu vzhledem k absenci zmíněného usnesení o osvědčení se vykonán.
Je však třeba mít na paměti, že vzhledem k záměrům sledovaným amnestií by aplikací jejích ustanovení nikdy nemělo dojít ke zhoršení postavení odsouzeného, tzn. že amnestie by měla být ze své podstaty odsouzenému vždy ku prospěchu, což se ovšem v tomto případě nestalo. Odsouzenému totiž začala na základě napadeného usnesení Okresního soudu v Břeclavi dle čl. III. odst. 1 amnestie prezidenta republiky běžet nová 5-ti letá zkušební doba, po kterou bude soud sledovat, zda se odsouzený nedopustil trestného činu, přičemž také nelze za současného stavu věci rozhodnout o žádosti odsouzeného o zahlazení.
S odkazem na shora uvedené m inistryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 1 T 27/2007, byl R. K. uznán vinným trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty dle §249b tr. zák., trestným činem podvodu dle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu dle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 2 tr. zák., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání 23 měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 4. 2007.
Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 PP 134/2007, které nabylo právní moci téhož dne, byl odsouzený R. K. z výkonu trestu podmíněně propuštěn, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání 5-ti let s dohledem a dále bylo odsouzenému také uloženo, aby dle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Zbytek trestu, ze kterého byl odsouzený podmíněně propuštěn, činil přitom 316 dnů. Zkušební doba podmíněného propuštění uplynula dne 6. 11. 2012.
Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 1 T 27/2007, bylo ve smyslu §368 tr. ř. rozhodnuto, že je odsouzený R. K. účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a že se odsouzenému dle čl. III. odst. 2 amnestie prezidenta republiky promíjí zbytek nevykonaného trestu odnětí svobody v trvání 316 dnů uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 4. 2007, č. j. 1 T 27/2007-455, se zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 PP 134/2007, s podmínkou, že se odsouzený nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení, k němuž se toto rozhodnutí váže. Usnesení Okresního soudu v Břeclavi nabylo právní moci dne 4. 6. 2013.
Podle §368 tr. ř. rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je osoba, jíž byl pravomocně uložen trest, účastna amnestie, učiní soud, který rozhodl v prvním stupni. Odpykává-li si taková osoba v době rozhodování trest odnětí svobody, učiní rozhodnutí soud, v jehož obvodu se trest vykonává. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
Podle čl. III. odst. 1 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 se promíjí s podmínkou, že se osoba, které byl trest prominut, nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení, nepodmíněné tresty odnětí svobody uvedené v odstavci 2 a 3 tohoto článku.
Podle čl. III. odst. 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 se promíjí nevykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky, pokud byly tyto tresty pravomocně uloženy před 1. lednem 2013, pokud byl uložen trest nepřevyšující 24 měsíců a zároveň nebyl trest uložen
a) za zločin, při němž byla způsobena smrt nebo těžká újma na zdraví, nebo
b) za zločin proti životu a zdraví, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, anebo proti rodině
a dětem, nebo
c) osobě, která kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto článku, byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo která byla v posledních pěti letech před 1. lednem 2013 propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody, pokud se na ni nehledí, jako by odsouzena nebyla.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že zkušební doba podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody stanovená usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 PP 134/2007, uplynula dne 6. 11. 2012, tj. ještě před vyhlášením rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, a bylo proto povinností soudu provést šetření o tom, zda se podmíněně propuštěný ve zkušební době osvědčil či nikoliv. Teprve v případě, že by soud dospěl k závěru, že se podmíněně propuštěný ve zkušební době neosvědčil, by použití amnestie přicházelo v úvahu (srovnej R 48/1976).
Je pravdou, že formální podmínky pro vydání usnesení o účasti odsouzeného na amnestii splněny byly, neboť Okresní soud Brno-venkov nerozhodl o tom, zda se podmíněně propuštěný ve zkušební osvědčil a nenastala tak fikce, že odsouzený trest vykonal dnem, kdy byl podmíněně propuštěn (§91 odst. 2 tr. zák.), která by použití amnestie vylučovala, ovšem použitím amnestie začala obviněnému nově běžet zkušební doba vyplývající z čl. III. odst. 1 amnestie prezidenta republiky, což má nepochybně za následek zhoršení postavení odsouzeného. Lze souhlasit se stěžovatelkou, že amnestie by měla být ze své podstaty odsouzenému vždy ku prospěchu, což se ovšem postupem Okresního soudu v Břeclavi nestalo.
Vzhledem k tomu, co je uvedeno výše Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. 5. 2013, sp. zn. 1 T 27/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §368 tr. ř. a čl. III. odst. 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 v neprospěch obviněného R. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Zrušil i všechna další rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v daném případě znamená, že okresní soud rozhodne o tom, zda se obviněný R. K. podmíněně propuštěný z výkonu trestu odnětí svobody usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 1 PP 134/2007, ve zkušební době osvědčil či nikoliv. Teprve v případě, že by soud dospěl k závěru, že se podmíněně propuštěný ve zkušební době neosvědčil, rozhodne o použití amnestie.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata