ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2359.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2359/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilého L. Z. , zastoupeného Městským úřadem Valašské Meziříčí, se sídlem Valašské Meziříčí, Náměstí 7/5, syna Ing. M. Z. , právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Machálkem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Palackého 470, a J. K. , právně zastoupené JUDr. Zuzanou Běťákovou, advokátkou se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 168/18, o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 52 Nc 880/2010, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2014, č. j. 13 Co 431/2013-638, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl usnesením ze dne 3. září 2013, č. j. 52 Nc 880/2010-604, že se otci osvobození od soudních poplatků nepřiznává a návrh otce na vydání předběžného opatření, kterým by bylo otci sníženo výživné pro nezletilého L. Z., se zamítá. Soud prvního stupně následně zamítl doplňujícím usnesením ze dne 25. října 2013, č. j. 52 Nc 880/2010-628, (dále jen souhrnně „usnesení soudu prvního stupně“) návrh otce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. ledna 2014, č. j. 13 Co 431/2013-638, (dále jen „usnesení odvolacího soudu“) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se otci osvobození od soudních poplatků přiznává, ve zbývající části usnesení okresního soudu potvrdil.
Proti výroku II. usnesení odvolacího soudu v části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, v části, v níž soud prvního stupně rozhodl, že se zamítá návrh otce na ustanovení zástupce z řad advokátů, podal otec (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“), jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel ve svém podání uvádí, že soudy pochybily, když mu neustanovily zástupce z řad advokátů, neboť z dokladů uvedených ve spisech je prokázáno, že se sice brání aktivně, avšak velmi špatně, když mu soud vyměřil platit výživné ve výši 5.000,- Kč měsíčně a splácet dlužné výživné ve výši 491.000,- Kč, přestože jeho čistý měsíční příjem je 1.500,- Kč. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve vymezené části změnil tak, že rozhodne podle návrhu otce, případně napadené usnesení zrušil a vrátil věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 28. ledna 2014, Nejvyšší soud jako soud dovolací (dále jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel se ve svém podání odkazuje na §237 o. s. ř., aniž by však specifikoval, která ze čtyř možných okolností má být dle jeho názoru naplněna. Dovolatel se omezuje na tvrzení, že se evidentně není schopen dostatečně sám bránit, když mu bylo i přes jeho nízké příjmy vyměřeno vysoké výživné. Není tak naplněna podmínka, kterou stanoví ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tedy že dovolání musí obsahovat vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 a §238 o. s. ř.).
V souzené věci tak nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá občanského soudního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 24. září 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu