ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1618.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1618/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce: Ing. P. N., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem Schoultz & Partners, advokátní kancelář s. r. o. se sídlem Vladislavova 17, Praha 1, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o zaplacení 1,505.146,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 306/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2013, č. j. 29 Co 471/2012-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky 1,505.146,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§237 o. s. ř.), a sice zda má poškozený z nezákonného rozhodnutí právo na náhradu škody ve výši skutečně vynaložených nákladů obhajoby, tj. ve výši smluvní odměny, a nikoliv jen do výše stanovené advokátním tarifem.
Uvedená otázka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť v otázce, zda žalobci náleží náhrada škody ve výši skutečně uhrazené smluvní odměny advokáta, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které výše mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu představuje limit rozsahu poskytované náhrady škody podle §31 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, dále jen „OdpŠk“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 101/2013, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013, a ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1277/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ani námitka, že soudy měly aplikovat ustanovení občanského zákoníku upravující náhradu škody, nemůže přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit, když aplikace speciální úpravy obsažené v ustanovení §31 odst. 1 a 3 OdpŠk má přednost před aplikací ustanovení občanského zákoníku, podle nějž by se postupovalo jen tehdy, pokud by zvláštní zákon neobsahoval vlastní právní úpravu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2032/2013, a ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 294/2014). Nadto se otázkou ústavnosti předmětné právní úpravy zabýval již Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (publikovaným pod č. 84/2007 Sb.), kdy ústavnost předmětné právní úpravy posuzoval na základě návrhu obecného soudu ve skutkově velice obdobné věci jako je nyní projednávaná. Závěry, které dovolatel činí z jím citované judikatury Ústavního soudu, považuje přitom dovolací soud za zavádějící, když si dovolatel zřejmě neozřejmil, že právní úprava obsažená nyní v ustanovení §31 odst. 3 OdpŠk, byla dříve obsažena v ustanovení §31 odst. 4 OdpŠk (novelizace byla provedena zákonem č. 160/2006 Sb.), zatímco nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01 (publikovaným pod č. 234/2002 Sb.) bylo zrušeno ustanovení §31 odst. 3 OdpŠk ve znění: „Nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody vznikne pouze tehdy, pokud rozhodnutím vznikla škoda a pokud náhrada nákladů již nebyla přiznána podle procesních předpisů.“ Z toho pak vycházel i dovolatelem citovaný nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. I. ÚS 153/02.
Jelikož dovolatel podal dovolání proti celému rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně i co do výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i dovolání do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení nemá zákonem stanovené náležitosti. Dovolatel nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v uvedeném rozsahu (§241a odst. 2 a §237 až §238a o. s. ř.), když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nespočívala na posouzení shora uvedených právních otázek a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatel ve svém dovolání neuvedl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu