ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3089.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3089/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce: Ing. I. Š. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28/559, Praha 2, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, Praha 1, o zaplacení 8,236.931,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 131/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, č. j. 13 Co 52/2014 - 269, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 8,236.931,- Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku co do částky 179.779,- Kč s příslušenstvím a ve vyhovujícím výroku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním v rozsahu, v jakém byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně ohledně částky 8,236.931,- Kč s příslušenstvím.
Rozhodnutí odvolacího soudu se v rozsahu napadeném dovoláním týká dílčích nároků na náhradu škody, přičemž všechny tyto nároky byly zamítnuty z důvodu neprokázání příčinné souvislosti mezi uplatněnými nároky a nezákonnými rozhodnutími, když tuto nebylo možno dovodit ani z doplněných tvrzení po výzvě soudu podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Za této situace se odvolací soud nezabýval otázkou vzniku škody.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání s odkazem na ustanovení §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou však blíže nevymezuje a kterou měl odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyřešit odchylně od dovolacího soudu v usnesení ze dne 8. 2. 2012, č. j. 28 Cdo 2242/2011, čímž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe. Dovolatel konkrétně poukázal na svůj nárok na ušlý zisk z odměny jednatele ve výši 1,800.000,- Kč s příslušenstvím. Podle dovolatele je dán důvod dovolání podle §241a odst. 1 o. s. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení věci, když oba soudy nesprávně právně posoudily výpověď svědka T. P. k důvodům odvolání žalobce z funkce jednatele a ředitele společnosti PAPÍROVÍ DRACI s. r. o., když ji vztáhly pouze na ukončení mandátní smlouvy žalobce a nikoliv i na důvody pro rozhodnutí o likvidaci společnosti. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud v uvedeném rozsahu zrušil rozsudek odvolacího soudu i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a současně vyslovil závazný právní názor, že soud prvního stupně je povinen vyslechnout svědka T. P. k tomu, zda se jeho původní výpověď vztahuje i na důvod, proč bylo rozhodnuto nejen o odvolání žalobce, ale i o vstupu společnosti do likvidace.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).
Podané dovolání trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.), když z obsahu podaného dovolání není patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vlastně jde. Dovolatel pouze odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2242/2011, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012), jehož přípustnost dovozovala dovolatelka ze zásadního právního významu právní otázky objasnění pojmu ušlého zisku. Na otázce ušlého zisku však v nyní projednávané věci rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť tento se existencí a případnou výší škody vůbec nezabýval, když důvodem zamítnutí žaloby bylo neprokázání příčinné souvislosti. Neprávnost právního posouzení příčinné souvislosti dovolatel v dovolání nijak nevymezuje.
Pokud dále dovolatel namítá nesprávné právní posouzení výpovědi svědka, tak v podstatě soudům vyčítá nesprávný postup při provádění dokazování a hodnocení důkazů, tedy vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), k takovým vadám řízení však dovolací soud může přihlédnout pouze v případě, je-li dovolání přípustné (§237 až 238a o. s. ř.).
Na tomto základě dovolací soud postupem podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2014
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu