ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1235.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 1235/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka, ve věci žalobkyně I.T.A. - Institut Technologických Aplikací s.r.o. , IČO 27876357, se sídlem v Praze 5, Vratičová 277/11, zastoupené JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Vrstvách 827/11, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 753.500,- USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 82/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2012, č. j. 51 Co 283/2012 - 106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 16. 2. 2012, č. j. 41 C 82/2010 - 88, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody ve výši 753.500,- USD s příslušenstvím. Škoda měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Policie ČR, spočívajícího v nepřiměřeně dlouhém zajištění zásilky polykrystalického křemíku v návaznosti na zahájení trestního stíhání jednatele žalobkyně RNDr. Ing. P. K., DrSc., během něhož uplynula expirační lhůta zabavené věci. Škoda měla spočívat v nákladech na náhradní dodávku polykrystalického křemíku v částce 225.000,- USD a penále za jeho pozdní dodání v částce 528.500,- USD.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Dne 31. 7. 2007 byla orgánům činným v trestním řízení podle §78 trestního řádu vydána zásilka polykrystalického křemíku, specifikovaná v žalobě. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že expirační lhůta zboží uplynula dne 12. 10. 2007. Dne 10. 1. 2008 byl vyhotoven znalecký posudek, jenž zkoumal i zajištěný materiál. Usnesením Policie ČR ze dne 30. 8. 2010 bylo zahájeno trestní stíhání jednatele žalobce pro trestný čin podvodu podle §250 trestního zákona, přičemž k jeho spáchání mělo dojít v úmyslu obohatit se na cizím majetku a uvést jiného v omyl (vydáváním bezcenného materiálu za polykrystalický křemík). Proti jednateli žalobce byla podána obžaloba pro trestný čin, kterého se měl dopustit právě za použití zajištěného materiálu.
Soud prvního stupně žalobu zamítl. Samotné zajištění shledal zcela souladné se zákonem. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání stále trvá, nelze dovodit, že by bylo zajištění věci nezákonné, když je dáno důvodné podezření, že věci bylo užito ke spáchání trestného činu. K nepřiměřené délce zajištění, v jejímž důsledku došlo k uplynutí expirační lhůty, soud prvního stupně uvedl, že minimálně do vyhotovení znaleckého posudku dne 10. 1. 2008 bylo zadržení věci naprosto nezbytné. K datu expirace zboží dne 12. 10. 2007 tedy bylo zajištění věci opodstatněné a poté již datum případného vrácení věci bylo bez významu ke splnění závazku žalobkyně vůči kupujícímu, neboť zboží uplynula expirační doba. Škoda v podobě nákladů na náhradní dodávku proto nemůže být v příčinné souvislosti s tvrzenou nepřiměřeně dlouhou dobou zajištění věci.
Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a plně se ztotožnil i s jeho odůvodněním. Též uvedl, že do skončení předmětného trestního řízení nelze tvrzenou nezákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení posoudit.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že předmětné zboží, zajištěné dne 31. 7. 2007, se netýká trestního řízení, vedeného proti jednateli žalobkyně, a proto nemělo dojít k jeho zajištění. Dále uvádí, že zajištěné zboží bylo ze strany Policie ČR poškozeno v důsledku nevhodného uskladnění (nachází se ve skladě s alkoholovými výpary, majícími negativní vliv na polykrystalický křemík), což představuje podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 356/2003, nesprávný úřední postup. Odvolacímu soudu taktéž vytýká, že pominul důkazy, které nesvědčí závěru o absenci příčinné souvislosti a předčasnosti žaloby. Nesprávnost jeho právního posouzení žalobkyně spatřuje zejména v tom, že se vůbec nezabýval otázkou, zda jí skutečně vznikla škoda a zda mohla být způsobena ze strany Policie ČR nesprávným a zcela nevhodným uskladněním tohoto specifického druhu zboží. Pokud by se tím soudy nižších stupňů zabývaly, musely by podle názoru žalobkyně nutně dojít k závěru, že příčinná souvislost je dána. Žaloba nemůže být ani předčasná, neboť ke škodě již došlo.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Rozsudek odvolacího soudu stojí na tom, že postup Policie ČR při zajištění zásilky polykrystalického křemíku nepředstavuje nesprávný úřední postup, kterým by se mohl stát až tehdy, pokud by trestní stíhání, v němž byla zajištěná věc zkoumána, skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby obviněného jednatele žalobkyně. Závěr o absenci jedné z podmínek odpovědnosti státu za tvrzenou škodu, tj. nesprávného úředního postupu, dovolatelka nijak nezpochybňuje, což činí její dovolání nepřípustným pro absenci vymezení relevantního dovolacího důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1423/2004, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1046/2008; rozhodnutí Nejvyššího soudu zde odkazovaná jsou veřejnosti dostupná na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz).
Skutkové tvrzení o nesprávném uskladnění zajištěného polykrystalického křemíku nevyplývá z žaloby, kterou žalobkyně uplatnila toliko jeden skutkový základ svých nároků na náhradu škody v podobě nákladů na náhradní dodání zboží a penále, a to nezákonné zadržení polykrystalického křemíku po dobu překračující jeho expiraci, ale bylo žalobkyní předloženo soudu až při prvním jednání ve věci dne 4. 11. 2010. Zároveň s ním však nebyl uplatněn řádný návrh na připuštění změny (rozšíření) žaloby podle §95 odst. 1 o. s. ř., který by reflektoval nejen nově uplatněný skutek, z něhož hodlala žalobkyně dovodit odpovědnost státu za škodu, ale který by obsahoval rovněž nový žalobní požadavek na přiznání náhrady škody vedle dvou žalobních požadavků již uplatněných. Nelze přitom přehlédnout, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem a soud prvního stupně proto nebyl povinen, ale ani oprávněn, žalobkyni o právu navrhnout připuštění změny žaloby poučit (§118a odst. 4 o. s. ř.). Protože daný nárok nebyl předmětem řízení a odvolací soud na jeho posouzení svůj rozsudek nezaložil, míjí se tento žalobkyní uplatněný dovolací důvod s předmětem řízení, což jej diskvalifikuje z možnosti přiznat rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Uvedené ostatně platí i pro dovolací námitky žalobkyně týkající se jejího tvrzení o tom, že zajištěná věc byla bez významu pro probíhající trestní stíhání, když s tímto tvrzením jednak přišla žalobkyně až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a odvolací soud proto k němu nemohl přihlédnout (srov. §205a o. s. ř.), a zároveň jde o tvrzení napadající zákonnost rozhodnutí o zajištění věci, které žalobkyní nebylo v trestním řízení zpochybněno (srov. §8 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/).
Pokud jde o tvrzené vady řízení (neprovedení žalobkyní navrhovaných důkazů, nevypořádání námitek žalobkyně proti znaleckému posudku), jedná se o dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ke kterým se v případě posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (§237 odst. 3 in fine ), a samy o sobě tedy nemohou založit přípustnost dovolání.
Dovolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1886/2012).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2014
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu