ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.309.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 309/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněné Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v Praze 9, Lukavecká 1732, proti povinným 1) J. J., 2) A. J., oběma zastoupeným JUDr. Janem Kollárem, advokátem se sídlem v Sokolově, Obce Ležáky 972/1, pro 105.052,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 9623/2007, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. ledna 2013, č. j. 14 Co 17/2013-111, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 5. 12. 2007 nařídil soud podle rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 4. 2007, č. j. 16 C 55/2007-25, exekuci k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 105.052,74 Kč s příslušenstvím. V průběhu exekuce navrhli povinní zastavení exekuce o částku 5.000,- Kč. Usnesením ze dne 25. 9. 2012, č. j. 17 Nc 9623/2007-89, soud prvního stupně exekuci co do částky 557,12 Kč zastavil, ve zbývající části návrh povinných na zastavení exekuce zamítl.
Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně v bodě, jímž byl návrh povinných na zastavení exekuce ve zbývající části vymáhaných nároků zamítnut, tak, že exekuce se dále zastavuje pro částku 5.492,88 Kč s 16,2% úrokem z částky 6.050,- Kč od 29. 8. 2007 do zaplacení a 8,8% úrokem z prodlení z částky 6.050,- Kč od 29. 8. 2007 do zaplacení a pro částku 2.179,20 Kč s 25 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2007 do zaplacení (výrok I.); ve zbývající části usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Dovolatelé k otázce přípustnosti dovolání uvedli jen tolik, že „…rozhodnutí je vydáno v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a trpí vadou nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst 1 písm. b) o. s. ř. a … že rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, který nemá oporu v provedeném dokazování“.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Protože dovolatelé přípustnost dovolání dostatečně nevymezili, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu