ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2903.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2903/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněné UniCredit Leasing CZ, a.s ., se sídlem v Praze 4, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 15886492, zastoupené JUDr. Richardem Halškou, advokátem se sídlem v Praze 7, Partyzánská 26, proti povinné J.T.A. spol. s r. o. , se sídlem v Praze 2, Italská 19, identifikační číslo osoby 44850239, pro částku 148.715,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 52 EXE 1507/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 25. března 2013, č.j. 23 Co 556/2012-28, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 21. listopadu 2012, č.j. 52 EXE 1507/2012-19, jímž obvodní soud zamítl návrh oprávněné na nařízení exekuce. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na ustanovení §14b a §18a zákona č. 300/200 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, a §45 a následující o. s. ř. závěrem, že nedoručila-li rozhodkyně svůj rozhodčí nález do datové schránky povinné, nelze jej považovat za řádně doručený, a tedy ani pravomocný a vykonatelný. Své tvrzení, že datová schránka povinné byla znepřístupněna, oprávněná neprokázala.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení „§239 odst. 3 o. s. ř.“ (jež ovšem občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2013, který je nutno s ohledem na datum vydání rozhodnutí odvolacího soudu aplikovat, neobsahuje), oprávněná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je „právně neakceptovatelné“ a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 25. března 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 , a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V souzené věci oprávněná sice přípustnost dovolání dovozovala poukazem na určité (ovšem již neexistující) ustanovení občanského soudního řádu, nesplnila však svou zákonnou povinnost vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů splnění dovolání. O tom, že vycházela z nesprávného předpokladu, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, svědčí nepřípadný poukaz na ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., tedy zjevně na právní úpravu účinnou do 31. 12. 2012, V důsledku nesprávného závěru o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 dovolání neobsahuje ani údaj, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání (viz ustanovení §241b odst. 2 in fine o. s. ř., odkazující na §237 až 238a ), kterýžto nedostatek ovšem již po uplynutí dovolací lhůty napravit nelze.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl (obdobně též viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014).
Pouze pro doplnění Nejvyšší soud uvádí, že dovolání by nemohlo být úspěšné, ani kdyby uvedený nedostatek neexistoval, jelikož skutková námitka, že povinná žádost podle ustanovení §18a odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. nepodala, byla vznesena teprve v dovolání tedy jako novum, jež je podle §241a odst. 6 o. s. ř. nepřípustné. Totéž platí o listinných důkazech, jež měly podpořit dovolatelčino tvrzení, že datová schránka povinné byla v předmětném období doručování rozhodčího nálezu znepřístupněna, a které v odvolání doloženy nebyly.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Vladimír Mikušek předseda senátu