ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2138.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2138/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) K. K. , a b) Cihelny Prostějov – Držovice s.r.o. , IČ: 26222272, se sídlem v Prostějově 7, U cihelny 2, oba zastoupeni Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1929/10, proti žalované České republice – Českému báňskému úřadu, sídlem v Praze 1, Kozí 748/4, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 56.354.120,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 99/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, č. j. 29 Co 38/2013 – 156, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2012, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 56.354.120,- Kč s příslušenstvím. Uvedeného nároku se žalobci domáhali jako náhrady škody (ušlého zisku), který jim měl vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Obvodního báňského úřadu v Brně.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobců odmítl jako nepřípustné.
Žalobci v dovolání nesouhlasí se skutkovým závěrem o tom, že obsah žádosti
o poskytnutí informace byl zavádějící. Naopak tvrdí, že z obsahu žádosti jednoznačně vyplývá, že „činnost měla být prováděna výhradně v hranicích již stanoveného dobývacího prostoru D., přičemž cihlářská surovina není součástí vyhrazeného ložiska D., ale že se jedná o nerost nevyhrazený, který je možné dobývat pouze na základě činnosti prováděné hornickým způsobem, přičemž tuto činnost je možné provádět pouze v prostoru k tomuto účelu určeném v rozhodnutí o využití území.“ Na základě této skutečnosti, odlišné od skutkových zjištění odvolacího soudu, se žalobci domnívají, že úřední postup Obvodního báňského úřadu nebyl správný. Daná námitka tedy zřetelně směřuje proti skutkovým zjištěním, nikoli právnímu posouzení věci odvolacím soudem, a není tak způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Vyřešení dalších otázek, které žalobci dovolacímu soudu předložili (chybný výklad právního úkonu – žádosti o poskytnutí informace, věcná legitimace žalobce ad b/) se nemůže v poměrech žalobců projevit příznivějším rozhodnutím, což je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněný pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), když nezpochybněný závěr o absenci nesprávného úředního postupu k zamítnutí žaloby postačuje.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.)
a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu