ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3007.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3007/2014-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné Mgr. I. L., zastoupené JUDr. Josefem Lanzendörferem, advokátem se sídlem v Ondřejově, Pod Hřištěm 149, proti povinné Vítkov Invest s. r. o., se sídlem v Praze 2, na Kozačce 1288/6, identifikační číslo osoby 26429586, pro částku 132.576,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 52EXE 416/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 31. ledna 2014, č. j. 20Co 484/2013-112, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.136,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Lanzendörfera.
Odůvodnění:
Usnesením z 2. října 2013, č. j. 52EXE 416/13-92, obvodní soud exekuci zastavil (výrok I.) a povinnou zavázal k náhradě nákladů řízení oprávněné (výrok II.) a nákladů exekuce (výrok III.).
Usnesením z 31. ledna 2014, č. j. 20Co 484/2013-112, městský soud usnesení soudu 1. stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení a o nákladech exekuce potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (výrok II.)
Proti usnesení městského soudu podala povinná dovolání.
Oprávněná navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí.
Dovolací soud, jenž vzhledem k ustanovení článku II., bodů 1. a 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, v níž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (usnesením z 13. června 2014, č. j. 52 EXE 416/2013-219, obvodní soud vyčíslil náhradu nákladů řízení částkou 14.040,- Kč a náklady exekuce částkou 7.865,- Kč), proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, spočívajících v částce 6.420,- Kč (ustanovení §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 5 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 S., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), a v částce 300,- Kč režijního paušálu plus 1.411,- Kč DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu